Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

Únor 2009

Sakura a Sasuke 13.díl-Rande

25. února 2009 v 21:37 | RocQ€rQ@ |  Sakura a Sasuke

"Tak dobře..." zněla její odpověď. Ovšem vyzněla tak nějak nerozhodně.
"Děkuju, děkuju, děkuju!" objal jí a zatočil s ní do kola.
"No tak to bychom měli že a nechte si to až na večer jo!" okomentoval jejich počínání Naruto.
"Tenten připrav se na to že dnes nebude tvůj milý doma!"
"Jo já vím Sasuke!" přikývla a vydala se pryč.
"Kam jdeš?" zeptali se všichni jednohlasně.
"Pryč!" odsekla a šla.
Neji se za ní nechápavě díval.
"Teď to budeš mít těžký Neji!" okomentoval situaci Sasuke.
Neji po něm střelil vražedným pohledem. Vzhledem k tomu že on to všechno zpackal.
Tenten se posadila doprostřed louky. Chtěla Nejimu tak moc odpustit ale nešlo to. Vlastně...proč by ne...prostě mu odpustí a hotovo. Ale proč by si s ním také nemohla pohrát? Vždyť on neudělal nic jiného. Prostě ho bude ignorovat a jakoby na něj zapomínat...Vážně už mu odpustila?...
"Ach Sakuro! Kdy už se probereš? Dny jsou bez tebe jako roky, strašně dlouhé a vůbec neutíkají, přísahám že až se probudíš, což bude brzy, už nikdy tě neopustím! Možná si mi dříve přišla jako otravná a slabá dívka kterou jsem musel vždy zachraňovat ale není to tak ty to víš. Prosím prokaž svojí sílu a bojuj! Bojuj za nás, za náš vztah, za to že na zemi máš lidi kteří o tebe stojí a mají o tebe strach! Neopusť je tak jako jsem to kdysi udělal já. Byl by v tom rozdíl víš! Už nikdy by si se nemohla vrátit a to bych nepřežil. Už vím jak si se cítila. Nejistota je hrozný pocit. Nevíš co bude, máš strach o budoucnost a o to co se stane. Bude to dobré, zlé a nebo se nic nezmění. Miluji tě Sakuro a jestli zemřeš, zemřu i já!" Sasukemu ukápla slza. Proč tak krásná dívka s růžovími vlasy, které nemá žádná jiná, proč zrovna ona musí být tak která vše odnese. Jasně dřív byl on ten silný a ona ta slabá jenže s odstupem času pochopil že ona za to vlastně nemůže. Prostě už je taková, citlivá a jemná jenže někdy dokáže být velice silná a agresivní. Snad je něco pravdy na pořekadle "podle sebe soudím tebe!", on to tak dělal. Soudil Sakuru podle sebe. Nechápal jak někdo může být citlivější než on. Byl zaslepen pomstou a vším tím okolo a nevšiml si že by jedna dívka mohla své city myslet vážně...
Naruto s Hinatou seděli na gauči v obýváku když kolem nich prošel Neji s Waness. Zrovna šli na tu večeři. Hinata z toho neměla dobrý pocit. Věděla že je to pro její nejlepší kamarádku ale také věděla že Tenten se stále ještě nevrátila.
"Nahání mi to husí kůži Naruto..." přiznala když dvojice odešla.
"Co by se mohlo stát? Všechno klapne uvidíš!" políbil jí.
"O tom nemluvím. Tenten to nemá poslední dobou lehké a divila bych se že by Nejimu takhle rychle odpustila. Podívej na Sakuru, pořád moc milovala Sasukeho a stejně nebyla schopná mu odpustit jeho slova. Vím že to Neji nedělal protože chtěl ale proto že musel jenže Tenten je citlivá dívka. Určitě jí nebude jedno že její kluk obdivuje jinou a říká jí že je hezčí. Tohle by jen tak nepřekousla žádná dívka a když, chtěla by toho kluka řídně vytrestat!" uvažovala nahlas.
"To ať si vyřeší mezi sebou a taky se Sasukem.
Hinata přikývla a sledovala televizi dál. Stejně jí to ale vrtalo hlavou.
Sasuke vešel do Wanessina pokoje. Rozhlédl se kolem sebe a zamířil k první skříni která mu padla do očí. Hladal ale nic nenašel. Takhle po pokoji bloudil ještě čtvrt hodiny, dokud neprohledal všechny skříně a zásuvky. Nenašel nic.
"To není možné! Někdo to mít musí! Mysli Sasuke mysli! Kam by si schoval nebezpečnou látku aby jí nikdo nenašel?" vrtalo mu v hlavě než mu to došlo. Na stěně uviděl větrání. Zamířil k němu a odkryl výko......Nic......
"Kruci! Tak kde by to mohlo být?" začínal ztrácet trpělivost.
Ne na tohle se musel posadit. Přece není možné aby tu látku neměla, co v koupelně? Opět deset minut hledal a opět nenašel nic. Sadl si na křeslo aby se uklidnil. Jakmile si sedl něco ucítil. Zvedl se a pohlédl na křeslo. Na první pohled se zdálo úplně v pořádku. Nadzdvihl matraci v něm a spatřil to co hledal.
"No jasně! Který amatér by dnes schovával věci do větrání Sasuke!" plácl se do čela a vzal injekci i s lahvičkami látky která nedovolovala Sakuře probuzení k životu. Seběhl dolů do obýváku a mával tím nad sebou.
"Mám to! Mám to!" křičel jako malí.
Mezitím Neji s Waness seděli v nějaké restauraci a jedli svojí večeři.
"Tak co Neji už si tu svojí Tenteničku poslal k vodě?" zajímala se Waness.
"Skoro! No vlastně už ano! Si tak krásná Waness! Vůbec nechápu kam jsem dal oči!" blábolil.
"Zřejmě sis právě koupil brýle!" uculila se.
"Zřejmě! Chutná ti?"
"Ano, s tebou by mi chutnalo všude a všechno!"
Nejimu se chtělo zvracet. Kéž by tu místo ní teď seděla Tentem. Jeho Tenten, ta kterou miloval měl by se s ní o čem bavit a nebylo by tu to trapné ticho. Nemusel by žvatlat ty pitomosti jen aby jí přesvědčil. Tenten je vlastně poklad. Nikdy nikoho takového neviděl. Skromná, málomluvná, veselá a nebo vážná ale vždy vypadá krásně. Waness je možná hezká ale to co on u dívky hledal, to jí úplně chybělo...upřímné srdce a mozek. Kráse je pak vlastně k ničemu. No uznejte? Kdo by chtěl dívku bez mozku které de jen o krásu, kterou chce uplatnit na krádeži kluka jiných holek. Neji ač se snažil soustřediti nešlo mu to. Musel na Tenten poád myslet. Od dnešního incidentu jí neviděl. Opravdu mu odpustila? Snažil si namluvit že ano ale věděl že to nebude tak jednoduché...a to ještě netušil co ho čekalo poté...
Dorazili s Waness před dům kde teď oba bydleli. Neji chtěl jít normálně dál ale Waness se zastavila. Otočil se na ní a čekal co nastane.
"Bylo to moc krásné! Doufám že to někdy zopakujeme..." žvatlala.
"Doufám že ne...!" špitl.
"Cože?"
"Říkal jsem že určitě ano!" pokusil se o úsměv ale povedlo se mu něco na způsob usměvu s úšklebkem.
"Už teď se těším! Máš dobrý vkus! Tam ta, ta Tenten vypadá jako strašák do zelí! Já jsem tisíckrát hezčí!" usmála se. Neji ač nerad přikývl a měl co dělat aby na něm nebyla vidět ironie. Vlastně neměl čas to maskovat, Waness se na něj vrhla a políbila ho. Neji to nečekal takže se nebránil ale aspoň jí ten polibek neopětoval. Když konečně přestala, vešli dovnitř.
Ze stromu seskočila dívka se slzami v očích. I přes to co všděla jí tohle trhalo srdce a jestli ho nechce mít za chvíli na malé kousíčky, měla by už něco udělat...a taky že udělá..už brzy...

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***

Já vím že je to krátké a možná tam jsou i hrubky jako vždy ale píšu to na rychlo! Nemohu vám slíbit kdy bude další díl ani jestli bude delší, jediné co vám snad mohu slíbit že bude...no snad se vám aspoň trochu tento díl líbil..pište do komntářů a klidně i kritizujte hlavně že máte nějaký názor ;)

Tentokrát Zac Efron

23. února 2009 v 18:44 | RocQ€rQ@
Takžee tentokrát budete hlasovat o Zacu Efronovi>>která fotka se vám líbí nejvíc??

1)

2)


3)


4)


5)


6)


