Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

Duben 2009

ehm..

29. dubna 2009 v 21:07 | RocQ€rQ@ |  moje kecy
Dneska jsem se nudila tak jsem udělala novej des a taky tohle:
Nwm jak bych to pojmenovala na Avatar je to moc velký takže fakt nwm xDD ale celkem to de ne? Měla sem strašněj den ale pak se to zlepšilo mno...doufám že jste měli lepší než já =) Povídky snad brzo přidám ale vážně nwm kdy...nezlob te se mám toho hodně=)
Vaše Rockerka

Všechno má řešení

26. dubna 2009 v 21:37 | RocQ€rQ@ |  Harry Potter
Dlouho jsem sem nic nepřidala, poslední dobo se cítím divně mno. Přesto jsem se rozhodla že napíšu tuto povídku. Dokoncemne napadlo že bych konečn mohla dopsat tu kapitolovku na pár Rona a Hermiony že? Ano to bych mohla, dokonce to už mám hooooodně dlouho rozepsané. To ale neznamená že bych na ostatní povídk nějak zanevřela to jistě ne! Musíte si ale počkat Brzy dokončím další díl k SasuSaku a pak budu všechno přidávat postupně, přesto se al nezlobte že to nebude pravidelné, nemám teď zrovna veselou náladu, teda mám jako "vždycky" protože já asi nikdy nebudu úplně smutná nebo neschopná se smát, jen musím teď hodně přemýšleta rozmýšlet co odniknu dál..asi to nechápete, nedivím se a nechci vás tím zatěžovat. Prostě podlouhé době jsem napsala povídku k HP a doufám že se vám bude líbit..

PS: Jednorázovka nebo kapitolová? chcete aby tohle pokračovalo a nebo aby to takto skončilo, napište mi to prosím do komentářů, díky =)

Právo na lásku

22. dubna 2009 v 22:27 | RocQ€rQ@ |  Povídky na Naruta

Právo na lásku



Ptáčci si zpívají. Další známka toho že jaro je tu. Další rok se přehoupl a on tu stále není. Vrátí se někdy? Už tomu nevěřím, nechápu proč mne vždy při vzpomínce na něj začnou pálit oči od slz. Vždy když si vzpomenu na jeho úsměv, tvář, tělo a ten pocit, pocit bezpečí. Jenže já pro něj nikdy neexistovala. Už jsem na něj nechtěla myslet ale nomahla jsem si pomoci. Pořád při vzpomínce na něj pláču a to už je to tak dlouho co...

Jsem zpět. Jsem tu už pár měsíců ale jí jsem nikde nepotkal. Jak to? Konoha přece není tak velká. Někde tu musí být. Ani netuší jak rád bych jí zase viděl. Pořád si schovávám fotku teamu7. Už je hodně pomačkaná ale stále jí mám. Vždy když se na ni podívám, napadne mě, jak asi Sakura vypadá. Neviděl jsem jí už tak dlouho! Chybí mi. Chyběla mi celou tu dobu. A je to už tak dlouho co jsem...

Odešel. Odešel neznámo kam, vlastně k Orochimarovi. Jenže Orochimaru je mrtev a Sasuke nikde. I Itachi zemřel a on tu není. Co pak se mu ani trochu nestýská? Když ne po mě, tak aspoň po Narutovi. Nebo že by si už někoho našel? Jeho druhým snem bylo obnovit Uchiha klan. Že by se mu i ten to sen splnil? Vždycky ho budu milovat ale je mi jasné že nic nezmůžu. Sasuke...

Odešel. Ale teď jsem zpátky a musím jí najít i kdyby to mělo trvat věčnost. Pořád mě napadá jak asi vypadá, je pořád stejná a nebo konečně dospěla? Podle toho co říká Naruto prý dospěla, zmoudřela a zkrásněla. A taky zesílila což mi dokázal modřinou na rameni. Nepochopím, proč mi o ní nechtěl říct nic bližšího, dokonce ani jak se má...Možná proto že se bojí že bych jí opět ublížil ale to já nechci, už bych nemohl...Protože i já...

Dospěl. Určitě ano a taky jistě zkrásněl a taky zesílil, když porazil Orochimara i Itachiho musí být silný! I kdyby se vrátil pochybuji že by se o mě zajímal. Vždy jsem ho jen otravovala. Když si na to vzpomenu dnes, nejraději bych se neviděla. Kéž by to šlo změnit. Vrátit čas o pár let zpátky. Do doby kdy tu Sasuke ještě byl. I když toužil po pomstě i když byl chladný třeba by byl jiný. I když pochybuji. Nevěřím že by někdo jako on...

Pochopil co je to láska. Taková ta čistá a nevinná. Zamiloval jsem se do Sakury v ten okamžik kdy jsem jí omráčil. Nikdy jsem neviděl nikoho tak krásného když spí. Před tím jsem si to nechtěl připustit ale chyběla mi. Dal bych cokoliv za to, abych jí mohl aspoň jedenkrát spatřit. A taky za to že by mi odpustila. Byl bych asi ten nejšťastnější člověk na světě. Když jsem se svěřil Narutovi, nevěřil mi. Proč? Každý dělá chyby. Copak já nemůžu? Konečně...

Pochopil co znamená slovo láska. Že to slovo není slovo ale cit. Tak krásný a povznášející cit. Bohužel i takový to cit se může změnit v zákeřnou zbraň kterou někdo, možná i vy samy, použije proti vám. U mě je to od obou variant. Nejprve mi ublížil on a teď se trápím sama, dobrovolně, pořád a bolí to. Každá vzpomínka na něj mě bodá jako tisíc malých střepů. Vlastně jsem sama proti sobě, když ho spatřím bude to bolet ale jestli ho nespatřím, zabije mě to. Už jen pomyšlení že by...

Se vrátil. Hinata Narutovi taky odpustila to že si jí nevšímal a dělal vše proto aby si ho všimla Sakura. Tenten také odpustila Nejimu že na ní byl chladný a nepříjemný. Všichni si odpustili. Proč mi dva bychom nemohli? Copak si nezasloužíme být šťastní? Sakura si to zaslouží a proč bych já neměl být ten kdo jí tou šťastnou učiní? Má právo...

Se objevil jí nahánělo husí kůži. Přitom ho tak moc toužila vidět, cítit a slyšet. Stačil by mi jediný pohled, jediné slovo, jediný nádech a byla bych omámená. Pořád ho miluji i když si to nechci připustit. Tak moc bych chtěla aby mě aspoň jednou políbil. Jen to by mi stačilo abych věděla co chci. Opět bych pocítila ten cit který už dlouho ne. To šimrání někde tam dole. Pocit bezpečí a štěstí které si mi už tak dlouho vyhýbá. Má právo...
Na pravda. Musí to vědět. Musím jí to říct. Kde by mohla být? Hinata říkala že miluje slunce a Sai zase říkal že má ráda výšky. Možná že už vím kde je a musím se tam rychle dostat. Musí se konečně dozvědět co k ní cítím. Tajil jsem to tak dlouho že už by nemělo cenu to prodlužovat. Tak moc mi chyběla ta její růžová barva vlasů a zeleň jejích očí. Ty dvě optimistické hvězdy na jejím obličeji. Vždycky když jsem se do nich zadíval měl jsem takový divný pocit tam dole ale nikdy jsem si to nepřipouštěl. Někdo sedí na okraji tohohle útesu. Vidím něčí siluetu, je ozářená sluncem. Musím zjistit kdo to je. Jestli je to ona musím s ní mluvit. Musím jí říct že jí miluju. Každý má přece právo na...

Na lásku... Něčí vůně byla cítit ve vzduchu. Každý vnímal tu kterou cítit chtěl. Zdá se jim to? Konečně se potkali? Nebo se pletou. Takovou vůni přece může mít leckdo, tomu ale samy nevěřili. Něco jí donutilo aby otočila hlavu a setkala se s párem černých očí. K jejímu pohlcení stačil jeden pohled. A u něj to nebylo jinak. Zelená se vpíjela do černé a černá do zelené. Jednali za ně jejich city, mozek jako by vypnul. Přiblížili se k sobě a konečně si mohli být jistí že jsou to oni. Tak dlouho se hledali. Nemuseli mluvit, jejich pohledy mluvili za vše. V Sakuřiných očích už nebyl smutek a v Sasukeho nebyl chlad. Oba tam měli vepsaná slova lásky které s pečetili polibkem...


***KONEC***

Inspirovala jsem s jednou povídkou kterou sem četla asi před dvěmi měsíci, možná dýl. Nwm jak to dopado u mne ale tak to vypadalo úžasně jenže ta spisovatelka má talent xDD..tak vám přeju hezké počtení mno xDD

Za barem 2.díl

22. dubna 2009 v 12:30 | RocQ€rQ@ |  Povídky na přání
Opět sem neopravovala chybi. Nemám na to vůbec čas. Ale slibuji že to někdy napravím...nevím kdy ale jednou jo xDD...Mno a tu je druhý díl už o něco delší xDD