Sakura a Sasuke 12.díl-Promiň mu to...+oznamko

22. února 2009 v 22:03 | RocQ€rQ@ |  Sakura a Sasuke

"Tak dobře ale jestli tím ublížím Tenten tak tě zabiju!"
"Neboj nic se nemůže stát a kdyby tak jí to osobně vysvětlím! Prosím teď jí to běž oznámit, dnes večer budeš mít rande!" zazubil se.
"Bohužel!" zavrčel Neji a opravdu odešel.
Sasuke pohlédl na Sakuru a pohladil jí po tváři.
"Ty za to stojíš moje maličká!" políbil jí na tvář a lehl si k ní.
Neji vyhledal Waness. Seděla v obýváku a na něco se dívala.
"Waness?!" oslovil jí s velkým přemáháním.
"Ano Neji?" otočila svůj pohled k němu.
"Chtěl bych se tě zeptat jestli by si semnou nešla na...eh...no..na večeři...dneska..." vykoktal. Ne snad proto že by byl nervózní ale Waness si to tak vyložila a musela se usmát.
"Ale jistě Neji! Moc ráda!" usmála se na něho.
Waness ve dveřích uviděla škváru ve které spatřila Tenten. Usmála se ještě víc, vztala a přišla k Nejimu.
"A copak tak najednou?" zeptala se medovím hláskem.
"Nooo, změnil jsem názor! To víš Tenten je oproti tobě..." nadechl se, "ošklivá! Ty si ta nejkrásnější dívka kterou sem kdy viděl!" sám nemohl uvěřit tomu co řekl.
Tenten to bodalo jako tisíc shurikenů. Jak o ní mohl říct něco takového? Copak pro něho to že ho miluje nic neznamenalo? A co ty slova? Byla taky vyřčena to prázdna? Jen proto aby se s ní vyspal a pak tu vyznával obdiv k Waness? K tý couře? Jak mohl? Už jen pro to co dělá Sakuře? Ucítila na tváři něco mokrého a studeného. Byla to slza. Nemohla tomu uvěřit. Jak je možné že kvůly němu brečí? Jak je možné že brečí kvůli takovému darebákovi? Rozběhla se pryč. Běžela do svého pokoje a tam se rozbrečela naplno. Nejdřív rodiče a poté on? On který jí dal naději na lepší život, on jí zradil kvůly nějaké Waness? Jak mohl?
Do pokoje vešla se zaklepáním Hinata. Slyšela někoho plakat a když uviděla Tenten rychle k ní přišla a objala jí.
"Tenten? Co se stalo?" nechápala.
"On...on mě podvedl s tou Waness? Jde s ní dneska na rande a řekl jí že jsem ošklivá!" vzlykala. Hinata nevěděla jestli to dobře chápe.
"Neji jde na rande s Waness?"
Tenten přikývla a rozplakala se ještě víc.
"Šššš! To přeci nic neznamená! Nevěřím tomu že by byl Neji takoví darebák! Promluvím si s ním jo? A ty už nebreč! Jestli je pravda to co říkáš Neji si to nezaslouží!"
"Já vím jenže nejde přestat! Hinato ono to tak moc bolí!" vzlykla.
"Tak dobře! Vyplakej se, někdy je to to nejlepší co může člověk udělat!" pohladila jí po vlasech.
Poté nechala Tenten samotnou a vyhledala ho.
"Neji co to má znamenat? Můžeš mi to nějak vysvětlit?"
"Co?" nechápal.
"Nedělej že nevíš! Tenten se nahoře v pokoji trápí a pláče protože ty si o ní řekl že je ošklivá a jdeš na rande s Waness?" vychrlila na něj rozčíleně.
"Počkej Hinato! Uklidni se jo! To jsem řekl ale Tenten to neměla slyšet..ne počkej nečerti se! Je to jinak! Sasuke mě požádal abych šel s Waness na večeři aby se jí mohl porozhlédnou po pokoji! A teď promiň musím jít uklidnit Tenten!"
"Když myslíš že tě přijme a nemyslím si že by ti uvěřila možná to že jsi to dělal kvůly Sasukemu ale poté co si o ní řekl ta ošklivá slova že je ošklivá, nevím jestli ti ještě někdy bude věřit!"
"Aaaaaa...počkej jdu zabít Sasukeho! Tohle mu nedaruju!" vyřítil se ven z pokoje rovnou do pokoje kde ležel Sasuke se Sakurou.
"Já tě zabiju!" vykřikl.
"Hej, počkej co blbneš?" nechápal, "co se stalo?"
"Řekl jsem že jestli Tenten ublížím tak tě zabiju a co se nestalo? Uslyšela mě jak se bavím s Waness a myslím že sem jí nejen ublížil ale taky si myslím že už mě nebude chtít nikdy vidět! Sasuke ty si mrtví člověk!" rozběhl se k němu a chtěl zaútočit. Naruto který tam vtrhl ho zastavil.
"Co se tu kruci děje?" nechápal.
"Tady Sasuke měl geniální nápad a myslím že mě Tenten kvůly němu nenávidí!" vysvětlil mu neochotně.
Naruto nadzvihl obočí. "Cože?" nechápal.
"Neji kvůly mě pozval Waness dnes na večeři abych se jí mohl porozhlédnout ve věcech jenže to uslyšela Tenten a jaksi se asi drobet naštvala. No teď brečí ale jak jí znám zachvíli jí to přestane bavit a vytočí jí to do nepříčetnosti takže jestli nechceme být oba mrtví měli bychom jí to jít vyvětlit a né se prát jako malí kluci!"
"Okey! Ale jestli už mi nikdy neuvěří a bude mě nenávidět tak..."
"Mě zabiješ! Já vím, já vím už si mi to jednou říkal!"
Všichni tři se vydali k Tenteninu pokoji.
"Tenten, tady Sasuke potřebuju s tebou mluvit!"
"Hn!" ozvalo se.
"Jak já tuto odpověď nesnášim!" zavrčel Neji a vysloužil si pobavený úšklebek od Sasukeho i Naruta, protože on sám to používal velice často stejně jako kdysi Sasuke.
Vešli dovnitř. Tenten se na ně překvapeně podívala.
"Jasně, ty semnou potřebuješ mluvit a přivedl si si posili či co?" nechápala ale už to v ní začalo vřít.
"Uklidni se ano? Musím ti něco vysvětlit! To že Neji pozval Waness na večeři není vůbec nic proti tobě! Jaaau..au...no počkej..hej...nech mě...slyšíš!...tak kluci pomoct te mi!"
Naruto s Nejim jí tedy chytili i když sebou házela a bránila se.
"Slaboši! Tři na jednoho! Prý nic pro ti mě! A co ty řeči? Prý Tenten je ošklivá ty si ta nejkrásnější! Jasně! Pán se pobavil a šel zas o dům dál! Puste mě na tohle nemáte právo!" Neji ji držel jen velmi nerad.
"Bože cos to tý Waness nakecal? A pak se div že ženská vyvádí! Jestli nevíš na tohle jsou holky až moooc hákliví bejt holka jednu bych ti ubalil!" poučil Nejiho Naruto.
"Tenten, on to říkal jen proto že sem ho o to poprosil! Vážně! Nic víc v tom není! Prosím tě odpusť mu! Dneska večer půjde s Waness lvůly mě protože chci prohledat její pokoj a něco zjistit! Buď prosím tolerantní! On tě miluje! Vážně! Chtěl mě zabít když se doslechl že pláčeš! Prosím odpusť mu!" skusil na city a kupodivu to zabralo.
"Já nevím...." řekla už smutně ale klidně, což znamenalo že mají z velké části vyhráno....

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***

Takže já vím že je to krátký ale aspoň něco protože je už pozdě a zítra je škola...ehm jinak mám provás malí oznamko..Prostě mrzí mě že mi tak málo píšete komentáře k mojí povídce a tak vůbec nevím jestli mám pokračovat protože nevím jestli se vám to líbí! byla bych moc vděčná kldyby každej zanechal aspoň jeden komentář vím že sem asi sobec ale mě to vážně mrzí a nevím jestli mám pokračovat když to čtou jen dva tři lidi....moc vás prosím...nevadí když budete kritizovat aspoň něco a budu vidět že se to někomu líbí a někomu ne..o to jediné vás žádám...
Vaše Rockerka

...Slib...

22. února 2009 v 0:50 | RocQ€rQ@ |  moje kecy
Nedávno jsem napsala povídku...ale tak zvláštně...už bylo pozdě a už sme šli spát, bylo zhasnuto a já nechtěla budit bratra a tak sem si vzala mobil a napsala to do mobilu xDD mno a teď to sem dávám v podobě videa...hezký pokoukání
Vaše Rockerka


I Need You Sasuke

18. února 2009 v 20:51 | RocQ€rQ@ |  Povídky na Naruta

Seděla na kamené lavičce a po tváři jí stékali slzy.
Viděla ho....Zase ho viděla...Po šesti letech ale přece....Nejhorší na tom bylo že ho stále milovala ale proč?...Milovalaho tak moc že jí jeho nepřítomnost trhala srdce na maličké kousíčky. Už je to víc jak šest let a ona sedí na téhle lavičce kde se probudila po té co jí omráčil. Občas sem zašla a čekala jestli nepříjde....Potřebovala ho víc než srdce nebo jaký koliv jinný orgán ve svém těle. On pro ní byl pro ní kyslíkem který dýchala a ona pro něj byla vzduch. Bez oxidu a kyslíku k ničemu...Byli jak oheň a voda..proto ač ho potřebovala sebevíc, spolu být nemohli. Ale takhle to už dál nejde. Všichni na ní koukají jako na chudinku, na holku bez kluka...jedinou dívku která ve svích osumnácti neměla žádného kluka. Tenten má Nejiho, Hina má Naruta, Ino ma Saiho a tak dále...jen ona stále čeká na někoho kdo nepřichází a snad ani nepříjde. Možná prožívá velkou bolest ale jaké by to bylo kdyby se vrátil a ona by pro něj opět nic neznamenala?...snad by to bylo ještě horší...
Cítila se tak vysílená...
Slzy stále stékaly a bylo jich čím dál víc...
Únava jí zmohla...
Zdálo se jí že jí někdo z té lavičky zvedl a nesl neznámo kam. Nechala se. To místo jí bylo vlastně nepříjemné, vreceli se vzpomínky na něj a vybavoval se jí den jeho odchodu. Všechno to bylo únavné a bolestné. Ničilo jí to. Každý den se dívala do dálky z okna a vyhlížela ho. Co kdyby náhodou přišel. Jenže on nepřicházel a to bolelo. Každý večer probrečela. Byla nevyspalá a unavená. Vždyť dnes, po takové dlouhé době se jí podařilo usnout. Spala tvrdě ale vypadala jako anděl. Jako anděl kterému sebrali křídla a on nemůže létat. Její křídla byl Sasuke. Jenže kdo ví kde je mu knonec? Nejhorší na tom je že i kdyby se vrátil, věděla že by jí nemiloval. Vždy pro něj byla ten slabí článek v jejich týmu. Vždy jí zachraňoval a teď když to potřebuje opravdu nejvíc, tu není...
Kde mu je asi konec?
Co dělá?
Na co asi právě myslí?
Stýská se mu po mě?
Stýská se mu Narutovi?
Stýská se mu po nás?
Podařilo se mu to co chtěl?
Našel si někoho?
Je naživu?
To byli otázky které jí užírali už více než šest let ale jen jednu věděla jistě. Její Sasuke žije. Cítila by to, citíla by že zemřel, cítila by jeho smrt... Byl stále naživu...Jen ta jedna myšlenka udržela v pořádku i jí. Ale stejně měla pocit že blázní. Bez něj neměl život cenu ale jen myšlenka že se opět vrátí jí držela nad vodou. Myšlenka že ho ještě jednou uvidí a i kdyby ne. Aspoň že je šťastný a zdraví. I když jí trhalo srdce pomyšlení že by si našel nějakou ženu a obnovil klan a na ní už nepomyslel. Proč by ale měl? Byla to přece ta slabá otravná dívka která ho jen zdržovala.
"Promiň Sasuke, promiň že jsem byla tak slabá a otravná. Vždycky jsem tě jen zdržovala od tvé pomysty. Ale nedělala jsem to schválně...Promiň Sasuke...promiň mi to všechno!" šeptala každý večer do větru už víc jak šest let. Poslední měsíc ale měla pocit jako by jí ten vítr odpovídal...
"To já se ti omlouvám, ty za nic nemůžeš..neplač maličká bolí mě, vidět tě jak se trápíš kvůly někomu kdo tě opustil....byl to idiot ale už není..." odpovídal jí a nebo už se dočista zbláznila? Taky měla pocit že jí poslední měsíc někd o sleduje asi už začínala být paraniidní.
Probudila se...
Chvíli jí trvalo než si přivikla na tmu ale s jistotou dokázala říci že neležela na kamenné lavičce. Opatrně se posadila a podívala se směrem k místu odkud do místnosti prosvítal měsíc. Někdo u něj seděl. Delší, zřejmě černé vlasy a pěkné tělo. Díval se z okna. Sakura nechápala kde je až do doby kdy si všimla na stěně znak jednoho klanu. Klanu který jí byl tak známí, klanu ze kterého prý žily už jen dva lidé, klanu ze kterého pocházel člověk který jí zlomil srdce. Člověk kterého denno denně oplakávala, člověk který jí opustil...
Skutečně to byl on?...
"Sasuke..." zašeptala tím nejtišším hláskem jakým dokázala.
"Tak si se probudila?" zazněl něčí hlas. Hlas tak známí a přesto neznámí. Postava u okna otočila hlavu směrem k ní a vztala.
"Sasuke...." opakovala dál a snad ještě tišeji než před tím.
"Sakuro..." odpověděl jí.
"Sasuke..." opakovala pořád nevěřícně.
Postava u okna k ní přistoupila úplně. Konečně mu bylo vidět do tváře..
"Co tu dělám? Jak jsem se sem dostala? Proč jsem tu? Chceš mi zase ublížit? Já..tohle už nevidržím Sasuke!" rozplakala se.
"Ne, ne ššš maličká! Neplakej! Trhá mi to srdce! Bolí to vidět tě jak trpíš!" přitáhl si jí k sobě aby jí mohl obejmout.
"Je to jen setinka bolesti! To co tu vidíš to je malá bolest Sasuke! Prožívala jsem té bolesti víc! Mnohem víc! A proč? Protože si milostiví pán odešel, bez rozloučení a s tím že jsem otravná..otravná!" spadly další slzy.
"Promiň mi to, prosím..."
"Vždycky jsi mě zachraňoval! Já vím jsem ta slabá ale ty jsi selhal Sasuke! Potřebovala jsem tě víc než kdy jindy! Potřebovala jsem zachránit a ty jsi tu nebyl! Nebyl jsi tu když jsem tě potřebovala! Nebyl jsi tu! Nebyl!" Vzlykala.
"Ale už budu! Už tu navždy budu s tebou!" snažil se jí utišit. Ta slovaho ho bodala jako tisíce nožů a přesto věděkĺ že bolest se kterou Sakura teď bojuje je mnohem větší než ta kterou pociťuje. Bylo mu to všechno tak líto...
"Proč Sasuke? Proč si tu? Já už nechci aby si mi ubližoval! Nechci aby si mě zase viděl jako ten slabí článek! Jenže to se nikdy nezmění protože mě opět vidíš jak brečím a potřebuju zachránit! Sasuke proč mě držíš při životě a přitom mě zabíjíš? Proč si mi tak ublížil? Proč? Copak jsem tak špatný člověk? Jestli ano tak promiň že tě miluju! Já tě mám pořád ráda víš?..i po tom všem jenže ty jsi si sem přišel zase jen pohrát! Děláš to tak pořád! Já už nechci! Proč jsi mi nedávno řekl ty ošklivá slova?...Proč?" přes slzy neviděla ale bylo jí to jedno.
"Sakuro ty ani nevíš jaké to pro mě bylo! Byl jsem zavřený v nějaké místnoti a jen myšlenka na tebe mě udržovala při životě. Můj noví tým mě zradil..." snažil se vysvětlit.
"Ale tenkrát si nebyl zavřený! Když jsem tam já a Naruto přišli! Nebyl si zavřený a řekl si ta ošklivá slova, ublížil si mi! Tak strašně moc si mi ublížil!" odstrčila ho od sebe a šla od něj pryč.
"Musel jsem! Sakuro oni mi hrozily že kdybych vám to neřekl zabili by vás! To pro mě byla daleko strašnější představa než to že vám mám říct tamta slova! Je mi to líto ale nemohl jsem jinak!" vztal a vydal se za ní.
"Jenže ty slova boleli! Málem mě to zabilo víš! Už zase si Sakuře Haruno řekl že je otravná! Už zase a tentokrát bezdůvodně! Copak tě to baví? Říkat mi že jsem otravná? Baví tě to hodně?" noví nával slz. Padla na kolena.
"Maličká...Sakuro...já vím že jsem ti ublížil! Ale věř mi že mě to bolí taky! A víš proč? Protože tě miluji!" klekl si k ní a vzal její bradu do svích prstů aby jí mohl zvednout obličej.
"Ne Sasuke...neříkej slova o kterých nevíš co znamenají! Neříkej to co by tě později mohlo mrzet!" vrtěla hlavou.
"Jenže mě nebude! Vím co ta slova znamenají protože vím jaký byl každý den bez tebe. Když jsem tě konečně zase uviděl, byla si tak krásná! Vyrostla si a zkrásněla! Byl jsem šťastný ale jakmile jsem ti musel znovu ublížit, bolelo mě to! Strašně moc to bolelo a když jsem se konečně vrátil, utekl a spatřil tě jak brečíš na té lavičce trhalo mi to srdce a neodvážil jsem se ti přijít na oči! Už jsem tu celí měsíc! Měsíc kdy jsem se musel dívat na to jak trpíš a to taky bolelo! Už nechci aby ses trápila, vím že jsem ti ublížil ale taky vím že jsem jediný kdo tě toho trápení může zbavit!" setřel jí slzy.
"Já nemůžu!" kroutila hlavou.
"Sakuro..prosím..neubližuj mi!" pohladil jí po vlasech.
"A ty si mohl? Víc jak sedm let si mi ubližoval a já nesmím?" zachvátil jí vztek.
"Vím že bych si to zasloužil jenže, mi musíme začít odznova!"
"Jenže já vím že by si mi zase ublížil! Dříve nebo později určitě! Stejně jako před šesti lety, stejně jako před půl rokem..." vytrhla svou tvář z jeho dlaní.
"Miluju tě Sakuro...je mi líto že to nevidíš...dělal jsem to pro tebe ale máš na to plné právo! Chápu to..." vztal a šel ke dveřím. Sakura zvedla hlavu a dívala se na postavu jak lapá po klice. TAK TO PŘECE NEMÁ BÝT!!! proběhlo jí hlavou. Vztala a rozeběhla se za ním. Přitlačila ho ke dveřím.
"Ne Sasuke...já už tě nenechám odejít! Už ne!" šeptala.
Sasuke se usmál a otočil se. Pohladil jí po tváři a poté jí políbil. V píjel se do jejích rtů a Sakura mu jeho polibky oplácela.
"Potřebuji tě Sasuke...!!!"

***KONEC***

Vím že mi asi utrhnete hlavu a ukamenujete mě že píšu jednorázovky zatímco další díl ne a ne napsat...omlouvám se ale nějak na to nemám náladu..snad zítra ale vážně nevím..podle toho co se stane...moc se vám omlouvám ale snad se vám ta povídka bude líbit a zmírní váš vztek =)...děkuji...jsem moc ráda za těch pár lidiček co tyto povídky čtou...není vás mnoho ale i tak můžu být ráda že aspoň někdo a ne nikdo..prostě jsem vám chtěla moc poděkovat..mám vás ráda ;) a ještě radši budu mít pokud zanecháte nějaký ten komentík...xDD
Vaše Rockerka

Sakura a Sasuke 11.díl/2/2-injekce

17. února 2009 v 21:19 | RocQ€rQ@ |  Sakura a Sasuke

"Děkuji Jirayo můžete jít!"
"Jistě! Naschledanou!" rouzloučil se a odešel.
"Tak je to jasné! Do Sakuřina tělo se odteď nesmí dostat žádná injekce! Sice nevím jak to uděláme ale prostě nesmí!"
"To je fakt, Waness nám bude tvrdit že je to běžný lék!" přitakal Naruto.
"Tak prostě řekneme že jsme dostaly noví seznam léků který tento lék vyloučil protože se zdál být nevhodný a je to! A Sasuke si Sakuru ohlídá takže to bychom měli!"
Tsunade přikývla a pak už šlo vše jako po másle. Zachvíli Sakura ležela v Sasukeho posteli a on vedle ní. Nemohl se na ní vynadívat. Byla tak krásná a navíc se zdálo že od Waness bude mít pokoj zaujal jí totiž Neji. Jediné co ho štvalo, že nevěděl za jak dlouho by měla látka přestat působit. Neji by mohl být dobrá návnada na to aby Waness odlákal a on by se tak mohl porozhlédnout v jejích věcech. Sakura je tak krásná když spí. Vypadá jako anděl. Jak to že jsem byl tak slepí a neviděl to? Vždyť to ona měla celou dobu klíč k mému srdci! Žádná Karin ani nikdo jen Sakura a já to nevěděl. Byl jsem takoví hlupák a teď tu leží a je bezbraná ale já ti slibuji Sakuro že od teď už ti nikdo neublíží! Zemře dřív než by na to jen pomyslel! Neodpustil si polibek. I v bezvědomí měla tak sladké rty. Usmál se a pohladil jí po tváři.
V obýváku seděli na gauči Neji a Tenten. Dívali se splečně na nějaký pořad v televizi. Do místnosti vešla Waness a svůdně se na Nejiho usmála. Poté si sedla mezi něj a Tenten kterou vlastně vystrčila z pohovky a tak se šla posadit k oknu.
"Copa dávají Neji?" zeptala se svůdným hlasem.
"Nějakou pitomost!" odbyl jí Neji a vypl televizi.
"Oh aha...takže se nudíš a potřebuješ nějak zabavit? Co takhle masáž u mě v pokoji udělala by ti dobře!" ještě svdněji na něj mrkla.
Tenten se vařila krev v žilích. Co si to vůbec dovoluje? Neji je můj kluk a ona ho předemnou takhle svádí! Je to coura nic víc! Běželo jí hlavou.
"Možná někady jindy!" opět se na ní ani nepodíval.
"Nebuď takoví suchar Neji, si celkem pohledný muž, nehraj si na nedotknutelného a pojď semnou někdy ven! Pojíme, popijeme, budeme tancovat nakonec se ti to ještě bude líbit!" zůstávala klidnou. Neji jí na to neodpověděl a tak radši odešla. Tenten se na něj otočila a on se na ní jen usmál. V životě by ho nenapadlo to co Tenten řekne.
"Jestli si chtěl, měl si jít! Já tě nechci omezovat!" a zase pohlédla z okna. Neji byl nejdříve zaskočený ale pak k se zvedl a šel k Tenten. Posadil se naproti jí a chytl jí svíma rukama ty její.
"Ach Tenten tobě to ještě nedošlo? Já nechci nikoho jiného než tebe! Jsem jen tvůj tak mě nehrň do náruče takovéhle potvoře! Miluju tě víš!" přitáhl si jí a políbil. Tenten mu polibek opětovala.
Waness to všechno sledovala zpoza škvíry ve dveřích a bylo jí jasné že ta Tenten pro ní bude soupeř ale nic co by nezvládla.
Mrchy mají přece štěstí... běželo jí hlavou a na rtech jí hrál vítězný úsměv.
"Waness kde vězíš! Sakura má dostat léky!" volala na ní Hinata.
"No jo vždyť už jdu!" obrátila oči vsloup a vydala se za Hinatou pro léky.
"Jestli jí budeš takto zanedbávat poprosím o jinou sestřičku a na tebe si budu stěžovat!" vyhrožovala jí.
"No jo aby se ti něco nestalo!" odsekla Waness a šla radši dát ty léky Sakuře. Dnes Sakura injekci nepotřebuje! Navíc je u ní Sasuke takže to necháme na zítra! Běželo jí hlavou když otvírala dveře do Sasukeho ložnice. Ležel vedle Sakury a něco si četl. Nevěnoval Waness jediný pohled a to se chudák holka tak snažila. Neji a Sasuke najednou! To by bylo něco! Mít dva nejkrásnější chlapy v Konoze...Mmmm... Zasnila se Waness když dávala Sakuře léky. Pak odešla a do pokoje se přihnal Naruto.
"Tak co? Dala jí nějakou injekci?" Sasuke zavrtěl hlavou.
"Ale jakto?" nechápal Naruto.
"Podle všeho ta látka půsopí nějakou dobu a těsně na hranici té doby se podává další lék dnes zřejmě ještě tu injekci nepotřebuje.." vysvětlil mu Sasuke.
"Jo tak! Hele všiml sis jak po tobě ta holka koukala?" Naruto se posadil a čekal na odpověď.
"Mám takoví pocit že proto že já jí ty její pohledy neopětuju, tak ona dává Sakuře to sérum víš abych byl co nejvíc bez ní a ona měla volnou cestu! Opět za to že Sakura trpí mohu já!" hlesl Sasuke.
"To ne...vždyť ona se probere a pak snad už budete navždy spolu! Přece není možné abyste po tom všem nebyli spolu! Ona se probere uvidíš!" uklidňoval ho.
"Tím si právě nejsem jistý! Tolikrát jsem jí ublížil a zachránil život ale spíš ho vždy zachraňovala ona mě. Už si ani neumím představit jaké by to bylo žít bez ní. Nevidět jí aspoň jednou denně. Když jsem odešel měl jsem mnoho času na přemýšlení a došel jsem k závěru že jste mi chyběli!...moc jste mi chyběli!"
"Však ona také přemýšlela!"
"Co celou tu dobu dělala?" vyzvídal.
"Trénovala!...to jediné bylo smyslem jejího života, nejprve tě chtěla jít hledat ale jakmile jí zabili rodeče, chvíli poté co si odešel začala trénovat..."
"Nezhroutila se?...vždyť tenkrát byla tak citlivá a všechno oplakala to neuronila ani slzu?" divil se.
"Tenkrát ne...nevím jak po večerech ve dne nikdy...to byla silná a odhodlaná pomstít se. Ale také si vzpomínám že každý večer tady sedávala a dívala se z okna. Jako kdyby tě vyhlížela. Byla smutná, párkrát jsem zahlédl v jejích očích slzy ale nikdy je nevypustila dál. Byl to zdrcující pohled. Seděla tam klidně i ve špinavém oblečení, prostě jak přišla z tréningu...Nikdo tenkrát netušil co se v ní odehrává. Moc nemluvila." vzpomínal Naruto.
"Kéž bych mohl všechno vzít zpět! Nějaká pitomá pomsta ale za jakou cenu? Teď už vím že důležitější je moje rodina a to jste vy! Jenže vysvětli to dvanáctiletýmu frackovi kterej je zahleděnej do sebe a sví pomsty! Když se na to dívám s odstupem říkám si že jsem byl blbec jenže to už zpět nevrátím!" Pohlédl na Sakuru a pohladil jí po tváři.
"Snad všechno dobře dopadne! Já budu otcem a doufám že mě ty budeš brzy následovat! Nezapoměň na to že si chtěl obnovit klan! A myslím že i klan Haruno by neměl zůstat bez potomků a když se ty dva klany spojí budete možná nejmocnější klan vůbec! I Sakury se totiž poslední dobou projevovali takové zvláštní schopnosti! Byla silnější než kdy dřív a byla v souladu s vodou ale pššt! N= že někomu něco řekneš! Sakura nemá ani ponětí že o tom vím!"
Sasuke přikývl a díval se za Narutem jak odchází.
"Miluji tě Sakuro..." špitl Sakuře do ucha a políbil jí na krk.
Hinata seděla v ložnici a přemýšlela o tom všem. Jak to všechno dopadne? Ta Waness bude nebezpečnější než si kdo myslí. Všichni jí podceňují ale je to velká mrcha!
"Ahoj miláčku!" políbil jí Naruto.
"Ahoj!" usmála se na něj.
"Jak se vám dnes daří?" pohladil jí po bříšku které se ještě nezvětšilo.
"Dobře!"
"Hele Naruto...Co říkáš na tu Waness?" optala se ho náhle.
"Nevím, nepůsobí nebezpečně ale andílek to asi taky nebude! Ale že by byla nějak zvlášť nebezpečná to se mi nezdá!" potvrdil Hinatě její doměnky.
"No..."
Den uplynul rychle jako voda a byl tu večer. Večer se přehoupl k dalšímu dni a byla tu doba kdy měla Sakura dostat svoje sérum. Problém byl že se od ní Sasuke nehnul na krok. Snídani mu přinesli takže Waness neměla šanci. Ovšem netušila že o té injekci ví takže tam přišla jako by nic. A podala jí léky a poté jí chtěla píchnout injekci.
"To bych ti nedoporučoval!" zastavil její ruku.
"Proč?" nechápala. "Jsou to obyčejná sedativa!" hrála svou hru dokonale.
"To je možné ale podle hlavního doktora Jirayi žádné sedativa pomocí injekce dostávat nemá! Takže ne...být tebou nedoporučoval bych ti aby ses jí jen dotkla!" trpce se usmál.
"Zmařuješ mou práci to by tě mohlo stát dokonce krk! Být tebou nechala bych mě abych jí píchla to sedativum a vše bude okey!"
"Ne!" zavrtěl rozhodně hlavou.
"Jak myslíš!" naštvaně odešla. Však ona se naskytne chvíle kdy budeš muset pryč! Ještě mám nějaký čas! Běželo jí hlavou.
Zachvíli se opravdu Sasuke musel vydat pryč. Dostihla ho jistá potřeba. Wanessa proklouzla potichu do pokoje a sedativa jí píchla. Sasuke jí však uviděl. Proklínal se za to ale nemohl nic dělat musel zase vyčkat a využit toho času aby zjistit co je to za sedativa.
"Neji pojď jsem!" zavolal si ho.
Neji za chvíli přišel.
"Potřeboval si něco?" ptal se.
"Ano, potřeboval bych aby si s Waness šel na jedno rande! Víš potřebuji se dostat do jejího pokoje a zjitit co je to za sérum popřípadě jí ho sebrat! Prosím udělej to pro mě!" žádal.
"Neblázni to já nemůžu! Mám Tenten a jak myslíš že bude reagovat? Ne to nejde!"
"Já jí to pak vysvětlím jdi s ní kvůly Sakuře! Prosím!" ponižoval se dál a Neji nakonec souhlasil.
"Tak dobře ale jestli tím ublížím Tenten tak tě zabiju!"