Zmatky v bioligii



"Bude maminka v pořádku?" ptal se plačtivě Yioshi.
"To víš že jo!" objala ho a snažila se zadržet slzy.
"Uvidíš, brzy jí budeme mít zase doma! Slibuji. Teď ale musíme válčit sami, zítra se na maminku půjdeme podívat ano? Pojď uděláme si úkoli a pak si můžeš dělat co chceš..." pohladila ho po vláskách a ruku v ruce spolu odešli do pokoje.
Když Yioshi odešel ven, Hime pocítila slzy v očích. Věděla že její milovaná maminka už se vrátit nemusí. Před Yioshim se držela ale teď tu nebyl. Měla pocit že to byla čistě jen a jen její chyba a jestli Yamako, její milovaná maminka zemře, nikdy si to neodpustí!
Večer proběhl celkem v klidu, po večeři si oba zalezli do maminčiny manželské postele a v objetí si vykládali co všechno s maminkou zažili. Asi po hodině je přemohla únava a oba se dostali do říše snů.
Ráno bylo chaotické, ale zvladatelné. Vztala jsem o trochu dřív abych Yioshimu udělala snídani a teprve když byl čas jsem ho šla vzbudit. Pobíhal po domě a hledal kde co má. Nakonec jsme se ale nasnídali a vyrazili cestou jako jaždé všední ráno.
"Dobře se uč a žádný průšvih jasný! Nesmíme mamince přidělávat starosti!" snažila jsem se na něj usmát ale tak nějak to nešlo.
"Budu to nejhodnější dítě pod sluncem!" zazubí se na mne.
"To nedělej, učitelé by si mysleli že něco chystáš!" musím se smát. On a nejhodnější dítě? To by jim bylo pořádně podezřelí!"
"Mám tě rád Hime!" objal mne a poté pelášil do školy.
Málem mi ukápla slza dojetím.
"Ach ty můj malí bráško, já tebe taky!"
Vydala jsem se směrem ke své škole. Jelikož jsme se trochu zdrželi musela jsem utíkat abych to stihla. Ovšem marná snaha. Možná bych to byla stihla kdybych se ve dveřích šatny nesrazila s nějkým pro mne neznámím klukem.
"Au! Neumíš dávat pozor?" ohradí se.
Tomu se to říká, já upadlo, on ne!
"Promiň to ty si do mě vrazil!" bráním se.
"Tak že nakonec jsem ten špatnej já?"
"To neříkám, můžu za to já ale ty taky, neházej to jen na mě! Navíc stěžovat bych si měla já! Ty bys měl být potěšený že ti nějaká holka leží u nohou i když ne tak docela dobrovolně!" zazubím se čímž ho rozesměji.
"Dobrý..." připustí a podá mi ruku kterou bez váhání přijmu, pomůže mi na nohy.
"Nevíš kde mají třeťáci třídu? Dnes jsme s nimi spojení..." otáži se.
"To náhodou vím, pojď semnou!" pobídne mě.
Rychle se přezuji a běžím za ním, dovede mě až k jejich třídě.
"Tak tady sídlíme..."
"Vy?" podivím se.
"No, já sice až od včerejška ale i tak. Jmenuji se Sasuke.."
"Aha...." vypadne ze mne.
"A tvoje ctěné jméno?" napoví mi.
"Že by bylo ctěné to si nemyslím ale říkají mi Hime..." představím se.
"Říkají?" nechápe.
"Věčinou lidem říkají jménem ne!" vyprsknu ale to už vcházíme do třídy, kde naštěstí ještě není učitel!
Jelikož jedinné volné místo je u něj neváhám a jdu k němu.
"Smím si sednout? Nikde jinde místo není, až na támhle tu holku ale nevypadá moc přátelsky..." usměji se.
"Ale jo..." mávne rukou.
"Díky!" sednu si
"Co máte?"
"Myslím že bižuli..."
"Díky!" usměju se a vyndám si biologii.
"Nemusíš pořád děkovat, nejsem bůh..."
"To jsem si všimla!" zavtipkuji.
"Nějaká drzá ne? Za to že jsem tě tu nechal sedět bys mi měla líbat nohy..."
"Fuj, určitě sis je nemyl..."
"Jak si to poznala?" podívá se na mne hraným, ale tak dokonale, nechápavým pohledem, že oba naráz vyprskneme smíchy ve chvíli kdy do tříde příde Gara.
"Ahoj sílo mládí! Jak vidím někteří z vás mají té síli až moc tak že by se mohli jít ukázat před tabuli co Uchiho, Haruno?" pokyne nám.
"To nemusí být...zas tak moc té síly nemám!" ujistím ho.
Z jeho pohledu vicítím že to nebyla věta tázací, nýbrž rozkazovací. Tudíž následuji Sasukeho a zamířím k tabuli. Zatím co mne Sasukemu Gara dá celkem lehké zadání se kterým bych si věděla i já, mne dá něco o čem jsem nikdy v životě neslyšela.
"Tohle jsme se ještě neučili!" bráním se.
"Jak to? Co v pátek?"
"Máme biologii v úterý a čtvrtek..."
"Co? Nějaká blbost ne? Jste přece třetí ročník..."
"Já ne, já jsem první!"
"Tak co tu děláte?" svádí vinu na mne.
"Jsme na dva dny spojení..." připomenu mu.
"Aha, aha, počkat a vy jste taky z prvního?" otáže se Uchihi.
"Ne já jsem z třetího..."
"Tady v tom je ale bordel, vyměňte si zadání..." rozkáže nám a mi tak s radostí (spíš mou) provedeme.
Po hodině, ve které si odnesu jedničku dvakrát podtrženou, máme matematiku s Kankurem. Na tu se vyloženě těším.
O přestáce pozoruji Nejiho a Tenten. Zatím co Tenten sedí tiše v koutě, Neji se skvěle baví s Miou. Stejně to nikdy nepochopím. Tenten je na rozdíl od Mii velice milá, vtipná, iteligentní a i když není tak krásná, krása přece není vše. Neji by se nad sebou měl zamyslet. A nebo...
Z mého přemýšlení mě vyruší holky.
"Nad čím důmáš?" ptá se Rikki.
"Možná mám nápad!" blýskne mi v očích.
"Proboha neděs nás!" hrozí se hraně Kim.
"Nechte jí mluvi! Jakej?" vybídne mě Naomi.
"Když je Neji sepý, otevřeme mu oči. Dáme Tenten s Nejim dohromady co říkáte? Když není schopen přemýšlet samostatně, budeme myslet za něj..."
"To se mi líbí!" přidá se ke mně Rikki.
"No jo ale jak začít?"
"Vezmem je na koupák. Přemluvím Sasukeho aby vyrazili s klukama a mi vezmem holky...nic lehčího..."
"Ale co když to nedopadne..." strachuje se Kim.
"Tomu se musí pomoci!"
"Přesně, něco vymyslíme..." ujistím je než zazvoní a ony se rozejdou do lavic.
"O čem jste tu drbali?" zeptá se Sasuke hned co si sedne.
"To by tě zajímalo viď!" zazubím se na něj.
"Ale že si to ty, mohl by si prosímtě vzít kluky, hlavně Nejiho pozítří na koupák? Máme takový malý plán, dáme Nejiho s Tenten dohromady a tam by to mělo začít...chápeš?"
"Hele, musím uznat že máte dobrý nápady. Mi jsme o tom s klukama taky uvažovali. Přece jen Mia není pro Nejiho dost dobrá, taková lovkyně skalpů, okey ve středu na koupáku mmm ve tři?"
"Jo!" přikývnu a otočím se na holky. Prstem jim naznačí jedna a ony pochopí že je vše okey. Po matice máme češtinu a po češtině tělocvik kde se přistuhnu že pokukuji po Sasukeho vypracovaným tělem. Vypadá tak, já nevím, hezky! Třeba se mu taky líbim kdo ví?!
No a po tělocviku pádíme domů. Máme kus se Sasukem společnou a tak se bavíme a popichujeme. Je to vážně sranda a na rozloučenou mi dá pusu na tvář. Mám pocit že roztaju!!!
Doma už to ale tak veselí není. Čeká mě totiž návštěva nemocnice. Bojím se Yioshio reakce až uvidí maminku na přístrojích a všech těch hadičkách...
Mám pravdu, je z toho špatný a ne jen z toho. Maminka je pořád v bezvědomí což nám na náladě nepřidá a ani to že nás doktor za chvilí vyžene.
Doma o tom pořád přemýšlím. Jak je možné, že poslední dobou to bylo dobré a najednou...že by mi máma lhala? Ne to ne, to by nikdy neudělala...Snad...

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***


Vanessa shoot 0.1

21. dubna 2009 v 23:39 | RocQ€rQ@ |  Vanessa Anne Hudgens
Tento shoot nafotila v Japonsku


001.jpg002.jpg003.jpg004.jpg005.jpg

Zdroj: TADY

Zanessa shoot #2.

21. dubna 2009 v 23:36 | RocQ€rQ@ |  Vanessa a Zac (spolu)

Vanessa pár clipů

21. dubna 2009 v 23:35 | RocQ€rQ@ |  Vanessa Anne Hudgens
Vanessa Hudgens - Sneakernight - Official Music Video (HQ)

Vanessa Hudgens - Dancing With The Stars Promo - Lets Dance

Vanessa Hudgens-Drip Drop

Vanessa Hudgens-Let Go




Za barem 1.díl

21. dubna 2009 v 16:05 | RocQ€rQ@ |  Povídky na přání
Na úvod:

Tato povídka je pro Hime na její přání. Je Kapitolová. Chybi jsem nekontrolovala tak se omlouvám. Ale jinak doufám že se to bude líbit! Omlouvám se za dýlku je to takový ten úvodní díl. Příště to bude lepší slibuji! A Himr děkuji že se přihlásila =)

Bude maminka v pořádku?


"No tak mami! Už jsem dost velká na to abych si vybrala co si vezmu ne?" protočím očima.
"Vem si co chceš ale bude to slušné! Takhle krátká sukně? Blázníš?" šílí.
"Mami, to se teď nosí a ty je nosíš taky tak proč né já?" nechápu.
"Eh..no...jenže...víš co? Mě je to jedno! Hlavně nezapomeň dovést Yoshio do školy ano?"
"Jistě!" příkývnu a vydám se (už oblečená) do kuchyně kde se posnídáme, vezmu si tašku a společně s Yoshim do školy.
Chodím do prvního ročníku. Mé jméno je Hima ale moji kamarádi mi říkají Him. Mám dobré vztahy s mlasším bráškou a už horší s matkou ale taky se občas snesem.
"Tak jako vždycky Yoshio okey?"
"Jasně!"
"Ahoj a buď tam hodný jo!"
"Jako bych někdy nebyl jasně ahoj!" rozloučily jsme se tak v půli, kde se naše cesty rozcházely.
Dorazím ke škole a zařadím se ke Rikki, Kim a Naomi.
"Ahoj holky!" pozdravila je ale oni ji nevnímali. Stály na špičkách a jedna přes druhou se někam koukali.
"Na koho koukáte?"
"Ale přestoupil k nám nějaký noví kluk, nebo se spíš vrátil. Nevím pak ti povím co o něm vím ale dívej támhle!" ukázala směrem před nás.
"To je přece Naruto!" vrtím hlavou co na něm vidí.
"Ale ne Naruto ale ten vedle něj. Ten černovlasý!"
Můj pohled se zaměří na vysokého kluka s havraními vlasy.
"Hmmm celkem ujde!" okomentuji ho a vydám se školy jelikož nám otevřely.
"Prý celkem...každá po něm slintá!"
"Jak vidíš každá ne!" odseknu a reději se rychle přezuji abych mohla ještě rychleji odejít do třídy. Co je mi po nějakém klukovi. Ano je hezký, líbí se mi ale to přece neznamená že o něm musí všichni mluvit! Bože, proč mě to tak štve? Vždyť na tom stejně nesejde. Neznám ho a nikdy znát nebudu.
Na hodině je celkem nuda, tedy do té doby než nám řiditelka Tsunade oznámí skvělou novinu. Od zítřka jsme spojeni s třeťákami. Na místo ostatních, kteří jásají, já tolik nadšení nemám. Nevím proč mne dnes nic nebaví. Jsem nějaká podrážděná asi kvůli matce, nemyslí to se mnou zle, je to přeci jen matka! Někdy mi sice leze na nervy ale jinak v pohodě. Mám jí ráda a vím že jí nemám rozčilovat. Je totiž nemocná, Yioshi to neví a doufám že se to co nejdelší dobu nedozví. Vypadá to s ní docela nadějně takže za chvíli nebudeme ani vědět, že nějakou nemoc měla...
"Co je, si nějaká zamyšlená?" drkne do mne Rikki.
"To bude tím že přemýšlím!" usměju se na ní.
"Jo tak a na koho myslíš?"
"Právě přemýšlím nad tím příkladem..." zalžu.
"Máme češtinu?" vyprskne.
"Jo? Aha..." zčervenám ale taky se začnu smát až vyrušíme Kakashio.
"Nerušíme vás?"
"Proč myslíte?" směje se Rikki.
"Nebuď te drzá Soushi, myslím že máte průšvihů až dost..." okřikne jí.
"Čtení pornografických knížek na záchodě v první třídě se to nevyrovná!" vrátí mu. Neměl nám to vyprávět! Navíc má Rikki štěstí, učitel se nadechuje že něco řekne ale v tom zazvoní takže se raději sebere a odejde.
"To je super!"
"Co?" nechápu.
"No že budeme dva dny spojeni s třeťákama, třeba se mi ho podaří ulovit!" vydechne.
"Koho?" nechápu.
"Holka ty si buď blbá nebo mimo..." směje se mi.
"Hnnn.."
"No přeci ten nový..."
Nevým proč ale ani teď mi to nic neřekne (ta paměť).
"Jo aha ten.." zahraji do autu aniž bych vědělo o kom je řeč.
"Holky, mám novinku!!!" křičí Naomi už od dveří.
"Jakou?" ptají se všichni.
"Představ te si to Neji Hyuuga, ten Neji Hyuuga si začal s Miou Rickio..." vydechne Naomi a to doslova protože je udýchaná jak nám tu novinku běžela za tepla sdělit.
"Cože? S tou lovkyní skalpů?"
"Chudák Tenten, Neji je blbec že si jí nevšímá.."
"To ale není všechno!" převeze nás.
"Eh?" nechápeme.
"Tsunade to táhne s Jiraiyou!"
Přiznávám, spadne mi pusa až k zemi ale na Rikki nemám, ta spadne z židle a místo bolesti se svíjí smíchy.
"Ty na tu školu nemusíš ani chodit. Seš horší než pavlačovka akorát že tvý informace bývaj pravdiví. Ty bys byla dokonalej špion hele, děláš ty něco jinýho než že scháníš novinky?"
"Každej drb dobrej ne?" zhodnotí to Kim.
"Přesně!" směje se a mi se přidáme k ní.
Tsunade a ten perverzák, to je gól. Škoda jen že o tom nemůžeme debatovat i nadále. Zazvoní na další hodinu a poté už jdeme domů.
Doma mě ale čeká překvapení a ne jedno. Ubrečený Yoshi mezi dveřmi a na zemi ležící mamka.
"Bože..." vydechnu a vrhnu se k ní.
"Yoshi! Podej mi telefon!" vykřiknu.
Vzpomatuje se a udělá to co jsem mu řekla.
Vytočím číslo a čekám. Promluví na mne nějaká žena a vyptává se mě. Pak už mi jen oznámí že zachránka je tu za chvilku.
Mezi tím se mamku pokouším vzkřísit ale ona nereaguje ani do doby kdy je tu záchranka která jí naloží a odveze do zdejší nemocnice.
"Bude maminka v pořádku?"

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***

Dream

19. dubna 2009 v 14:00 | RocQ€rQ@ |  Povídky na Naruta
Na začátek chci říct že jsem to neopravovala a že jsem nemocná takže možná příbidou nějaké nové jednorázovky či díly...ale to jednom možná protože nejsem zas tak nemocná zaleží na tom jak mi bude zítra...tudíž jestli půjdu či nepůjdu do školy...Omlouvám se za hafo chyb a teď už se pusťte do psaní povídky s názvem Dream...

Mix obrázků

19. dubna 2009 v 11:24 | RocQ€rQ@ |  Naruto
Tahle fotka mě dostala kdyby jste jí nepoznali je to Shizune



Emo fotky

17. dubna 2009 v 20:59 | RocQ€rQ@ |  Emo




smrť, emo

emo.jpg emo image by eloisal05


emo-1.jpg emo image by emo_slut11




Sakura a Sasuke 18.díl-Už brzy

16. dubna 2009 v 19:11 | RocQ€rQ@ |  Sakura a Sasuke

Uběhlo už pár týdnů od té doby co byla Sakura pryč. Sasuke se jí snažil najít. Každý den společně s Narutem a Nejim běholi venku a hledali. Jenže Sakura nebyla k nalezení. Jako by se propadla do země. Ale on neztrácel naději. Ona ho taky hledala, hledala ho dlouho tak teď on musí hledat jí a on jí najde i kdyby měl vypustit duši tím si byl jistý.

Sakura už byla vysílená. Čím dál častěji měla ty svoje vidiny, musela potlačovat chakru a musela být ve střehu protože hlas který slýchávala říkal že si pro ní příjde už brzy. Věděla že jí Sasuke hledá, právě proto potlačovala chakru. Nechtěla aby jí našel. To se nesmělo stát. Všichni jí chyběli ale ona se nemohla vrátit. Dřív nebo později by někoho zabila a to by si neodpustila, vždyť by vlastně zradila svoují vesnici.

Hidan dobře věděl že brzy skolabuje. Jestli nezemře hladem, určitě se aspoň zblázní. Moc dobře si byl vědom toho jak Sasukeho miluje. Co na tom že Wanessa sklamala. Vlastně díky ní se teš Sasukemu pomstí a ne jen jemu. Asi nevíte že Hidan mimo členství v Akatsuky měl ještě jednu organizaci. Byla to taková malá skupinka ninjů. Proč byla? Zavraždily Sakuřiny rodiče a poté se nedokázali ubránit hněvu Listové. Díky tomu že se Sasuke vrátil teď zabije několik much jednou ranou.

Místností se ozvala rána.
"Tak co?" ozval se hlas.
"Nic Hin, stále jsme ji nenašlí.." hlesly oba než padli na gauč.
"Ale jak to, říkali jste že máte stopu..."
"To sice ano, jenže Sakura si je své chybi vědoma. Nebude daleko, tipl bych to spíš na okolí těchto lesů, jenže na jak dlouho? Můžou jí zabít, unést a bůh ví co ještě. Je sice silná ale musí být vysílená. Jedno je jisté jestli jí brzy nenajdeme, pomáhej jí bůh..."
"To neříkej Naruto!" okřikla ho Hinata.
"Já jí najdu i kdybych měl položit vlastní život. Je jen jeden člověk, jestli se mu tak dá říkat, který ví kde Sakura je..." vložil se do rozhovoru zamyšlený Sasuke.
"Podle tvého výrazu soudím že máš plán.." ozval se Neji.
"Ano Neji mám..."
"Ne Sasuke je to moc nebezpečné! Vždyť bychom mu vyšli vstříc!"
"Lepší než aby zabil Sakuru, pochop mě! Přemohl jsem Itachiho, Hidan by neměl být takoví problém ale budu potřebovat pomoc, od vás všech..." koukl se na Hinatu, "nebo aspoň od věčiny.." doplnil.
"Vy si chcete jít pro smrt?" žasla.
"Ano Hidan možná není tak silný jako Itachi ale to neznamená že není nebezpečný! Nechci aby se dítě narodilo bez otce Naruto!"
"Neboj vrátím se ti myšičko.." vztal, objal jí a při té příležitosti jí vtiskl polibek do vlasů.
"Já jdu!" ozval se Neji.
"Já taky!" přitakala Tenten odhodlaně.
"Super stačí to oznámit Tsunade a poprosit jí ještě o někoho. Team Shikamara senseie by mohl, potom možná pár ANBU a to by mělo stačit. Bůh ví co na nás číhá!" přemýšlel Sasuke.
"Fajn, zítra vyrážíme tak já si du užít postýlky než jí vystřídá tvrdá postel...Ten deš semnou?"
"Jistě..." trochu se začervenala a vydala se bok po boku s nahoru s Nejim.
"Ten si sotva chce užít postele..." ušklíbl se Naruto nicméně je s Hinatou následovali.

Jen Sasuke opět zůstal sám. Teprve teď mu došlo jaký byl hlupák když odešel. Udělal chybu. Itachi by možná žil ale Sakura by nebyla po tolikáté v nebezpečí. Slíbil jí že jí bude ochraňovat a opět zklamal. Jenže ač se bude obviňovat sebevíc, Sakuru to zpět nepřivede. Mohl by jí jít hledat teď, večer ale nic by nenašel...Vztal a raději odešel spát...

Brzy ráno se všichni sešli na začátku lesa. Domluvili se že každá dvojice si vezme část lesa a uprostřed se sejdou. Neji s Tenten se rozeběhli na sever a Sasuke s Narutem na Východ.

Sakura seděla na malém pařezu a držela se za hlavu. Strašně jí bolela. Opět slyšela ten hlas pořád opakoval jen jedno slovo "Brzy, brzy, brzy.." nemohla se toho zbavit.
"Aaaaaa dost už, už dost!" křičela. Byla si jistá že jestli to nepřestane, zblázní se. Už celé noci díky tomu nespala. Byla na pokraji zhroucení ale musela se držet. Utekla sama, nikdo jí nenutil. Nesmí se vzdát! Nesmí tomu podlehnout. Nesmí! Nesmí! Nesmí!

Počkat! Když se jí někdo dokáže nabourat do mysli, ona by to přeci měla umět taky ne? Možná ale ne v tomhle stavu. Kdyby ten hlas aspoň utichl. Ne on se rozhodl že se jako by zasekne. Kruci copak ten který tento hlas vydává má tolik času?

"Neji? Myslíš že jí najdeme?"
"Nevím Tenten, Sakura je chytrá a když chce abychom jí nenašli, nenajdeme jí ale doufám že tentokrát jí najdeme. Je ve smrtelném nebezpečí ale to mi taky..."
"Chudák...prožila si toho hodně vážně jí to nezávidím a taky chudák Sasuke..."
"To jo..." usmál se na ní a pokračovali dál.

"Hidane? Jak dlouho to bude ještě trvat?"
"Už moc dlouho ne, už brzy je tady budeme mít jak jsme chtěli. Pak už bude ta malá trpět jako ještě nikdy! Už brzy Konan...."