***POKRAČOVÁNÍ PŘIŠTĚ***

Sakura a Sasuke 11.díl/1.číst-Injekce

15. února 2009 v 23:32 | RocQ€rQ@ |  Sakura a Sasuke

"Klid! Jen klid Tsunade! Napijte se Saké, to vás uklidní...No! S tím nic nezmůžeme...možná tak její hlavní doktor...což, pokud vím, vy bohužel nejste. No ale mám plán. Požádám o domácí pěči!" Tsunade se napila Saké a opět se podívala na Hinatu.
"Můžeš to zkusit! Ale jako doktor vím že ti to povolí ale dají ti také domácí ošetřovatelku!"
"A dopytle!" ulevila si Hinata a zčervenala. "Pardón!" omluvila se.
"To je dobré! Podle tvé reakce usuzuji že víš co tím myslím!"
"Ano, jako domácí ošetřovatelku jí přidělí tu sestřičku které jí má na starost i v nemocnici a v tomto případě to je Waness!" Tsunade přikývla. Chytré děvče pomyslela si.
"Děkuji!" začervenala se.
"Hej! Nečti my myšlenky to není slušné!"
"Oh pardón!" omluvila se.
"Ale výš..vlastně to není tak špatný nápad!"
"Cože? Promiňte Tsunade ale neměla jste toho Saké příliš?"
"Ne Hinato já nejsem opilá!" vyjela.
"Dobře, dobře klid! Ale to nemůžete myslet vážně!"
"Měli byste jí pod kontrolou a vlastně byste jí chytili při činnu!"vysvětlila jí.
"Když já nevím Tsunade! Nešlo by jí chytit při činnu v nemocnici? Mám strach že to nevíjde!" Hinate zazvonil mobil. "Vydržte chviličku Tsunade!" omluvila se a zvedla ho.
"Ano Hinata Hyuga.."
"Ahoj Hinato ta-tady Tenten...pro-prosimtě nemohla bych u vás dne-dneska přespat? Všechno ti vyvsětlim jen mě pro-prosím nech u vás!" brečela jí do telefonu.
"Jo dobře! Jdi k nám a čekej před dveřmi já tam zachvíli dorazím!" slíbila, rozloučila se s ní a típla to. Poté se zase obrátila na Tsunade.
"A navíc u nás bude rušno! Zrovna mi volala Tenten že u nás potřebuje přespat a plakala. Mám pocit že to nebude jen na dnešní noc a do toho všeho má ještě přijet Neji!" snažila se z toho vykroutit.
"No tak právě proto bude vás tam tolik! A ona je sama!"
"Tak dobře Tsunade!" přikývla nakonec.
"Stav se u mne zítra a všechno dořešíme!"
Hinata přikývla a vydala se k domu. Tenten už tam seděla a brečela.
"Tenten! Copak se stalo?" přiběhla k ní Hinata a též se posadila.
"Táta mě vyhodil z domu! Nemám kam jít! Hinato prosím nech mě tu přespat! Ráno si něco najdu jen mě tu nech přespat prosím!" Hinata jí objala.
"To víš že tu smíš zůstat a nic si hledat nebudeš! U nás je místa dost! Pojď dovnitř!" pobídla jí.
Vevnitř bylo veselo. V obýváku seděli tři kluci. Sasuke, Naruto a Neji a zapíjeli ještě nenarozenýho Uzumakiho. Jakmile uslyšeli klapnout dveře. Neji vyskočil a šel do chodby aby se s Hinatou přivítal a objal jí. Zarazil se ale v okamžiku kdy zjistil že není sama. To samé Tenten když ho spatřila. Před chvílí se dozvěděla že se mu líbí a to bylo víc jak znepokojující.
"Ahoj Neji..." pozdravila ho vesele Hinata šla se s ním obejmout. Oplatil jí to ale stále se díval na Tenten.
"Ahoj Neji..." špitla Tenten s pohledem upřeným do země a drobným zčervenáním.
"Co se tot tu děje?" divila se Hinata a odešla za Sasukem a Narutem.
"Ahoj Tenten..ja-jak se ti daří?"
"Přežívám!" hlesla. "ty?"
"De to..."
"Hinato kde budu spát?" zvolala Tenten a pokračovala za Hinatou.
"Hehe..co?..jo...No v pokoji pro hosty společně s Nejim. Omlouvám se ale jinak to nejde! Neji tam bude mít lehátko a ty postel jestli vám to nevadí!"
Tenten jen mlčky zavrtěla hlavou ale byla to lež. Ale byla z toh otrochu nesvá a nervózní.
"Jdu si lehnout! Už je pozdě!" řekl Sasuke a zvedl se.
"Jak se daří Sakuře?" zarazil ho ještě Neji.
"Pořád stejně je na tom dobře! Nikdo netuší důvod jejího neprobuzení.." hlava mu klesla smutně dolů a opět se dal do pohybu.
"Já ano!" zvolala Hinata.
V tu ránu se zastavil.
"Co? Jak jako že to víš? Hinato mluv!" pobídl jí.
"Hinato vážně nenapínej nás!" přidal se Naruto.
"Kdyby jste mě pustili ke slovu tak bych to třeba i řekla!" ohradila se.
"Pardón!" řekli jednohlasně.
"V pohodě...prostě...jak všichni víte mi z rodiny Hyugu máme Byukagan no a já jsem ho měla dnes při té hře na flašku náhodou zaplí. Přišla jsem na to že Waness se snaží sbalit Sasukeho..."
"A co to s tím má co společného?" nechápal..
"Nech mě domluvit a uvidíš! A jelikož sedíš celé dny u Sakury vyžádala si aby byla její hlavní ošetřující ale když viděla že tě nezaujala tak jí začala dávat nějaký prášek který Sakuru udržuje ve spánku. Může to být cokoliv, prášky na spaní nebo něco takového ale nezanechává jí to potom stopy v krvi."
"Cože? Až se mi dostane do rukou tak..."
"Nic Sasuke...Vyžádáme si Sakuru do domácí péče jenže Waness tu bude s ní! Naší povinností je chytit jí při činu. Sasuke, Sakura bude u tebe v pokoji a ty tam budeš přes den s ní a nebo pak někdo jiný! Nesmíte s ní nechaz Waness samotnou. Tsunade, u které jsem před chvílí byla abych jí to zdělila, mi vydá seznam léků takže cokoliv podezřelého co by dostávat neměla jí prostě dávat nebude...no a snad se Sakura probere! Už to chápete?" všichni přikývli.
"Ta Waness je ale mrcha! Já bych jí..." začal zase Sasuke.
"Sasuke klid! Musíš se ovládnout! Je to pro dobro Sakury!"
"Já vím, Hinato myslíš si že by ta látka mohla být podávána pomocí injekční stříkačky?" vzpoměl si.
"Asi je to možné!"
"Všiml jsem si že každý den jí chodila píchat nějakou injekci! Zeptám se Tsunade jestli o tom něco neví..." rozhodl nakonec.
"Asi neví, není její hlavní ošetřující ale mohla by to určiě zjistit!"
"Tak dobrou a díky Hinato!" usmál se Sasuke, zase po tak dlouhé době měl větší naději že uvidí Sakuřiny krásné zelené oči plné optimismu a konečně snad i lásky.
Po Sasukem se rozloučila i Tenten, také poděkovala Hinatě ale úplně za něco jiného a odebrala se do pokoje kde se převlékla do přiléhavého tílka a šortek v koupelně si vyčistila zuby a rozpustila vlasy. Poté vešla do pokoje kde už byl Neji a měl na sobě jen nějaké kraťasy ve kterých zřejmě spal. Když uskyšek že někdo přichýzí otočil se a malém mu spadla pusa údivem. Nikdy neviděl Tenten s rozpuštěnými vlasy. Vypadala úplně jinak. Vždycky byla krásná ale takhle je snad ještě krásnější! Pomyslel si a usmál se na ní. Tváře jí trochu zčervenali. Vlezla si do postele a přikryla se.
"Tenten, proč si vlastně tady a né doma?" napadlo ho najednou.
"Protože, protože mě táta vy-vyhodil!" stekla jí slza při pomyšlení na dnešní večer.
"Cože? Proč proboha?" nechápal. Posadil se k ní na postel a pohlédl na ní.
"Pohádali jsme se. Přišla jsem pozdě a on se zlobil a když sem mu řekla že už jsem dospělá řekl že když už jsem tak dospělá že si můžu teda dělat co chci ale ne pod jeho střechou!" rozbrečela se.
"Tenten neplač! Ono ho to přejde uvidíš!" pohladil jí po těch dlouhých hnědých vlasech.
"Ba ne! On je děsně tvrdohlaví když si něco umane!"
Nejiho bolelo vidět jí jak trpí. Raději ji objal a přítáhl si jí k sobě. Tenten se nechala a zabořila svůj obličej do jeho hrudi.
"Neji kam já půjdu? Co si počnu?" byla zoufalá.
"Tenten dnes už nic nevyřešíš! Tak neplač a nech to na zítra! Ráno moudřejší večera ne? Uvidíš že ráno už to nebude tak černý jaký to vypadá!" hladil jí ve vlasech a snažil se jí utěšit.
"Ty si úžasný člověk Neji, věčinou nedáváš svoje city najevo ale když už to uděláš stojí to za to!" usmála se na něj.
"Takhle se mi líbíš!" úsměv jí oplatil.
"Myslel si to vážně? To dnes večer při té flašce?" odhodlala se položit otázku která jí tížila.
"Jo...smrtelně vážně!" usmál se. Tenten zčervenala ale pohledem neuhla. Ba naopak. Naklonila se k němu a on se nenechal pobízet dvakrát a i tu nepatrnou mezeru mezi jejich rty přerušil. Políbily se. Neji ji nejprve jakoby hladil. Byl tak jemný že vytvířel pocit dotyku motýlích křídel které Tenten cítila v břiše. Výskala mu vlasy a pootevřela ústa čehož Neji využil a vnikl do nich svím jazykem. On měl jednu ruku také u ní ve vlasech ale druhou měl na zádech takže si jí přitáhl ještě blíž a jeho ruka zabloudila na lem tílka a vyhrnovala ho nahoru. Tenten se nechala. Věděla co to znamená ale chtěla to. Strašně moc to chtěla. Přejížděla mu rukou po jeho vypracovaném těle a ústy zamířila na krk. Neji zastonal a políbil jí do vlasů. Poté jí jednou rukou dostal pod sebe a lehl si na ní. Ústy zajel pomalu k pupíku a tam si chvíli pohrál. Poté jí zbavil šortek a stejně tak ona jeho. Hladila ho kde se jen dalo. Objevovala jeho tělo jako kolumbus ameritku a on se s ní za to mazlil takovím způsoběm že měla pocit jakoby roztávala. Každou chvíli zapomínala dýchat. Zachvíli byli oba nazí ale nikam nespěchali. Neměli proč. Neji věděl že Tenten je ještě panna a chtěl jí to co nejvíce usnadnit a Tenten za to byla ráda. Přesto ale začínala pociťovat touhu aby už byli jedním tělem. Toužila poznat tu slast o které tolik lidé mluví a prožívají ji. Milovala Nejiho celím srdcem, věřila mu a nebála se toho protože věděla že on by jí neublížil. Neji ji políbil na dekolt a poté k ní vzhlédl ale hladil jí ve vlasech.
"Seš si jistá?" zeptal se starostlivě.