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***

Poslední dobou nemám vůbec čas to kontrolovat taže tam bude milion chybek...až budu mít toho času víc kdyžtak to opravím tak se na mě nezlobte díky...a omlouvám se že je to tak krátké děkuji za pochopení

Moc otázek

10. dubna 2009 v 22:43 | RocQ€rQ@ |  Povídky na Naruta
Jak může skončit něco co ani nezačalo? Jak se může sen rozplynout jako mračna na obloze když ani nesní? Jak můžete mít jistotu když je všechno tak nejisté? Jak můžete vědět co je pravda když ani nevíte co je lež? Jak můžete znát lásku? Když neznáte bolest? Jak můžete říct že je někdo otravný, když ho ani neznáte?
To všechno zná jedna malá růžovlasá dívka jenže jí to k ničemu není. Je to samé proč, jak, co by, kdy by...o to ona nestojí. Stačil by jí aspoň jeden malí úsměv nebo míň, jeden pohled věnovaný jí. Jenže to všechno, i když je to tak málo, je nemožné. Sasuke asi nezná význam přísloví: Nikdo není tak chudý aby nemohl věnovat úsměv... a taky, on tu není. Odešel. Už je to tak dlouho a ona stále čeká ale on nepřichází.
Čeká...
Nepřichází...
Čeká...
Nepřichází...
Čeká...
Nepřichází...
Čeká...
Nepřichází...
Čeká...
Nepřichází...
A tak stále dokola.
Možná že kdyby nečekala, přišel by. Na takovém principu pracuje zákon schválnosti jenže co kdyby nečekala a on stejně nepřišel? Ale jak se to může dozvědět, když to ani nezkusí?
Bože STOP!!!!
Moc otázek na stejné téma. Kde má brát odpovědi? Nikdo jí je neřekne a koho se má ptát?
Už ZASE!!!
Kdyby mohla někam vypadnout, vypnout mozek nebo aspoň poručit srdci aby nebolelo...

***KONEC***

Ne kamení neeeeee!!!

Dřív než bude pozdě

8. dubna 2009 v 23:58 | RocQ€rQ@ |  Povídky na Naruta

Blik, cvak, světla zhasla, všude tma a zima. Světlo a teplo se schovalo jinam, pryč odsud, od místa ze kterého už není návratu. Je tam ticho, tak strašně hlasité ticho až to trhá uši.To místo nahání husí kůži a krev v žilách tu tuhne. Jen ona tu dokázala vydržet, jen ona. Vytrpěla si toho už tolik že jí to bylo jedno. Ať jí mučí, klidně jí i zabijí ale ona nezradí a nikdy nepřestane věřit v naději. Ta jediná jí ještě neopouští. Co jí ale dochází jsou síly. Cítí jak se pomalu ale jistě blíží ke konci její cesty životem. Neví co s ní bude a snad je to tak i lepší.
Blik, cvak, světla zhasla, všude tma a zima i v jejím srdci. Má ho ještě vůbec? Jako by netlouko. Je tu už tak dlouho od svým patnácti let a teď jí je devatenáct. Ano už je tu čtyři roky a pořád žije. Je to zvláštní. Je jen pár pater od toho kterého vždy milovala a on o tom neví. Možná jí drží při životě to že se to jednou dozví a že jí zachrání. Ale už čtyři roky se nic nestalo krom nových a nových zranění...
Blik, cvka, světla zhasla, všude tma a zima. Někdo otevřel dveře a v ozařujícím světle se objevil obrys nějaké postavy. Nebyl to Orochimaru toho by poznala podle vlasů. Tenhle je měl kratší a vzadu mu stály. Ten účes jí až moc připomínal toho kterého chtěla vidět. Žeby se o ní konečně dozvěděl, že by jí přišel zachránit? Byli přece přáteli, ano i když pro něj to byla jen otravná holka ale byli přáteli! To nejde jen tak zapomenout!
"Vztaň!" poručil jí chladný hlas.
Nic neřekla ale poslechla. Do tváře jí nebylo vidět měla v ní své růžové vlasy.
"Kam jdeme?" špitla po dlouhé době.
"Eh..to tě nemusí zajímat!" odbyl jí.
"Chceš mě zabít?"
"Ne a mlč už!" křikl na ní.
Sakura se ho bála. Tohle nebyl ten Sasukeho kterého znala. Tenhle byl daleko chladnější a zlejší. Šel z něj strach. Tohle už nebyl její kamarád.
Po ješě delší době dorazili k nějakým dveřím. Sasuke je odemkl a vpustil jí do tmavé místnosti. Šla dopředu a nic nevyděla. Náhle zavrávorala a upadla.
"Au.." ozvalo se místností.
Sasuke rozsvítil a spatřil na zemi někoho koho by tu ani v nejmenším nečekal.
"Sakuro?" nevěřil vlastním očím.
"Ahoj Sasuke..." řekla tak nějk bez citu. Ani láska, ani nenávist, spíš odevzdanost. Ona už se nechtěla bránit.
"Co tu děláš?" nechápal. Klekl si k ní a nevěřicně na ní koukal.
"Každý den to samé. Chléb, voda a pak pokusy.." odpověděla jízlivě.
"Jak dlouho už tu jsi?"
"Čtyři roky..."
"Cože?" vytřeštil oči.
Sakura sklopila hlavu.
"Vykonej co musíš ať už to mám za sebou..."
"Ale..."
"Sasuke! Dělej prosím!" prosebně se na něj podívala.
"Dobře!" vzal jí do náruče a položil jí na nějakou postel, nebo něco příbuzného. Poté zavřel dveře a zhasl. Nevěděla co se bude dít o to víc nečekala že si k ní lehne a začne jí hladit po její holé ruce.
"C-co to děláš?"
"To co musím a to co chci..." přiznal.
Přisál se jí ke krku a jemně sál. Narazil na její citlivé místo. Slastně přivřela oči a zavrněla. Sasuke jí krk naposledy oblízl a pomalu se přemýstil na její obličej. Letmými polibky jí ho zaplňoval ale rtům se vyhýval. Jeho ruce zabloudili pod její tričko. Studené ruce s horkou pokožkou způsobili že jí vstala husí kůže. Nosem ho podráždila na krku. Divil se že se mu nebrání. Nachvilku se od ní odtáhl.
"Tobě to nevadí?" divil se.
Zavrtěla hlavou.
"Ale jakto?"
"Za tu dobu co jsem tu jsem si zvykla na ledacos ale jen ty, jen ty jsi na mě hodný a navíc...ne to je jedno!"
"Ale..." nedořekl protože se na jeho ústěch objevili jiné. Tak jemné a chutné že zcela zapoměl na to co říct chtěl. Její polibek opětoval. Už si nebyl jistý zda to dělá proto že mu to Orochimaru přikázal a nebo proto že chce.
Pomalu jí stáhl triko a začal si pohrával s jejím malím tělíčkem. Výskala mu vlasy a nechala se unášet pocitem bezpečí a štěstí. Poprvé od svého narození poznala pravé nefalšované štěstí.
Zachvíli už neměli ani jeden kousek oblečení. Nespěchali, tentokrát vyhráli nad časem. Nemuseli pospíchat. A Sasuke navíc věděl že je to pro ni poprvé ani on nebyl moc zkušený, vlastně vůbec. Něžně do ní vnikl a snažil se jí i sobě TO zpříjemnit. Zachvíli už to ale nevydrželi a začali zrychlovat až spolu došli k tomu nejhezčímu co kdy pocítily. Opatrně se vedle ní překulil a objal jí. Chtěl si to vychutnat a protáhnout to na co nejdéle.
"Sasuke proč si se vlastně přidal k Orochimarovi? Kvůli pomstě? Měl bys odejít než bude pozdě..."
"A kdy bude pozdě?"
"Jednou určitě..."
"Obávám se že už pozdě je..."
"Jak to?" nechápala.
"Jednou ti to řeknu..."
"My se nevidíme naposled?"
"Nevím..." pokrčil rameny a začal se oblékat.
"Sasuke...proč se tohle všechno děje? Jaký to má význam?"
"Netuším..." odpověděl po pravdě, vztal, čekal až se oblékne a pak spolu odešli k jejím dveřím kde jí zase uvěznil i když vlastně nerad. Raději by viděl tu malou, bezstarostnou, optimistickou holku i když možná že travnou ale plnou života...
Sakura si celou noc přemýtala to co se dělo. Nemohla tomu uvěřit. Přišla o to s ním, s tím koho pořád tolik milovala. Proč se k ní najednou choval tak jemně a opatrně? Když nevěděl že to byla ona, byl hrubý a najednou když jí spatřil, stal se z něho úplně jiný člověk.
Další den za ní Sasuke opět přišel, opět jí odvedl tam do té místnosti a opět se spolu pomilovali. Sakuru to naplňovalo ale zároveň věděla že tohle nejde. Navíc když začal chodit k ní do "pokoje" začalo jí to být divné. Dávno to nedostával jako příkaz ale dělal to protože chtěl. A to nešlo. Ne snad že by se jí to nelíbilo. Šlo jen jeho bezpečí...
Když k ní přišel další den už nebyla tak ochotná. Prostě nemohla.
"Co se děje?" nechápal.
"Takhle už to dál nejde Sasuke..."
"Proč?"
"Prostě to nejde...miluju tě Sasuke ale tohle je až moc nereálný, nřešitelný..."
"Láska překoná všechny překážky kde je problém?"
"Ty už to neděláš kvůli rozkazu ale protože chceš..."
"A to je špatně?"
"Ne, kdysi bych za to byla vděčná ale teď? Pochop nejde to! Já jsem Orochimarův vězeň a ty jeho služebník. Co si myslíš že by se stalo kdyby se to dozvěděl? Zabili by tě!"
"A tebe taky..."
"O mě tu nejde Sasuke, já jsem zemřela před čtyřmi lety jen díky tobě jsem pocítila jaké to je být naživu. Srdce se mi konečně zase roztlouklo a kdyby tě zabil...nevím..bylo by to pro mě to nejhorší mučení které bych za tu dobu co jsem tu zažila...prosím tě už za mnou nechoď!" po tváři jí stekla slza.
"Miluju tě maličká..." pokusil se.
"Já tebe taky a věř mi že se ty slova říkají těžce ale já je musím říct chápeš? Protože ty by si neodešel a tak by ti hrozila smrt a to já nechci..."
"Odejdu ale slibuji že se pro tebe vrátím a pak...pak už budeme spolu..navždy spolu ano?"
"Neslibuj co nemůžeš splnit..."
"Tohle mohu a také splním!" naposledy jí políbil a běžel pryč.
Nevím co se dělo mezi tím ale uběhl rok a nic se nedělo. Celý rok ho neviděla, stýskalo se jí, dokonce jí přepadala deprese že je Sasuke mrtvý. No co, neměla o něm žádné zprávy! Dokonce, Orochimaru byl tak zaneprázdněný že jí neměl čas mučit a dělat na ní pokusy.Celý rok už tu přežívala a nic se nedělo. Zvláštní bylo že stále měla naději a Sasukemu věřila že to co slíbil splní.
Blik, cvak, světla zhasla, všude tma a zima. Naděje na lepší zítřky stále přetrvává ale slábne. Slábne jako plamen svíčky hořícím na jejím stolu. Je jen otázkou jestli se naděje stratí tak rychle jako tento plamínek zhasne a nebo přetrvá. Náhle někdo rozrazil dveře a do místnosti vrazil nějaký mladík s blonďatými vlasy. Toho kluka by poznala kdekoliv.
"Naruto..." špitla.
"Sakuro už to bude dobré!" povzbudivě se usmál a nesl jí do vesnice, cestou do ní ale usla.
Probrala se až na nemocničním lůžku. Stáli nad ní tři postavy. Naruto, Tsunade a Hinata.
"Co je se Sasukem?" promluvila.
"Je na tom špatně ale porazil Orochimara, jestli to přežije může se vrátit do vesnice..."
"Můžu za ním?" zachraptěla.
"Ano ale nejdřív se prospi..."
"Ne! Jestli má umřít chci ho nejdřív vidět! Nikdy bych si neodpustila že jsem to nestihla!"
"Dobře! Hinato odvez jí tam!" poručila Tsunade krásné dívce které se moc Hinatě nepodobala. Tato dívka měla dlouhé vlasy a vypadala sebevědomě...
"Ano.." odpověděla a pomohla Sakuře navozík a paté ji zavezla za Uchihou.
"Jsi to ty Hin? Málem jsem tě nepoznala.." přiznala cestou.
"Jsem to já...jen jsem dospěla!" usmála se a zastavila protože musela otevřít dveře za kterými ležel on.
"Nechám vás o samotě ale zachvilku si pro tebe příjdu.." řekla a odešla.
Sakura ho pohladila po ruce.
"Ahoj, tak se opět setkáváme. Už je to dlouho že? Ale svůj slib si prozatím splnil. Prosím Sasuke neumírem! Splň ten slib až do konce! Řekl si že budeme spolu tak proč umíráš? Orochimaru je mrtvý ty se s ním ještě nemáš setkat! Říkala jsem než bude pozdě. Možná máš ještě čas...Sasuke prosím!" mluvila k němu. Ty slvoa neměla souvislost prostě to byly zoufalá slova která jí přišla na jazyk. Chytila ho za ruku a tiše plakala. Jakmile spadla první kapka na jeho kůži, pohl se a ona zpozorněla. Další kapka, další pohyb.
"Sasuke..." hlesla.
"Sakuro..." zachraptěl.
"Prosím tě žij!" pohladila ho po tváři.
"Ale jen kvůli tobě!" žertoval.
"Někoho zavolám počkej..."
"Ne Sakuro ty počkej. Chci abys věděla že tě miluji a že svůj slib dokončím...dotáhnu ho do úplného konce a propojím ho s obnovením Uchiha klanu, jestli tedy budeš chtít..."
"Pane Uchiho? Právě jste se probudil a už mi děláte takové to návrhy?"
"Dlouho jsem vás neviděl slečno, brzy paní Haruno..."
"Miluju tě víš to?"
"Já tě miluju víc!"
"Ne já tebe!"
"Ne já!"
"Ne já........."
A jestli se nedohádali dodnes tak mají smůlu protože já du spát a nehodlám je poslouchat...a vy by jste taky měli ;)
***KONEC***