Odpovědí mu byl polibek. Také jí políbil a rukou jí mírně roztáhl kolena od sebe.
"Neji..." špitla...
"Neboj se hvězdičko..." a políbil jí.
"Miluji tě..." stašila říct než jí znovu políbil a v ten okamžik do ní vztoupil. Ucítila jen mírnou bolest za kterou následovala slast, slast díky které se musela prohnout vzádech a zastonat. Ze stonu se stal sten. Políbila ho na krk a víc se k němu přitazila. Začali hrát hru. Hru dvou zamilovaných milenců. Nikam nespěchali prostě si to jen užívali. Dostali se do stejného rytmu. Neji byl něžný ale také vášniví. Jeho pohyby se zrychlovali až dokud spolu společně nedošli k vyrcholnému konci. Oba se prohnuli v křiči v zádech. Neji poté odpoadl vedle Tenten a přitáhl si jí k sobě. Byli oba unavení, spocení ale šťastní. Políbil jí do vlasů.
"Miluji tě Tenten..." zašeptal.
"Bolelo tě to?" dělal si starosti.
"Ani ne...děkuji ti Neji..." políbila ho a pochvíli oba v objetí usnali.
Druhý den ráno seděli Naruto, Sasuke a Hinata u stolu a snídali. Neji a Tenten ještě spali.
"Hinato víš že si jim nedala to lehátko?" napadlo Naruta
"No jak vidíš jim to zřejmě jako takoví problém nepřišel!" zasmála se.
"Žeby konečně?" usmál se lyšácky.
"Naruto ty prase! Přestaň myslet na takoví věci! Je to jejich věc!" vzala ho po hlavě utěrkou ale smála se.
"Jak víš co jsem myslel?" bránil se.
"Máš tři pokusy!"
"Hej! Nešťourej se mi v mysli to je ještě horší než myslet na to jestli se spolu vyspali nebo ne! A navíc jsem si jistý že tebe to zajímá možná víc než mě!"
"Možná ano, možná ne! Mám ale daleko jiný věci na myšlení víš! Musíme dneska ze tou Tsunade! Mám z toho tak trochu obavi ale snad to vyjde!"
"Určitě ano! Musí!" zapojil se do rozhovoru Sasuke.
"Upínáš se na to hodně že?"
Sasuke přikývl.
"Miluji jí...." hles smutně.
"Však ona tebe taky!" usmála se na něj a poté i na Nejiho a Tenten kteřá tam přišli ruku v ruce.
"Dobré ráno!" pozdravili jednohlasně a posadili se ke stolu.
"Zdá se mi to nebo vypadáte jako zamilovaní?" nahodila Hinata s mírným úšklebkem ala já ti to říkala Neji..
"A pak kdo je moc zvědavej!" vrtěl Naruto se smíchem hlavou.
"Nezdá se ti to milá sestřenko!" odpověděl jí s úsměvem a pustil se do snídaně.
Po snídani se všichni vydali k Tsunade která jim to už zařídila.
"Tsunade? Mohla byste mi dát kopii léku které má brát! Já jen pro jistotu!"
Tsunade přikývla a okopírovala Hinatě seznam.
"Tsunade měl bych otázku...měla Sakura dostávat nějakou injekci?" ozval se Sasuke.
"Nevím ale mohu ti to zjistit!" mrkla na něj a vytočila telefonem nějaké číslo.
"Ahoj Anno zavolej mi prosím doktora Jirayu a ať sebou vezme spis pacientky Sakury Haruno! Ano hned! Děkuji ti!" položila telefon.
"Přijde hned!" ujistila je.
Zechvíli někdo zaklepal a s pobídnutím vešel. Byl to Jiraya.
"Dobrý den Tsunade! Potřebovala jste mě?"
"Ano Jirayo. Potřebuji vědět zda měla pacientka Sakura Haruno dostávat nějaké léky pomocí injekční stříkačkou!" vysvětlila.
Jiraya se podíval do spisů. Nebyl si totiž zcela jistý ale jeho přesvědčení se potvedilo.
"Ne neměla...."

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***

Tak asi bych se měla omluvit za chyby ale je už pozdě a mě se to nechce hledat...tenhle díl je na dvě části s tím že druhou teprve přidám asi zítra ještě není hotová...už se mi chce spát mno...tak dobrou noc a hezké počtení a konečně jsem uspokojila Nutty´s aspoň doufám mi napište do komentíků co na to říkáte a teď už vážně dobrou xDDD

Láska skrytá v listí

14. února 2009 v 22:09 | RocQ€rQ@ |  Povídky na Naruta


Láska skrytá v listí

...Bylo čtrnáctého února, byl svatý Valentín, den všech zamilovaných....


Stála na stromě a poslouchala melodii tak známou že ji znala nazpaměť. Poslouchala melodii tak krásnou že by jí nikdy nemohla mít dost. Ta melodie byla pořád stejně krásná a přesto dnes zněla jinak. Tak nějak...smutně...Poslouchala tu krásně smutnou meledii a přemýšlela. Co tu vůbec dělá? Měla být jinde, s někým jiným a dělat úplně jinou činost. Jenže dnes je svatý Valentín! V tenhle den by nikdo neměl být sám nebo být v davu a cítit se tak. Měla být na louce a trénovat s tím koho tak milovala a on o tom neměl ani tušení. Vlastně by byla s tím koho miluje..jenže by se cítila sama. Takto jí bylo lépe. Netrápila se tím že se nemůže soustředit a proto jí vždy porazí, netrápí se tím že by kdykoliv mohl zapnout Byukagan a poznat její city. Co na tom že své city tají když je on sám může odhalit? Zatím se tak naštěstí (možná že i na neštěstí) nestalo. Rozpustila si vlasy. Byli tak dlouhé a nikdo kromě ní to nevěděl...
"Tenten?" ozval se někde poblíž hlas.
"....." neodpovídala.
"Vím že si tu! Cítím tvojí chakru! No tak ozvy se!"
Tenten vztala a vylezla ještě výš aby jí zakrylo listí.
"Ano?" řekla poté.
"Tenten kde si? Proč si nepřišla?"
"Já..zepoměla jsem!" zalhala.
"Nelži!"
"Nepoužívej Byukagan!" ohradila se.
"Nepoužívám Byukagan! Vím to pro to že se ti to nepodobá! Ty nejsi člověk který by zapomínal!" vysvětlil jí.
"Stane se!" vedla si svou.
"Proč mi lžeš? Stalo se něco?" vzhlédl do koruny stromu ale nikde jí neviděl.
"Dnes je svatý Valentín..." řekla jako by mimochodem.
"Hn.."
"Svátek všech zamilovaných..."
"Nikdo by dnes neměl být sám...jo tak...tys měla rande?" zeptal se úplně klidně což způsobylo že se jí zablištily oči.
"...."
"Počkej a proč si tady? To ti ten kluk něco udělal?" vyzvídal.
"Proč tě to tak zajímá?" nechápala.
"Protože si kvůli němu prošvihla tréning což bude mít za následek že nebudeš dost dobrá a taky si kvůly němu mimo což bude mít taky jistý vliv na tým..." vysvětlil.
"Jde ti jen o tým!" řekla skoro neslyšitelně ale on to přeci slyšel.
"A o co jiného by mi mělo jít? Tým jste vy! Jde mi vlastně o vás!" bránil se.
"Ne tobě nejde o nás ale o to abychom neprohrávali!" vedla si svou.
"To není pravda! Nejde mi o výhru ale o to aby ste zůstali na živu!"
Tenten si povzdechla a z oka jí spadla slzy který dopadla na Nejiho.
Nejdříve si myslel že začíná pršet ale když ucítil slanou vůni došlo mu že tati tekutina nemá s deštěm nic společného.
"Tenten ty pláčeš?" snažil se jí mezi vším tím listím najít ale marně.
"N-ne.." ozval se ze zhora roztřesený hlas a popotáhnutí.
"Tenten.." zarazila se. Vyznělo to úplně jinak než to říkal vždy tentokrát její jméno vyslovim s něžností a...zoufalstvím, starostmi?
"Řekni mi prosím co se ti stalo..co ti ten kluk udělal že pláčeš?"
"Nemiluje mne..." zašeptala.
"Ty ses ho ptala?" ptal se dál.
"Ne..on ani neví že ho miluji!" pořád šeptala jako by se bála že by to mohl slyšet i někdo jiný.
"Tak jakto že si s ním byla na rande?" nechápal.
"To si řekl ty!" opravila ho.
"Tenten...pojď dolů tohle nemá cenu! Proč se tam schováváš? Před čím?"
"Před láskou..před bolestí...před strachem..před tebou..." poslední slova vyslovila tak potichu že jej neměl možnost slyšet. Aspoň si to myslela!
"Přede mnou? To nechápu! Co jsem udělal?"
"Jde o to co jsi neudělal!" pořád tlumila hlas.
"Co tím myslíš Tenten?"
"....."
"Tenten!"
"....."
"Tenten!!!"
"...."
"Tenten proč mlčíš!"
"....."
"Tenten!"
"....."
"Tenten no tak!"
"....."
"Mluv Tenten!"
"....."
Vánkem se linul ptačí zpěv. Ten krásný a smutný zpěv který nutí lidi přemýšlet o svích problémech. Neji se otočil a byl na odchodu když zaznamenal pohyb. Někdo skočil na zem a ladně dopadl. Otočil se. Stála tam dívka která mu připomínala Tenten ale byla jiná. Měla lesklé oči, rozpuštěné vlasy a utrápený výraz. I přes to vypadala krásně. Nikdy jí neviděl plakat ani s rozpuštěnými vlasi ani s utrápeným výrazem. Vždy byla veselá a nebo vážná. Tohle neznal...
"Tenten..?" zaznělo do stracena.
"Neji.." špitla a zavřela oči. Po tváři jí stekla slza.
Neji ucítil něco divného přibližně uprostřed hrudníku. Trhalo mu srdce vydět jí plakat. Ani nevěděl jak, natáhl k ní ruku a prsty jí jemně setřel stopy po slzách. Poté uchopil její bradu a přiblížil se k ní blíž. Díval se jí do očí které ,při tom náhlém kontaktu s jeho prsty, otevřela. Jeho rty se jemně otřeli o ty její. Poté na ní opět pohlédl a bez jejího dovolení to udělal znuvu. Tentokrát jí začal sát spodní ret a zajel jí rukou do vlasů. Druhou jí chytl za pas a přitáhl si jí blíž k sobě. Měla tak jemné a sladké rty. Netušil že někdo dokáže být tak sladký. Ona zas že Neji dokáže být tak něžný. Pootevřela ústa, zřejmě chtěla něco říct ale Neji ji v tom zabránil svém jazykem kterým pronikl dovnitř aby si mohl pohrát s jejím. Tenten mu jeho polibky oplácela. Neji toho pochvíli nechal ale jen aby jí mohl přitisknout k sobě a obejmout.
"Promiň mi to.." zašeptal a políbil jí do vlasů.
"Nechi....Miluji tě Neji...a jestli je tohle sen, nechci se probudit!" také šeptala.
"To není sen...slib mi jednu věc!"
Tenten na něj tázavě vzhlédla.
"Už nikdy se mi neschovávej! Měl jsem o tebe strach..."
"Slibuji..." přitiskla se k němu silněji.
"Miluji tě Tenten..."
Vyhledal její úta a opět jí políbil.