Mno nwm mno je to divný ale co chcete? je 23:59 a já tu usínám takžee brou noc xDD..jo a taky jelikož je tak pozdě tak sem to ani nestihla opravit sorry mno

Sakura a Sasuke 17. díl-Útěk

7. dubna 2009 v 20:23 | RocQ€rQ@ |  Sakura a Sasuke

Po té vidině už nemohla usnout. Pořád se jen převalovala. Pořád se jí honily hlavou ty slova. Dokonce probudila i Sasukeho který nevěděl co se děje.
"Děje se něco maličká?" zívl rozespale.
"Nic, nic spi dál!" pronesla roztřeseným hlasem.
"Mě neobelžeš, něco se ti zdálo?"
"Ne to ne..."
"Zase si měla vidinu?"
Přikývla.
"Co si viděla?"
"Já..já..nic slyšela jsem jen nějaký hlas který říkal že se pomstí za všechny které jsme zabili, říkal že tebe, Hinatu a Naruta zabije a já tomu budu moct jen nečinně přihlížet!" po tváři jí stekla slza.
"Nic takového se nestane! Ochráním tě! Přísahám že tě ochráním i za cenu vlastní ho života.."
"To neříkej...bez tebe bych už nechtěla žít. Sasuke že je to všechno jen nějaký zlí sen?"
"Ano, je spi jsem tu s tebou, nemusíš se ničeho bát!"
"Děkuju ti Sasuke..." políbila ho na ústa a konečně se jí podařilo usnout.
Zato Sasuke tentokrát nemohl spát. Hlavou se mu honilo, kdo a proč se chce pomstít. Je to kvůli němu, nebo že by? Jak říkal Naruto že všechny pozabíjli že by někdo zbyl? Je to divné. Moc divné ale Sakuru musí ochránit za každou cenu.
Druhý den byli oba dva nevyspalí. Oči se jim klížily ale museli trénovat. Tenten je ve vší utajenosti a se zájmem pozorovala.
"Proč je pozoruješ?" nechápal Neji který jí tam načapal.
"Ani nevým sleduji jak se zlepšili a musím říct že jsou oba dva dobří!" uznala.
"To ano, hele co víš o těch Sakuřiných vidinách?"
"Nic moc, Hinata říkala že po té látce kterou jí dávala Waness se jí v hlavě zobrazují obrazy toho co se má stát či co, moc jsem tomu nerozuměla!"
"Ano to samé mi řekl i Naruto..." přikývl.
"Můžem se jen modlit aby to nebyla pravda!"
Sakura mezi tím bojovala co mohla. Také jí to pořádně šlo. Vyhrávala. Přesto se naskytly chvilky kdy se Sasuke dostal nad ní a taková situace přišla i teď. Byla už hodně unavená, vyčerpaná, její síly byli na pokraji a i ona stála na pokraji zhroucení. Náhle jí začala strašně bolet hlava a z ničeho nic se jí do těla dostal strašný nával vzteku. Začala kolem sebe házet kunaie, katany, shurikeny a všechno možné. Chovala se jako blázen. Nikdo kromě Tsunate, která stála po blíž, nevěděl proč. Právě toho co se teď stalo se Tsunade obávala.
"Co blbneš!" křičel Sasuke.
"Aaaaa nekřič na mě!" oplatila mu.
"Sakuro přestaň!" snažil se jí uklidnit ale tím jí rozhněval snad dvakrát tolik.
"Já nechci, neříkej mi co mám dělat!"
Náhle někdo něco zakřičel. Sakura ztuhla a poté padla k zemi jako mrtvá ale mrtvá nebyla.
"Sakuro!" vykřikli vyděšeně všichni přítomní.
"Neboj te není mrtvá jen omráčená. Bála jsem se toho co se stalo. To co jste právě viděli se stalo kvůli těm vidinám. Nechci říct doslova že blázní to ne. Jen, jakmile se dostane na hranici svých sil něco v její hlavě se přehodí a ona začne být nepříčetná a jelikož je to medic ninja bude to velmi časté..." Informovala je smutně.
"A pomine to někdy?"
"Ne, dá se tomu ale vyhnout nebo to potlačit. Jenže to už je jen na ní..."
"Prostě si budem muset zvyknout na to že nás bude chtít Sakura občas zabít. No nevím jak vy ale pro mě to nění nic nového!" prohodil Naruto.
"I tak se to dá brát!" pousmála se Tsunade.
"Já jí odnesu domů ať tu neleží na zemi..." vložil se do toho Sasuke.
Nikdo nic nenamýtal a tak jí tam odnesl. Naruto s Hinatou a Neji s Tenten šli hned za ním. Seděli v obýváku když za nimi přišel a požádal je aby Sakuře zatím nic neříkali že to tak bude lepší. To ale netušily že Sakura má opět vidinu. Opět jen hlas, tentokrát jí říkal co jí chtějí její přátelé zatajit. O dvě hodiny když se probrala jí ty slova ještě zněli v hlavě a jakmile uviděla Sasukeho zeptala se ho.
"Je to pravda?"
"Co?" nechápal.
"Opravdu jsem tě málem zabila?"
"Kdo ti to řekl?"
"Takže ano.." posmutněla.
"Ne Sakuro, neber to tak ty za to nemůžeš..." snažil se jí povzbudit.
"Ne Sasuke, málem sem tě zabila a co když tě jednou vážně zabiju? Ne, to, já, neee!" po tváři jí stékal potok slz.
"Musíš se to naučit ovládnout! Neboj já ti pomůžu!" pousmál se.
"Dobře.." přikývla nakonec.

O dva týdny později

Sakura se probudila v prázdném pokoji. Opět to udělala, opět ho málem zabila! Takhle už to přece dál nejde. Nemohla by žít s vědomím že ho zabila. Miluje ho ale takhle už to dál nejde! Co kdyby to jednou opravdu dotáhla do konce? Co by jí ostatní řekli? "Neber si to tak to si nebyla ty?" Nebyla ale udělala to a to je to nejhorší. Nikdy už by jí neviděli jako dřív, stranili se jí ale možná že to bylo lepší než aby je ohrožovala. Ano samota je tu jediným řešením. Vztala, rychle napsala nějaký dopis a pak už jen vyskočila z okna a utíkala pryč. Cítila se volná ale nebyla to ta volná volnost, cítila se volná protože teď nemohla už nikomu nic udělat ale nebylo to, to co chtěla. Ona se cítila dokonale volná u Sasukeho a teď? Svazovala jí samota. Jenže ona MUSELA! Ano jenže jaký je pravý význam slova Musí? A kdy je vhodné ho použít? Musí nebo chce? Dvě rozdílná slova a přesto jedno lehce nahraditelné druhým ač význam je vždy zcela jiný...

hl. postavy k povídce: Ošklivky to nemají jednoduché

7. dubna 2009 v 18:53 | RocQ€rQ@ |  Ošklivky to nemají jednoduché

Varování!!!

obrázek jsem kreslila sama takže se nelekněte protože já a malování si zrovna netykáme xDD a klidně si to skopčete kdybyste někdy potřebovali jako že asi ne ale se zdrojem díííky =)

Sakura Haruno

Velmi chytré děvče které ale ví že jen chytrá být nesačí a přesto s tím nic nedělá...




Sasuke Uchiha

Namyšlený a povrchní Sasuke Uchiha, právě zvolný prezident módní firmy a také velký záletník a sukničkář. Ukáže mu někdo že takhle to vážně nejde? Má přítelkyni Karin...

Hinata Hyuuga

Nesmělá modelka ve firmě Ichi Ichi. Zamiluje sedo Naruta ale ví že je svými zálety prosnulý takže se raději straní.


Naruto Uzumaki

Stejně jako jeho nejlepší přítel Sasuke Uchiha je to velký sukničkář narozdíl od Sasukeho je vždy pozitivní a u něj je vše možné...


Akatsuki 1. díl-slib

7. dubna 2009 v 18:40 | RocQ€rQ@ |  Akatsuki

Slib

Tma. Ticho.Tajemno. Noc. Obyvatelé Konohy nerušeně spali. V tom tichu se ozvaly dvě tichounké rány. To někdo vyskočil z okna a dopadl na zam. Ozývali se tiché pravidelné kroky. Někde pospíchal pryč. Pryč z téhle vesnice. Hnal se za svím cílem teď v noci aby ho někdo nespozoroval. Aby nikdo nevěděl že další člověk zrazuje Konohu, svoje rodné město. Nepochopily by že tomu tak není. Ona přece nechce Konohu zradit, ona prostě musí. A navíc ji nezrazuje, jde jen proto že to slíbila. Být to na ni, nikdy by ho už nevyhledala. Už ho chápala. Chápala proč odcházel v noci. Nesnesl by loučení i tak chladný a na první pohled bezcitný tvor by to nevydržel asi by neodešel. Noc, ta tajemná a tmavá kráska k útěku vybízí. Nebezpečná atmosféra podporuje nebezpečné myšlenky. Proto lidé páchají své hrozné činny pod rouškou noci. Mají pocit bezpečí, v noci jim přeci nic nehrozí. Jsou skryti do temného pláště večerního nebe. Jediný kdo jim nepřeje je měsíc. Ozařuje lidem cestu a to se jí hodí. Tluče jí srdce. Je vzrušená, stoupá adrenalin v žilách. Ví že tato mise kterou si dala je nebezpečná a že kdykoliv přijde organizace Akatsuki na to že je to ona, může se rouzloučit se svím mladým životem ale je to ochotná podstoupit kvůli nim. Dvoum přátelům, vlastně hlavně kvůli Narutovi slíbila mu to a ona své slibi dodržuje.
Má štěstí, tento útěk plánovala celé roky. Vše muselo být dokonalé a taky je. Právě teď má Akatsuki vyspávat na louce nedaleko zvučné, kterou se chystá napadnout. Hodlá se k nim přidat ale nejprve s nimi bude muset bojovat a porazit je. Na to musela tvrdě dřít, proto jí to trvalo tak dlouho. Musela řídně zesílit a to se jí povedlo. Teď už by porazila i Sasukeho, tím si byla stoprocentně jistá.
Vyskočila na strom a začala přeskakovat z větve na větev. Milovala tento pocit. Pocit naprosté nespoutanosti. Bylo to jako když létala. Mohla roztáhnout křídla a prostě se nechat unášet větrem. Růžové vlasy vlály větrem. Jejich dílka dosahovala až k jejímu pasu a proto když si je rozpustila a nechala je pročesávat větrem, proto vláli překrásně kolem jejího těla a tehdy si připadala jako nějaká filmová hvězda v reklamě. Ba ne ona byla hezčí! Mnohem hezčí.
Nemáš strach, ještě ne. Na ten pocit má ještě dost času. Teď musí přemýšlet. I když si to nechtěla připustit střetnutí se Sasukem jí nahánělo neznámí pocit. Rozbušilo se jí srdce a přitom rudla vzteky. Neobávala se ho. Jen byla zvědavá jak asi vypadá. Možná ho stále milovala ale zároveň ho nenáviděla za to že je opustil. I když tvrdil že má pádný důvod neměl. Pomsta není dobrý důvod pro to aby někdo opustil svou rodinu kterou tvoří dobří přátelé. Pomsta je zlo, přebíjející jiné zlo které někdo způsobil. Takže svím způsobem je to přilévání oleje do ohně. Pomsta nic nezpraví, možná dodá člověku uspokojující pocit výtězství ale jen na chvíly. Takovéhle pocity jsou prchlivé. Ale Itachi je mrtví což znamená jedno, Sasukeho už nesvazuje pomsta a stejně se nevrátil. Věděla že i kvůli takovím argumentům jako jeho přátelé a domov ho nepřesvědčí. Věděla že jen proto že je to ona, proto on nepůjde. Byl to ten chladný Sasuke kterému byli nějaké city ukradené. Kdyby to neslíbila, není tu. Věděla to s naprostou jistotou. Jenže ona to slíbila...
"No tak Naruto! Prosím tě už vztaň! Hinata se o tebe bojí a já taky! Už celí týden si nejedl ramen a to není dobré znamení! A i když si nám tvrdil že držíš dietu, já ti to nespolknu a Hinata taky ne. Ona se o tebe vážně bojí a víš co jí napadlo? Že prý se takhle trápíš kvůly Sasukemu protože už to bylo pět let co Sasuke odešel. Prý tě to vzalo ale je to nesmysl viď?"
"Tak Hinata říkáš? Je zvláštní že člověk kterého já si ani nevšímám..."
"A měl bys!" skočila mu do řeči.
"...o mě ví mnohem víc než ty, asi jí někam pozvu!"
"No konečně!" vypískla Sakura ale umlkla jakmile spatřila Narutův zaražený výraz.
"Ehm...takže měla pravdu? Takhle se trápíš kvůly tomu basta..."
"Nemluv o něm tak! Nezaslouží si to! Je to náš přítel!"
"Ale Naruto!"
"Žádné ale, vím ublížil ti ale je to součást našich životů a ty ho miluješ, to ví všichni!"
"Kecy! Já ho nemiluji je pro mě stejně obtížný jako hmyz. Proč se kvůly němu trápíš? Odešel dobrovolně!"
"To ano ale chybí mi!" přiznal Naruto.
"Víš co, ač ho nesnáším. Slibuji ti že ti ho přivedu nazpět! Jednou si to slíbil ty mě ale nedokázal si to. Ale mě se to podaří uvidíš!" slíbila a utíkala pryč.
Tento slib mu dala před třemi roky, to jí bylo sedmnáct, tenkrát se přihlásila k ANBU kde byla dva roky a rok poté jí trénovala sama Tsunade. Naruto si ale myslí že na ten slib zapoměla. Ale ona nezapomíná. Nemohla by. Už jen proto že ho měla stále velkou částí ráda.
"Tentokrát se vrátíš Sasuke!" vykřikla do ticha.

--------------Ve stejnou dobu na jiném místě--------------

Postava ležící na zemi se rychle posadila. Měl pocit jako by slyšel někoho mluvit a ten hlas byl tak známí.
"Tentokrát se vrátíš Sasuke..." znělo mu dokola v uších.
Byl to jen sen? Nebo se mu to nezdálo? A jestli, co to má znamenat? Kdo po něm jde? Kdo chce aby se vrítil? Prudce zatřepal hlavou a opět si lehl na zem. Hlavou se mu honila jediná myšlenka. Vzpomínka na Konohu. Jeho domov kde měl team i rodinu a všechno opustil jen kvůly pomstě kterou se mu nepodařilo dokončit. Jeho bratr bohužel zemřel na zrádnou nemoc. Znovu zavrtěl hlavou. Já ho snad budu ještě litovat nebo co uvědomil si.
Ten hlas ale nemohl vypudit z hlavy. Byl tak známí a přitom neznámí. Nemohl si to vysvětlit ale zněl po třešních. Věděl že je to bláznivé, ano ale je to tak. Do mysli mu padla jen jedna dívka která by takovíto hlas mohla mít.
"Sakura..." zašeptal do ticha.
V mysli se mu objevil obraz růžovlasé kunoichi se smaragdovím pohledem. Jak asi vypadá? Napadlo ho. Pořád si jí dokázal vybavit jako tu malou otravnou dívku co za ním dolézala. A Naruto? Jestli pak dostal rozum? Musel se pousmát. Nevěděl proč ale hřálo ho při těchto vzpomínkách u srdce. Vzpoměl si i na svého senseie. Jestli pak ještě pořád čte Ichi-Ichi s úsměvem zavrtěl hlavou a zavřel oči. Dokonce zapoměl i na ten hlas a podařilo se mu usnout.