***KONEC***

Sakura a Sasuke 10.díl-Hra na pravdu

11. února 2009 v 20:10 | RocQ€rQ@ |  Sakura a Sasuke

"Sakuro? Sakuro...Sakuro neee..Sakurooo!" volal Sasuke histericky a vyděšeně. Co se to děje? Jeho holčička umírá? Né to se přece nemá stát! Ona nesmí zemřít prostě nesmí!!
Zatřepal hlavou aby mohl zase jasně myslet a zmáčkl tlačítko kterým přivolal lékaře a sestřičky a do té doby než přišli jí držel za ruku. Poté ho odstrčili a on se jen modlil aby jeho maličkého andílka přivedli k životu. Aby se z ní nestal doopravdy andílek...Z očí se mu vyřítily slzy už zase. Kdo by to řekl. Sasuke Uchiha před pár lety tak kamenný a bezcitný a teď? Pláče jak malí kluk. Že kluci nebrečí? To je blbost!
"Sakuro prosím, bože..nechej jí tu ještě chvíli! Ona ještě nemá zemřít! Prosím!" modlil se za ní.
Sakura se objevila vedle svého těla které se snažili ti pro ni neznámí lidé zachránit. Chvíli jí trvalo než jí došlo co se tu děje. A hodně jí pomohl pohled na Sasukeho stojící ho v rohu. Přišla k němu a ze zadu ho chtěla pohladit ale nemohla. Ruka jí projela jeho tělem jako kdyby tam ani nestál. Stoupla si k němu zády. Skoro to vypadalo že se o sebe opírají ale byl to jen klam.
Sakuro? Co se to děje? Proč tvá ruka projela Sasukeho tělem jako kdyby byl pouhý vzduch. Nebo že by ty si byla ten vzduch? Proč tu ti lidí bojují s tvím tělem a proč ty nejsi ve svém těle. Copak umíráš? To přece není možné! Ty musíš žít. Sasuke ti řekl že tě miluje..konečně byste mohli být spolu bez překážek a navždy. Jenže co když to nemyslel vážně? Chtěl tě zabít. To by tu ale teď takhle nestál ne? Každopádně když to tu budeš teď řešit nikdy na to nepřijdeš! Musím se vrátit! Běželo jí hlavou....Naposledy se podívala na Sasukeho a poté se vrátila zpět do svého těla.
Srdce jí začalo tlouci, přístroje začali pípat tak jak měli a Sakura začala dýchat. Ale neprobrala se. Opět byla v bezvědomí. I za to Sasuke děkoval bohu. Skoro jí stratil!
Měsíce běželi a Sakura se opět neprobírala. Doktoři začali uvažovat o odpojení od přístrojů, což Tsunade okamžitě zamítla. Sasuke za ní stále chodil. Jenže měsíce plynuli a nic. Na oddělení přibyla nová sestřička. Mladá, krásná ale také vylmi pyšná Waness.

Samozřejmě spozorovala mladíka s havraními vlasy a uhlovitými oči. Který tu trávil věčinu času a začala mu "nadbíhat". Žádala o péči Sakury aby se k němu mohla přiblížit.
Jednoho dne šla opět do pokoje kde ležela Sakura pod záminkou že jí jde píchnout injekci. Sasuke seděl u postele a držel Sakuru za ruku. Do pokoje vešla Waness.
"Dobrý den!" pozdravila velmi jemným ale falešným hlasem a usmála se.
"Brej!" opětoval Sasuke nevzrušeně a dál Sakuře něco vyprávěl. Waness to naštvalo a tak vymyslela něco velmi odporného a podlého.
"Dovolíte! Ráda bych dívce píchla imjekci!" pořád ten samí tón.
"Jistě!" Sasuke vztal a poodstoupil aby jí udělal prostor. Waness k ní příšla a sklonila se směrem k Sasukemu aby jí viděl kalhotky. Píchla Sakuře injekci a rychle se otočila aby ho nachytala při činu. Jenže Sasuke se opíral o okno ze kterého hleděl.
"Hezké počasí že?" řekla už trochu ironicky.
"Ujde!" pokývl hlavou.
Waness už pěkně štval a radši odešla aby vymyslela něco lepšího. Nápad dostala okamžitě. Jelikož tu měla hodně fanfů ,užského pohlaví které byli i Sasukeho kamarádi. Poprosila je aby na Sasukeho začali útočit kvůli nové dívce a že se Sakura už asi neprobere když na to měla skoro rok a tak. No prostě mrcha jak má být. Jenže ne Nadarmo se říká že mrchy mají štěstí....
Sasuke seděl doma v obýváku a díval se na tv když za ním přišel Rock-Lee.
"Ahoj kámo!" přisedl si k němu.
"Ahoj!" opětoval jeho pozdrav.
"Proč si přišel?" zeptal se Sasuke na rovinu, neměl náladu na návštěvy.
"No koná se pařba jestli bys nechtěl přijít!"
Sasuke zavrtěl nesouhlasně hlavou.
"Kámo a proč jako? Vždyť už si skoro rok nikde nebyl! Kvůly Sakuře? Prosím tě co oči nevidí srdce nebolí ne? Máš právo se pobavit ona by si to přála taky jako aby ses poohlédl po jiné vždyť ona se už neprobere, ne počkej nečerti se! Ale musíš uznat že na to měla už skoro rok ne? Mám jí rád jako kamarádku ale podle mě už nemá naději no!"
"Vy jste se snad spikly ne? Už si dnes třetí kdo mi to říká! Tak já na tu párty příjdu když o to tak stojíš ale s novou známostí nepočítej!" vyjel na něj Sasuke.
"Dobře dobře, snaha byla!" řekl už po tichu a promnul si ruce.
"Říkal si něco?" podíval se na něj nechápavě.
"Nic, nic..jen že to začíná v osm! Ahoj.." Radši odešel.
Za chvíli přišli Naruto s Hinatou a sedli si k Sasukemu.
"Tak co? Co říkala Tsunade?" zeptala se Hinata.
"Sakura už je v pořádku, umrtí by jí už hrozit nemělo, jen v případě že by jí odpojily což sej, jak mi řekla nestane, už je to pouze na ní. Prý jí nejde dohlavy proč se neprobouzí. Už dávno by mělo být všechno v pořádku." Odrecitoval Sasuke.
"Takže nic novího!" skonstatoval Naruto.
"Sasuke a jak se cítíš?" dělala si Hinata starosti.
"Jak? Těším se na to až zase jednou pohlédnu do těch jejích krásných očí, až uslyším její hlas, až jí pohladím ve vlasech a až jí zase políbím. Strašně moc mi chybí...dneska se koná prý nějaká párty. Půjdu na ní abych změnil myšlenky!" podotkl jako by mimochodem.
"Dobře, jak myslíš půjdeme s tebou!" souhlasil Naruto a šel se připravit, stejně tak jako Hinata a Sasuke.
V osm se dopravily před dům kde se konala ta párty. Ino je přivítala s otevřenou náručí a pobídla je aby šli dovnitř a obsloužili se. Oslava byla v plném proudu. Všichni se náramně bavili. Dokonce i Sasuke. Potkal tu staré známé, pokecal si s nimi a tak. K Waness se ovšem nehrnul a já to štvalo. Proto se k němu pokusila dostat sama.
"Ahoj Sasuke!" pozdravila tím svím tónem.
"Nazdar..eee..."
"Waness!" představila se ochotně.
"Nazdar Waness!" změřil si jí pohledem ale spíš než milí, to byl pohled odtažitý... Nadzdvihl obočí a chtěl jít za Nejim ale Waness mu to znemožnila.
"Tsunade říkala že se Sakura prý už neprobere..obdivuju tě dokážeš čekat tak dlouho a nemyslet na jinou. I když podle toho co se říkalo jste se v lásce neměli takže to nechápu!" Zamrkala svíma dlouhýma řasama.
Sasuke jí chtěl něco odpovědět když v tom Ino vyhlásila hru na pravdu. Pravidla jsou jednoduché. Tačí se flaškou a ten kdo točí se ptá toho na kterého hrdlo lahve ukáže. Když dotyčný neodpoví musí dát fant.
Všichni si tedy sedli do kolečka a Ino začala točit. Hrdlo padlo na Nejiho.
"Líbí se ti Ten-Ten?" zeptala se na rovinu. Odpověď znala a taky dobře věděla že kdyby se ho nezeptala nikdy by Ten-Ten pravdu nepřiznal. Ještě tu ale byla možnost že neodpoví.
"Jo..." odpověděl a střelil pohledem po dotyčné. Usmívala se na něj a když se jejich oči setkali, sklopila pohled k zemi a trochu zčervenala.
Což připadalo Nejimu roztomilé.
Ino mu podala flašku a on jí roztočil. Hrdlo ukázalo na Rock-Lee ho.
"Tak Rock-Lee....si na kluky?" všichni vybouchli v smích a tázaný hodil po Nejim botu.
"Si blbej..ne!" ale taky se smál.
Poté točil Rock-Lee a hrdlo ukázalo na Sasukeho.
"Takže otázka je jasná. Co bys dělal kdyby se Sakura neprobrala?" všichni stichli. Ne snad že by chtěli znát tak moc odpověď ale proto že se jim ta otázka zdála jako podpásová.
"Ona se probere!" řekl klidně.
"Ale kdyby ne?" pokoušel Rock-Lee dál.
"Nic...miloval bych jí dál a vzpomínal na ní.." Waness protočila očia pomyslela si: To určitě, s tím sérem co jí dávám se nikdy neprobere a ty si muž a budeš můj!
Hinata po ní střelila pohledem. Nikdo nevěděl že může číst lidem myšlenky a že tu schopnost používá skoro vždycky. Nedala na sobě nic znát a přemýšlela co by měla udělat...Dostala skvělí nápad.
Sasuke zatočil flaškou a ta padla na Hinatu.
"Hinato, co uděláš jako první až se Sakura probudí?" zeptal se.
"Oznámím jí že jsem těhotná a že jí moc ráda vidím zase při životě a něco mi říká že se probudí již brzy!" usmála se výtězně. Co na tom že Naruto o jejich plodu neměl ani tušení a zíral na ní jako na ufo. Ale to jen na začátku, než se vzpomatoval.
"Hinato! To je skvělí! Tak mi budeme mít dítě!" objal jí a políbil.