--------------Na místě--------------

Jsi tu Sakuro, dokázala jsi to. Teď už zbívá jediné... Nasadila si masku a skryla se v křoví. Nebylá bláhová. Dobře věděla že Tobi (mimochodem, dočasný vůdce Akatsuki) o ní už ví. Jenže o to jí právě že šlo.
"Ssssssssss! Lidi vzbuď te se! Máme společnost!" zakřenil se.
"A né ledajakou!" odpověděla mu ale tak aby jí neslyšel.
Všichni už byli na nohou a těšili se že si po dlouhé době zabojují, jediný Sasuke byl zaražený. Cítil chakru, jemu známou a přesto neznámou. Jako by ji znal ale už po dlouhé léta necítil. Ovšem nebyl čas nad tím přemýšlet.
"Zřejmě nějaký silný hoch ale jen jeden!" dodal Pien.
"Super! To bude jednoduché!" usmíval se Deidar.
"Neměli by jste podceňovat někoho koho neznáte! Mohlo by se vám to vymstít!" upozornil je Sasuke.
"Souhlasím s tebou mládenče!" řekla a vylezla z úkrytu.
Všem padl pohled na její dlouhý, růžoví cop.
"Odkdy mají chlapci růžoví cop?" obrátil se Deidar na Piena.
"No takže dívka to bude ještě lehčí ne? Zmátla mě síla její chakry no!"
"Jistě!" prohodil ironicky Deidar ale dál věnoval pozornost dívce.
"Tak ty s námi chceš bojovat?" nadzdvihl Tobi obočí.
"Mýlíte se! Nechci ale budeli to nevyhnutelné, ráda!" zašklebila se.
"Zvládnu tě jednou rukou a ještě si při tom budu číst!" vytahoval se Pien.
"Fakt? To bude zábava! Můžem začít? Tady míš Ichi-ichi hezké čtení!" podala mu knížku a stoupla si do bojové pozice. Pienovi tím vyrazila dech. Myslel si že jí zastraší ale ona mu ještě věnovala originální výtisk ichi-ichi i s věnováním pro pátou Hokage.
"Komu si jí čmajzla?" zeptal se nedůvěřivě.
"Nemíš číst? Páté!" věnovala mu jeden ze svích oblíbených úšklebků.
"Budeme bojovat nebo se chceš radši naučit štupovat ponošky?"
"Ale sundej si masku ať vím s kým mám tu čest!" vybídl jí.
"Ne! Jestli mě zabiješ, budeš mít možnost jestli ne tak smůlu!"
"Dobrá tedy, připrav se na rychlí konec!"
"Jsem s ním naprosto smířená!" řekla ironicky a vydala se do útoku.
Pien se opřel o strom a četl si a nastavil ruku aby jí blokoval úder. Najednou pocítil ostrou bolest. Odtrhl oči od knížky a zjistil že má ruku za zády a že mu v ní právě nepěkně křuplo.
"Auuuuuuuuuuuuuuuuuu!" zařval.
Dívka od něj odskočila a pobaveně ho sledovala.
"Rychlí konec, to máš rád ne?" zažertovala.
"Zlomila si mi ruku!"
"Ano!" ujistila ho.
"Ale já se už nemám čím bránit!"
"Tak to máš blbé!"
Hodila po něm kunai a ten se mu zařízl do nohy a on padl na kolena.
"To není fér! Měl sem jen jednu ruku a tu mi zlomila!" fňukal.
"Kdo další? Tohle byla rozehřívačka!"
"Ty ho nezabiješ?" podivil se hlas který by poznala kdekoliv.
"Ne, nezabiji já vás nechci zabít!" informovala ho.
"Zneškodnit?"
"Ani to ne?"
"A co tedy?" nechápal.
"Řekněme že se k vám chci přidat!"
"Proč?"
"Proto!" odpověděla s velkou dávkou drzosti což Sasukeho dost vytáčelo. Ten její arogantní a naprosto lhostejný přístup k vážné situaci, takhle se mohl chovat přeci jedině on!!!
"To není odpověď!"
"Ne a co? Květina?"
"Ty jedna....co si vlastně zač?" nenechla se vytočit a založil si ruce křížem.
"Jedna malá zlodějka co se potuluje lesem a krade každou pitomost jen aby přežila! Hmmm tvůj plášť například! Nechybí ti?" vytáhla z tašky přez rameno černočervený plášť s mráčky.
"Co? Kdy? Jak?"
"Chceš ho zpět?" opět drzost a ironie.
"Ano!" zůstával klidný.
"Tak se na nic nevyptávej a pěkně popros!" v tu ránu všichni ztichly.
"Nikdo ještě neměl tu drzost říct Uchihu aby prosil!"
"Vidíš a jedna malá zlodějka jo! Kam až to ten svět dospěl!" vysmála se mu.
"Já se tě ho doprošovat nebudu! Prostě si ho vezmu!"
"Prosím!" vyzívavě ho dala před sebe.
Sasuke po něm chmátl ale ona ucukla. Což ho rozzuřilo že vytáhl katanu a sekl. Ona ale ucukla a jako štít si před sebe dala jeho plášť. Ozvalo se ŠKKR a plášť byl na dva díly.
"Ehm.." prohlížela to co z něj zbylo. "Myslim že už prosit nemusí! Právě se mi líbit přestal! Nech si ho!" usmála se a hodila mu ho k nohou.
Sasuke na ní vyjeveně zíral.
"Já tě....."
"Klid!" křikl Tobi.
"Ta dívka se mi začala líbit. Myslím že bychom tě mohli přijmout ale musíš zplnit zkoušku. Orochimaru je mrtví a jako mrtvému mu určitě nebude vadit když si půjčíš jeho prsten, který nám ukradl, a necháš si ho. Měl by být v jeho sídle! Jestli ho do týdne přineseš, můžeš výtat mezi námi. Jestli ne, už se nevracej a prsten si třeba nech!"
"S radostí!" usmála se.
"To si s tebou ještě vyřídím zlodějko!"
"Uchiho nečerti se! Deš s ní!" oznámil mu jakoby mimochodem...

***POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ***

PS: Mno předem chci upozornit že jsem to nekontrolovala ale snad se k tomu brzy dostanu takže sorry za chyby a prozatím mám jen první díl a kousek druhýho teď se zaměřim spíš na Sakura a Sasuke povídku protože už jsem dlouo žádný díl nenapsala ale snad dneska...ale nic neslibuji ale pokusím se =) no tak hezké počtení =)

Akatsuki recenze

6. dubna 2009 v 21:26 | RocQ€rQ@ |  Akatsuki
Sasuke se dostal k Akatsuki. Itachi zemřel na nemoc. Orochimaru prý také nežije (aspoň si to lidé myslí). Všechno začíná celkem idilicky až na to že Sakura utíká z konohy stejně jako kdysi Sasuke aby se přidala na špatnou stranu. Jenže ona slíbila Narutovi že Sasukeho přivede a když ten zajatý Akatsuki mluvil, došlo jí že musí něco udělat, chceli ho ještě někdy potkat. Vydává se k Akatsuki. Pochybovat začne teprve tehdy, když jí do Akatsuki přijmou. Musí ale složit zkoušku a to najít Orochimarův prsten který když odešel z Akatsuki nevrátil. Dostane k sobě parťáka který jí má ve výskytu problému pomoci a který by jí zůstal v případě že by zkoušku udělala. Je to Sasuke. Zkoušku udělá ale zjistí při tom strašnou věc. Orochimaru stále žije. Sakura mu ukradne prsten a vrátí se zpět k Akatsuki a kde se představí jako Síria Haruko. Povede se jí přivést Sasukeho zpět a nebo ne? A kdyby, přijmou je v Konoze?

Akatsuki

6. dubna 2009 v 15:22 | RocQ€rQ@ |  Akatsuki

Dnes je přece Apríla

3. dubna 2009 v 23:19 | RocQ€rQ@ |  Povídky na Naruta

Znáte to prvního čtvrtý, den vtípků a kanadských žertíků, den který nese název Apríl. V tento den je každému dovoleno si z někoho vystřelit (pozn. Udělat srandu ne ho požít jako brokovnici xD). A to si přeci blonďatý chlapec s modrými oči nemohl nechat ujít a stejně tak mnoho dalších lidí.
"Co udělám Kakashimu?" ptal se.
"Co, co řekneš mu že Jyraiya se dal na vážnou literaturu a Ichi Ichi už nikdy nenapíše!" navrhla Sakura.
"Dobrý tah!"
"A co Saiovi?" přemýšlela Sakura.
"Mu seber jeho obrazy a řekni mu že je někdo ukradl!"
"Chudák..." smála se.
"A Tsunade seberu Saké a pak jí půjdu rozčilovat...hehehe"
"Prosím tě nemůžeš najít všechno, má ho poskovávané všude možně."
"Nezapomínej že jsem Naruto Uzumaki nejlepší ninja z vesnice já vím všechno!"
"Jo promiň já zapomněla!" ušklíbla se a vybouchla ve smích.
"A co budeš lidem provádět ty Sakuro?" změnil téma.
"Ani ti nevím asi nic...od jisté doby ty to svátky neslavím a to tě varuju jestli si ze mě uděláš nějakej šprým letíš oknem z kanceláře páté jasné?" vyhrožovala.
"Jasné!"
"To je dobře!" oplatila mu úsměv a vydala se pryč.
"Promiň Sakuro ale je apríl, já si z tebe musím vystřelit!" řekl potichu a vydal se směrem k Ichikaru ramenu.
"Jeden ramen..." objednal.
"Došel.."
"CO ŽE?" vykřikl.
"DOŠEL!" zopakoval.
"CO ŽE?"
"DOŠEL!" zopakoval po třetí.
Naruto vypadal že dostane infarkt.
"Ja-jak mohl dojít?" nechápal a vážně vypadal že se brzy zhroutí což prodavače vážně pobavilo.
"Co je tu k smíchu?" rozčiloval se.
"Aprííííííííííl!" vyprskl vysmátý prodavač.
"No fuj! Ty si mi teda dal jeden hovězí ramen!"
"Jeden?"
"No jeden.."
"Fakt? Nejsi náhodou nemocný?"
"Ne!"
"Jo!"
"Ne!"
"Jo!"
"Ne!"
"Tak ne no ale zajdi si k psichoušovi!" šel pro ramen.
"Apríííl!"
"Já si to myslel, zrovna ty že by jsi se nacpal jen jedním ramenem! Ne to by nešlo!" smál se a šel připravit ramen.
Do Ichikaru vešla Hinata a sedla si vedle Naruta na židličku která byla volná.
"Ahoj Hin!" pozdravil jí.
"A-ahoj Na-Naruto-kun!" opětovala mu jeho pozdrav ovšem trochu rozpačitě jelikož nechápala že se s ní vůbec baví.
"Co ty a apríl?"
"Co by?"
"Už jsi si z někoho vystřelila?"
"Ne a ani to neplánuji!" odpověděla.
"To je chyba, hele víš že Neji říkal že se mu líbíš?" pokusil se.
"Jo to vím, čekám s ním dítě!" osmělila se.
"CO ŽE?" málem spadl ze židle.
"Aprííl!" smála se.
"Takhle ti to sluší.." řekl najednou vážně.
"Jak?" nechápala.
"No když se směješ, máš nádherný oči Hinato..." pomalu se k ní začal naklánět.
"Jo jasně apríl hahaha to jsme se zasmáli..." slezla ze stoličky a chtěla odejít. Naruto jí ale nenechal, chytl jí za ruku a přitočil si jí k sobě. Jejich pohledy se střetli.
"Co to děláš?" nechápala.
"Něco co jsem měl udělat už dávno!" odpověděl s úsměvem.
Tentokrát se setkali jejich rty. Naruto je jemně ochutnával a zdálo se že se mu jejich chuť vážně zalíbila.
"Pojď Hino jdem si z někoho vystřelit!" popadl jí a utíkal k obchodu s parukami.