"No tak vy dva! Nechte si to na večer!" krotila je Ino se smíchem a ostatní se přidávali.
Večer plynul a pomalu ale jistě se blížil ke konci. Sasuke a spol odešli. Hinata se v půlce cesty zastavila a zdělila jim že si musí ještě něco vyřídit. Hned potom zmizela. Objevila se u Tsunade doma. Zaklepala a čekala až jí někdo otevře. Tsunade vyšla asi za pět minut v županu a rozcuchaná.
"Hino?" zívla. "Co ty tu?" nechápala a pozvala jí dál.
"Je mi strašně líto jestli vás budím ale měla byste něco vědět..." odvyprávěla jí vše co věděla a zjistila. Tsunade tomu nemohla uvěřit.
"Cože??" vykřikla...

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***

Taak a další díl je na světě...tentokrát sem se překonala je to na dvě a čtvrt stránky (v officech) doufám že se vám to bude líbit...byl to takoví oddychoví díl po těch třech kdy jste si mysleli že Sakura zemře...byl to samozřejmě účel jak asi všichni víte...no pokusím se brzy napsat další díl..mějte se pěkně!!
Vaše Rockerka

Zapomenout a zaplatit životem...

9. února 2009 v 22:05 | RocQ€rQ@ |  Smutné


Seděla na okně panelového bytu a koukala z něj na příchodovou cestičku. Byla jemně nalíčená a z tváře se jí vytrácel úsměv. Zapoměl...Už má zpoždění tři hodiny...Nepřijde...Slzy se začínali drát na povrch a za minutku už jí stékali po tváři. Bylo to černé slzy. Byli smíšené s řasenkou kterou si tak pracně nanášela na její řasy. Vztala a její cesta vedla do koupelny. Podívala se na odraz sama sebe. Podívala se do zrdcadla a měla vztek. Jak jí to mohl udělat?...Přejela si dlaněmi svoje dílo a celé ho rozmazala. Teď už to mohlo být jedno. Znovu se podívala na odraz v zrdcadle a dostala vztek. Schodila z umyvadla všechyn věci které na něm byly hezky uspořádané a složené...Poté se znovu rozplakala ještě víc než předtím. Musela se přidržet umyvadla aby ten náhlí tlak vydržela...Proč jsou lidé tak krutí a zahrávají si s její něždou duší?...Proč na ní stále zapomínají jako na někoho koho skoro neznají?...Plánovali to přece už tak dlouho a on nepřišel...Dostala spásný nápad..zavolat mu...vylovyla v kapse svích džín mobil a vytočila jeho číslo..."Ano?" ozval se hluboký hlas v jejím telefonu. "Ahoj..to jsem já..proč si nepřišel? Čekala jsem..." vypadlo z ní s chvějícím se hlasem. "Já..víš..už mi prosím nepiš ani nevolej! Bude to pro oba lepší ano?" a pak už jen Tútútú..nepočkal si ani na její odpověď...co kdyby nesouhlasila?...bylo mu to jedno..stejně tak jako ona...Dívka si sedla do vany, nohy přehozené přes okraj a plakala...Proč?...co udělala špatně?...kde se stala chyba?...A pak udělala osudnou chybu..veškerou vinnu začala vztahovat na sebe...Ona může za to že ho neupoutala, ona může za to že už jí nechce vidět, ona nese vinnu za vše...podívala se do stropu a spatřila něco co neměla....ŽILETKU...ten chladný, maličký, ostrý nástroj jenže je schopný ukončit život za pár minut...uchopila ho do dvou prstů a přidržila si ho při zápěstí...zachvíli už jí bude všechno jedno...už nebude cítit smutek, bolest a vztek ale ani radost, lásku a štěstí....udělala to...přejela si hranou žiletky po zápěstí z něhož se v tu ránu začala linout červená tekutina...bolest byla velká ale chvilková a nevyrovnala se pocitu naprostého klidu a vyrovnanosti. Za malinký okamžik už bude jinde...Ze všech sil se ještě sebrala a napsala na zeď vzkaz..Při jeho přečtení se museli ze všech očích linout slzy...Chtěla se jen omluvit...všem blízkým a těm kteří jí ublížily protože to ona mohla za to že jí ubližují..nikdo jiný...jen ONA...Naposledy vydechla a bylo po všem. Na zdi za ní bylo napsáno velkým písmem: PROMIŇTE ŽE JSEM VÁS MILOVALA...tak drahou cenu musela zaplatit za jedno zapomenutí...cenu nevyčíslitelného života...

***

Říkala jsem si že jsem už dlouho nic takového nenapsala...a jelikož sem právě prožila něco co mě celkem vyvedlo z míry a dost bolelo..měla jsem inspiraci..takže doufám že se nezlobíte že je to smutné...děkuji za pochopení
Vaše Rockerka

Sakura a Sasuke 9.díl-Miluji tě

8. února 2009 v 19:40 | RocQ€rQ@ |  Sakura a Sasuke

"Sakura je..." Sasuke se na ní zoufale podíval.
"No tak Tsunade mluvte!" prosil jí.
"Neskákej mi do řeči Sasuke!" pokárala ho.
"Sakura je...ve stabilizovaném stavu ale pořád je v ohrožení života! Je v bezvědomí, zranění jsme jí ošetřili a teď už je to jen na ní Sasuke." vymáčkla se.
"Jak je velká šance úmrtí?" ptal se s třesoucím se hlasem.
"Popravdě Sasuke...velká!" řekla se skloněnou hlavou a po tváři jí stekla slza. Nebylo divu. Byla skoro jako její dcera. I Sasukemu se zasklili oči. Jeho Sakura? To přece není možné! A ke všemu jeho vinnou! "Můžeme za ní?" vložil se do rozhovoru Naruto.
"Ano ale jen jeden z vás! Návštěvy by jí ještě dneska neudělali dobře."
"Naruto nech mě tam jít! Prosím!" prosil ho Sasuke a Naruto nakonec přikývl ale Sasuke mu musel slíbit že jí nic neudělá.
"Copak bych mohl? Kruci Naruto já jí přece miluju!" z oka mu spadla první slza a za ním druhá, třetí, čtvrtá.
"Dobře, jdi a pozdravuj jí od nás!" dodal optimisticky a povzbudivě Naruto a poplácal ho po zádech. Poté objal Hinatu a utěšoval jí.
Sasuke se vydal do pokoje číslo sedm. Tam kde ležela Sakura. Bylo to všechno absurdní a směšné. Sedmičkou to všechno začalo. Sasuke, Naruto a Sakura tvořily tým sedm
kde se do Sasukeho Sakura zamilovala a on pak odešel, vrátil se a dnes? Je sedmého a ona bojuje na pokoji číslo sedm o život! Tohle číslo je nejspíš prokleté! Pomyslel si Sasuke a se zaklepáním vešel dovnitř. Proč vlastně klepal? Vždyť ona mu nemůže odpovědět. Dělal to automaticky ale teď si za to děsně nadával. Sakura ležela na bílé postely. Napíchaná na všelijaké přístroje a hadičky. Sasuke přišel blíž k postely a uchopil Sakuru za ruku. Měla ji chladnou stejně jako zbytek těla. Tak moc jí toužil políbit, tak moc jí toužil obejmout, mluvit s ní a odprosit jí za odpuštění za to jaký byl hlupák. Před pár lety by ho to otravovalo a nikdy by se nesnížil jí odprošovat. Vždyť on byl ten kdo jí zachraňoval a najednou je to přesně naopak. Ona vždy zachraňovala jeho. Už by mu vůbec nepřišli otravné její řeči. Rád by jí poslouchal celé hodiny jen kdyby mohl.
"Ach Sakuro, můj maličký andílu, slib mi že se ti nic nestane! Že budeš bojovat i kdyby to mělo stát všechny tvé síli. Já ti jí pak dodám hlavně mi neumírej a odpusť mi! Byl jsem hlupák, nekontroloval jsem se. Nechtěl jsem tě zabít Sakuro...Byl jsem hlupá teď už to vím. Byl jsem jím před dávnými lety a jsem jím pořád. Jen ty mi můžeš pomoci prosím Sakuro já tě prosím neumírej mi! Si to jediné na čem mi v životě ještě záleží! Chtěl bych s tebou obnovit svůj klan! Miluju tě Sakuro!" Naklonil se k ní a vtiskl jí polibek na její ledové ale ještě pořád tak krásně růžové rtíky.
"Pane Uchiho, už je čas, měl byste jít! Slečna Haruno potřebuje klid! Přijďte zítra, kdyby se cokoliv dělo dáme vám vědět nebojte se! Musíte být unavený! Jděte domů s vašimi přáteli" žádala ho sestřička která přišla píchnout Sakuře nějakou injekci. Sasuke i když nerad odešel. Odešel od ní i z nemocnice ale slíbil že jí bude každý den navštěvovat a vyprávět jí ce se děje.
Svůj slib dokonce splnil jenže, Sakura se stále neprobouzela a Sasuke měl stále větší obavi. Byl jak mumei, jenže živí.
Měl smutný pohled s nikým se nechtěl bavit. Každý den seděl u okna
sasu_222pp000.png sasuke image by tinkiecrystal
nebo trénoval a nebo byl u Sakury. Naruto s Hinatou už se na to nemohli dívat.
"Sasuke notak! Nesmíš strácet naději! A Sakura by si nepřála abys byl takhle skleslí! Věřmi jsem stejně smutný jako ty ale kvůly tomu se nepřestanu bavit s lidmi! Sakura se uzdraví, určitě! A nechtěla by tě vidět v takovémhle stavu!"
"Až se Sakura uzdrví vše se vrátí do normálu! A vůbec to je moje věc ne?" odsekl a šel se projít. Bylo mu jasné že nic nebude jako dřív a už vůbec né v normálu. Vždyť jí málem zabil. Nejradši by si nafackoval. S odstupem času si uvědomil moc důležitou věc. Vždy jí bral jen jako svojí dobrou kamarádku, ona ho milovala jenže on hleděl po jiných a nebo po něčem jiní že? Třeba pomsta. Ona zůstala jeho kamarádem nadále i když byla obezřetnější a k tělu si ho nepouštěla. Nedivil se jí. Jenže čím více rostla tím více ho přitahovala a čím více se chovala odtažitěji tím více si uvědomoval že ji miluje. Proč to něviděl před pár lety? Tenkrát kdy mu vyznala lásku. Teď už si nemůže být jistý vůbec ničím. A už vůbec né tím co bude až se probudí. Rozčíleně nakopl kámen. Bylo mu breku ale taky by nejraději do někoho praštil. Došel až před nemocnici. Věděl kde má pokoj a proto nezaváhal ani na okamžik. Vešel dovnitř a proplížil se s velkou ostražitostí až k ní do pokoje.
Ležela v posteli která byla oproti ní tak velká. Byla bílá jak stěna ale nejvíc ho bolel pohled na přístoje a kapačku, na které byla připojena. Kéž bychom mohli začít od začátku maličká. Kéž bychom mohli udělat za vším tlustou čáru. Ani nevíš jak mě bolí pohled na tvojí krásnou tvář, na zavřené oči a na tvé tělo které je pod vlivem prášků a napojené na všelijaké přístroje. Bolíto! Jenže tato bolest není srovnatelná s tvou, s tou kterou cítíš v tvém srdci ani s tou když jsem tě chtěl zabít. Strašně moc mě to mrzí! Kéž bych mohl vrátit čas! Vím jistě že bych udělal pár věcí ve svém životě napravil.
"Miluji tě maličká..." promluvil nakonec.
"Sasuke..." z postele byl slyšet jemný, tichounký hlásek. Asi jako když vás pohladí letní vánek v naprostém vedru.
Přistoupil k ní a vzal její ruku do své. Upřeně se na ni díval. Konečně trochu pootevřela své zelené oči. Nebyla v nich zloba ani vztek či zahořklost. Viděl v nich něco co ho velice děsilo, viděl v nich pohled jenž oznamuje že se loučí se životem, viděl v nich SMRT.
"Sakuro ne..." hlas se mu chvěl jako ještě nikdy.
"Sasuke, všechno....c-co...jsem tam v lese řekla...t-to..byla to lež Sasuke. Musela jsem....šlo ti o život...než zavřu oči naposledy...chtěla bych abys něco věděl!" naznačila mu aby k ní přišel blíž.
"Sakuro tohle neříkej! Ty nesmíš umřít!"
"Miluji tě Sasuke...každičký den kdy jsi byl pryč mě bolel...každičký den jsem tě vyhlížela u okna a ty si stále nešel..a pak si se vrátil..a já..i kdy-když jsem si slíbila že tě budu nenávidět...stále jsem tě milovala víc než svůj život!" druhou ruku, kterou nedržel, s námahou zvedla a pohladila ho jemně po tváři.
"Miluju tě Sakuro..." naklonil se k ní a vtiskl jí polibek. Dlouhý a něžný. Přisál své rty na její a pomaličku ale jistě se do nich vpíjel. Vložil do toho polibku všechnu lásku a cit kterého se tak bránil a teď? Teď když si to přiznal..teď když má nadosah všechno po čem jeho srdce prahlo. Ona by měla umřít? Ne! To se nesmí stát! Jenže, ve chvíli kdy se od ní odtáhl začal přístroj vedle ní hlasitě pípat.
"Píííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííp"


***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***

Já vím že mě aasi ukamenujete ale já se polepším..vím že tenhle díl byl krátkej končil stejně jako dva předešlé díly...ale vážně se polepším ;) =DD

Petice>>Důležité!!!

4. února 2009 v 20:49 | RocQ€rQ@ |  *Úvod*

ZKOPÍRUJ SI Celý článek HNED TEĎ a oběhej RYCHLE všechny svoje SB, ať udělají to samé u tebe, ale hlavně:PODEPIŠ petici, rychle!!! Jinak zemře KRUTOU SMRTÍ DALŠÍ PEJSEK

Lidé na celém světě proto podepisují petici, aby tento čin zastavili.

Petice Tady.

Guillermo Vargas (umělec kterýmu bych já uděl/a to samí)!


Přímo z ulice vzal hladového psa, kterého následně uvázal na provaz v galerii a nazval ho "uměleckou" instalací. Nad něj umístil nápis "Eres Lo Que Lees" ("Jsi co čteš"), který provokativně vytvořil z krmení pro psy. On a návštěvníci výstavy pak bez jakýchkoliv emocí pozorovali psa, který po několika dnech zemřel hlady.

Proti jeho "dílu" se zvedla vlna odporu, fotografie vyhládlého psa v místnosti plné lidí obletěly celý svět. Hromadící se stížnosti však prestižní umělecké sdružení Visual Arts smetlo ze stolu. Rozhodlo, že se skutečně jedná o formu umění a nápad Vargase podpořilo.


( Navíc byl požádán, aby zopakoval exhibici v roce 2008 v Hondurasu! )

Lidé na celém světě proto podepisují petici, aby tento čin zastavili.

Umělec, který si říká Habacuc. Říkal jen, že se psa nikdo z přítomných nesnažil krmit, ani nezavolal policii.

Určitě si to zkopírujte na blog i bez zdroje! Je jedno odkuď to máte, ale důležité je že to máte na blogu. Ať i ostatní lidi se podepíší !!!!

P.S. I když tohodle pejska se nedalo už zachránit, můžeme zachránit ale další!

prosim vas jako nikdy pred tim.Určitě si to dejte na bolg!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!


Sakura a Sasuke 8.díl-Vydrž Sakuro! Vydrž!!!

2. února 2009 v 22:37 | RocQ€rQ@ |  Sakura a Sasuke

Sasuke se napřáhl a.....Naruto tak nechat nemohl, skočil z okna a strhnul Sasukeho k zemi.
"Bože brácho co blbneš? Proč si jí chtěl zabít?" nechápal Naruto. Až když se mu podíval do očí. Sasuke měl zapnutý Sharingan a došlo to tak daleko že se nekontroloval.

"Sasuke! Prober se! Vypni ten Sharingan! Už ti žádný nebezpečí nehrozí!" přemlouval ho Naruto ale Sasuke byl jako hluchý. Škubal sebou a snažil se okolo sebe mlátit.
"Hinoto pojď sem! Mám nápad ale musíš mi pomoci!" Hinata přikývla, svázala karin a vydala se za Narutem.
"Co se děje?"
"Sharingan, Sasukemu se to vymklo nám o něj strch mohl by se i zabít!"
"A co mám udělat já?" nechápala Hinata.
"Jednou když sme se prali tak Sasuke zapnul Sharingan a jeho útoky byli děsně agresivní. Sakura která byla opodál se za ním rozběhla a objala ho a Sharingan zmizel! Třeba by to šlo i teď! Přines sem Sakuru dřív než omdlí!" Hinata přikývla a jak Naruto řekl ta udělala. Vzala Sakuru a s pomocí Naruta jí dala na Sasukeho. Najednou jakoby zázrakem se Sharingan stáhnul. Jenže tím možná pomohli na životě Sasukemu ale přitížily Sakuře protože jí vyplýtvali všechnu chakru a tím pádem i všechnu sílu kterou měla takže se bezvládně sesunula ze Sasukeho na zem.
"Naruto co sme to provedli?" klekla si nakolena Hinata a snažila se zjistit co se Sakurou je jenže jelikož není medic-ninja ani ANBU nic nezjistila. Možná jen to že je v bezvědomí a má slabí puls. Sasuke se najednou jako kdyby probral. Trhl sebou a posadil se.
"No konečně brácho! Už sem myslel že nám tu natáhneš bačkory!"
"Co se stalo? Vůbec nic si nepomatuju a bolí mě hlava!"
"Poděkuj Sakuře! Zachránila ti život i když si jí dvakrát málem zabil, vlastně třikrát! Teď zrovna taky moc živá neni!"
"Cože? Sakura ona už?" Naruto ukázal vedle sebe kde ležela bezvládně Sakura.
"Můj bože! Co jsem to udělal!" okamžitě se přemístil k Sakuře a objal jí. Začal jí konejšít, div se nerozplakal.
"Mrzí mě to! Tak moc mě to všechno mrzí! Odpusť mi prosím!"
"Sasuke..." ozval se slabí hlas.
"Sakuro...!"
"Promiň mi to..." byli její poslední slova než opět padla do bezvědomí. Sasuke vztal, nechal za sebou Naruta, Hinatu i Karin, vzal si Sakuru do náručí šel s ní pryč.
"Vydrž mi prosím tě princezno moje!" políbil jí do vlasů. Snažil se jít co nejrychleji ale do Konohy to bylo ještě daleko a už se stmívalo.Položil jí na zem a rozhodl že se utáboří. Rozdělal oheň sedl si a opět si jí přitáhl k sobě. Bylo mu mizerně a poté když je dohonily Naruto s Hinou a řekli mu co se stalo, jeho nálada byla no bodu mrazu.
"Jak sem jí to mohl udělat? Já sem ale prevít! Jak se jí budu moct podívat do očí? A ona mě zase zachránila! Dělá to vždycky, vždycky jí ublížim ale ona místo toho aby mě poslala doháje mě ještě zachraňuje. Udělala to i tenkrát. Když sem jí řekl že je otravná ani si to neuvědomila ale svojí láskou mi dala sílu zabít svého bratra. Jen při vzpomínce na ni, na ty dvě slůvka jsem měl chuť žít dál abych mohl vykonat svou pomstu a vrátit se k vám. A teď...když jsem tu...to není fér!" praštil rukou do země a hned zase ibjal Sakuru.
"Neobviňuj se! Ona tě taky miluje!"
"To je na tom to nejhorší! Já si to nezasloužím. Ani nevíš jak rád bych se jí dotýkal, líbal jí, hladil, miloval jenže po tom co jsem udělal to už nepůjde...Nebudu se jí moct podívat do očí a ona mě bude nenávidět!" pohladil jí po vlasech.
"Nepředbíhej situaci. Zítra dorazíme do Konohy a tam se o ní postarají a co bude dál, kdo ví? Na to si musíme počkat!"uklidnila ho Hinata a přitulila se k Narutovi který se na ní povzbudivě usmál a také jí objal.
"Co je vlastně s Karin?"
"Odvedli jsem jí do zvučné byla blíž než Konoha a nechtělo se nám jí táhnout až tam takže se o ní postarají oni a mi máme klid!" Sasuke přikývl.
"No nic mělibychom jít spát! Čeká nás ještě dlouhý den!" Všichni Hinatin nápad vřele přijali a v tu ránu usli. Někomu se zdáli hezké sny a jinému noční můry ale všichni doufali že zítřek bude zlomoví den pro Sakuru i pro ně.

---------------------Další Den---------------------

"Vztávejte! Už je ráno! Musíme si pospíšit!" budil Sasuke ostatní už v osm hodin.
"Aaa...kámo kdybych věděl kolik je hodin a jakože je určitě ještě málo! Zabil bych tě!" vstával s nechutí Naruto. Jenže nemohl nic dělat protože Hinata dala Sasukemu za pravdu a Sasuke už byl zase někde v trapu i se Sakuřiným tělem.
"No bezva!" okomentoval to Naruto a vydal se za nimi.
Už se stmívalo když došli do Konohy a předali Sakuru Tsunade která okamžitě všeho nechala. Sakura musela na sál. Měla mnoho četné poranění a zlomenou ruku. Trvalo to děsně dlouho a Tsunade byla stále na sálu a nikdo nic nevěděl. Nejdříve přešlapoval kolem dokola Naruto čímž Sasukeho vynervoval tak že když se konečně posadil tak vstal a pokračoval v jeho stopách. Venku pršelo. Spustila se bouřka. Na všechny padla ponurá nálada, každý se modlil aby Sakura byla živá dokonce i ti kteří jí rádi neměli. Najednou Tsunade vyšla ven. Podívala se na všechny a zase rychle pohled sklopila.
"Tak co Tsunade? Jak je Sakura na tom? Žije?"
Tsunade zvedla oči a podívala se na Sasukeho který neměl daleko ke zhroucení.
"Sakura je....."

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***