Mezitím u Sakury

Seděla pod Sakurou a přemýšlela. Proč vlastně už ty to svátky neslaví? Proč nemá proč? Jen kvůli tomu že Sasuke odešel? To přeci neznamená že nemůže slavit svátky kdy se mají lidi bavit. Ona by je vlastně slavila, jenže jí to její srdce nedovolilo. Pořád jí ještě bolelo jak ji Sasuke zanechal na lavičce na okraji Konohy. Jenže od té doby uběhlo už spousta let proč na něj jednoduše nezapomene a neužívá si života dokud může?
Sakura rozhodně vykročila do ulic Konohy a byla pevně přesvědčená že si z někoho vystřelí. V tom ale...
Na konci ulice ve které se právě Sakura ocitala stála nějaká postava. Slunce ho ozařovalo tak dokonale že byla vidět jen jeho silueta. Černé rozčepýřené vlasy zářili a jeho postoj nápadně připomínali jednu osobu kterou Sakura už nechtěla a při tom si tak moc přála vidět. "Sasuke..." špitla. Srdce se jí rozbušilo a do očí se jí nahrnuli slzy.
"Sakuroooo..." křičel.
Sakura se zarazila tenhle hlas byl jiný než ten který znala.
"Miluju tě!" křičel.
Sakuře poskočilo srdce. Myslel to vážně? Opravdu to myslel vážně? Ale co když ne co když si z ní jen utahuje? Je Apríl ale aspoň je z5...
"Aprííííííííl!" postava k ní celá vysmáta přiběhla a sundala si paruku. Zpoza ní vykoukli blonďaté vlasy.
"Naruto já tě zabiju!" vyhrožovala mu ale nakonec se slzami v očích běžela pryč.
"To si tomu zase dal Naruto!" kroutila nad ním Hinata hlavou.
"Chtěl jsem jen..."
"Já vím, raději pojďme za Kakashim..to bude jinačí sranda!" usmála se.
"Joo!" vykřikl nadšeně a spolu s Hinatou běžel k jeho domu. Zaklepali a čekali deset minut než jim Kakashi otevřel.
"Co pak s někým jste se zapovídal cestou?" utahoval si z něj Naruto přičemž narážel na jeho neustálé pozdní příchody.
"Hahaha co potřebuješ Naruto?" zamluvil to.
"Jyraiya mě posílá abych vám vyřídil že od teď bude psát jen vážnou literaturu a na Ichi Ichi kašle..." pronesl Naruto úplně vážně ač to v něm uvnitř totálně vřelo.
"Co?" vytřeštil oči.
"Co? co?" dělal nechápavého.
"Jak jakou vážnou, jak kašle?" byl úplně bílý.
"Je vám něco Kakashi? Nějak jste nám zbělal dýchej te je to aprííl!" vybouchnul.
"Já tě zabijuuuuu!" křičel a běžel za Narutem který práskl do bot ještě než to dořekl.

U Sakury

Až mi přijde do rány, ten si něco zažije! Slibovala si uplakaná Sakura. Proč jí to tak vzalo? Vždyť je to taková řada let. Už by ji to přeci nemělo trápit. Sasuke je minulost a někdo jiný, ještě neznámí, přítomnost tak proč se nedokáže smířit s tím že je stále pryč proč se nedokáže zasmát tomu že si z ní Naruto takovým to způsobem vystřelil.
Slzy se jí kutálely po tvářích. Ona se chce smát. Je Apríla krucinál! Ono se chce bavit, užívat si! Ne truchlit a nadávat si! Bouchla pěstí do postele.
Setřela si slzy a opět vyrazila do ulic. Potkala Ino se Saiem.
"Ahoj vy dva!" usmála se.
"Ahoj!" pozdravili sborově.
"Co vy tu? Taky si jde te z někoho vystřelit?"
"Ne to už jsme stihli! Roznášíme pozvánky na Apríloví ples! Určitě přijď si vítaná!" podala jí pozvánku a šli zase dál.
Jste srdečně zváni na Apríloví ples 1.4.2009 v pondělí ve 20 v tělocvičně školy. Doufáme že se nás tu sejde hodně!
Hezký Apríloví den!

Pročítala si pozvánku a nakonec usoudila že by mohla. Proč ne? Třeba se pobaví a možná zakroutí Narutovi krkem.Takže rozhodnuto. Na ples půjde.
"Áááááááááááááá!" ozývalo se od budovy páté.
"Co se to tam..." přemýšlela nahlas a dívala se na budovu ze které vyběhl Kakashi s Narutem.
"Kde je moje sakéééé!" křičelo blnďté Tsunami Tsunade které se vyřítilo hned za nimi.
Sakura se musela usmát. On si prostě nedá pokoj!
Apríloví den se krátil a stejně tak se blížil i čas na ples. Vzala si pohádkové plesové šaty, vyčesala vlasy a namalovala se. Mohla vyrazit. Omyl! Ještě si musela dát do pusy si TicTac a teprve teď mohla vyrazit.
Cestu do její bývalé školy znala. Vždyť tam vlastně Sasukeho poznala. Možná kdyby se od samého počátku nechovala tak jak se chovala, možná by to bylo jiné. Otravně, ano měl pravdu byla taková ale to neznamená že se nemůže změnit ne?
Posadila se na jednu z volných židlí a pozorovala dění okolo. Lidé tančili, smáli se a samozřejmě žertovali. Jen jí si nikdo nevšímal. Byla jak vzduch. Ba ne i ten by byl pro lidi důležitý.
"Ach Sasuke..." vzdychla.
"Ahoj Sakuro!"pozdravil jí hlas za ní.
To byl ten hlas. Znala ho určitě už ho někde slyšela. Otočila se po něm, spatřila jen černé vlasy a hned zaryla pohled do země.
"Hahaha jestli si ze mě chceš zase střílet Naruto tak na to zapomeň! Opakovaný vtip už není vtipem!"
"Co prosím?" nechápal.
"Ježiš Naruto! Nedělej blbího nebo tě vážně zabiju!" stále hypnotizovala zemi.
"Naruto měl pravdu seš agresivní! Ale taky krásná!"
To donutilo Sakuru zvednout oči. Setkala se s ledově černým ale přesto tak hřejivým pohledem. Tohle nemohl být Naruto. Ty vlasy, oči, tělo...
"Sasuke..." nevěřila svým očím.
"Ano jsem to já!" usmál se.
"T-ty se směješ ne tohle je jen sen a já se zachvilku probudím to není možný Sasuke Uchiha, TEN Sasuke Uchiha které ho JÁ znám, ten se nikdy neusmíval!" kroutila hlavou.
"Není to sen! Klidně tě štípnu. Vrátil jsem se, vrátil i když musím přiznat že po tom co jsem se dozvěděl jsem nad tím trochu váhal ale nakonec jsem přece jen přišel. Apríl, takový hezký den a ty tu sedíš jako boží umučení stalo se ti něco?"
"Jo před sedmi lety odešel někdo koho jsem moc milovala..." řekla sarkasticky.
"A teď už ne?" chytil se.
"Ještě víc!" rezignovala.
Sasuke se usmál a chtěl Sakuru políbit když v tom....
"Do vesnice vpadli Akatsuki! Zapalují domy a zabíjejí lidi rychle pojďte!" ...do místnosti vpadla pátá.
Všichni začali panikařit. Nevěděli co se děje. Jasně jsou to ninjové ale vytrhli je ze zábavy je to moc věcí najednou. Naštěstí jim to došlo a vydali se ke dveřím. Ti kteří ninjové nebyli ovšem panikařili a křičeli.
"Aprííííííííííííííííííííííííl!" vykřikla.

***KONEC***

Určitě je tam moře chyb a je to i hodně nespisovný aleto neřeště pls a já vím že to sem přidávám pozdě ale nebyl čas mno xDD

Krása

2. dubna 2009 v 20:40 | RocQ€rQ@ |  básničky o lásce a smrti přátelství atd....

Krása

Renata Vindušková

Vlasy jako z popela,
a umouněná tvář.
Ta štěstí neměla,
co že je zač?

Vlasy jako z hedvábí,
a krásná tvář.
Co jí sem přivádí?
Co ta je zač?

Soudíte podle vzhledu,
to se ale nedělá.
Jedna vlasy jako z medu,
a druhá z popela.

Proč soudíte podle vzhledu?
Ten tak důležitý není,
Vždyť vlasy jako z medu,
na kráse nic nemění.

Postavy k DJL

2. dubna 2009 v 20:29 | RocQ€rQ@ |  *...telenovely vlastní tvorba...*

Linda (Lola) Nerria

Úplně obyčejná dívka navíc krásná a chytrá což je pro některé kluky nepochopitelné a která má konečně prožít pravou lásku. Jenž ne zrovna typickou. Studentka a profesor navíc o sedm let straší to je trochu..moc a ještě ke všemu má přítelkyni. Jejich vztah začne díky výtvarnému kroužku Lola má totiž výjmečné nadání na kreslení...


Mark Alvarez

27 letý učitel výtvarné výchovi. Má přítelkyni ale skřípe mu to s ní. Na nové škole se mu na první pohled zalíbí Lola jenže je to jeho studentka a tak se tomu brání. Ubrání se?


Leticie Vincent

Krásná žena která to o sobě ví a pořádně toho využívá. S Markem je jen ze zjištnosti ale když se dozví o Lole zuří a prochází do proti útoku. Přece jen je Mark její a nějaká Lola co vypadá jak strašák do zelí jí ho nevezme
Sarah Vincent

Mladší sestra Leticie a nejlepší kamarádka Loly. Marka má ráda ale radši než s její sestrou by ho vyděla s Lolou. Je úplně jiná než její sestra, na pohled rebelka ale uvnitř anděl z dobrým srdcem. Proto vezme na milost Tomase jednoho z třídních sukničkářů a lamačů srdcí který propadá a ochotně ho bude doučovat...z prvu mají rozpory a nemůžou se domluvit ale postupem času si Sarah uvědomí že pro ni znamená víc jenže ona pro ně?


Thomas Montez

Jeden z třídních krasavců. Se Sarah si moc nerozumí ale bohužel pro něj je ona nejlepší na chemii kterou nezvládá. Požádá jí o doučování a když souhlasí není moc nadšený. Z počátku se hádají ale pak se do toho položí a uzavřou prozatimní mír. Když je po zkouškách a on proleze myslí že tím je jejich mír u konce a nechce si přiznat že by ho zachoval dál a proto se začne chovat hlostejně a stejně jako před tím. Jenže to není on což pozná i jeho kámoš Max.



Lupita Carra

Úplně obyčejná dívka. Už dlouho se jí líbí Max jenže je nesmělá a navíc si myslí že je ošklivá navíc Max je jeden z nejhezčích kluků ze třídy a ve třídě se na něj plánuje lov. Skoro každá dívka se do něho zapojí. Lupita mezi nimi ale nebude a přesto se jí povede vyhrát...


Obrázek “http://www.novely.org/AneteMichel/2/michel060.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Sinti Para

Velmi krásná dívka která to o sobě ví a má políčeno na Maxe. Ona je strůjcem Lovu na něj a je si jistá že ho vyhraje když ale příjde na to že on a Lupita spolu chodí je to pro ni šok a rozhodně se nehodlá Maxe jen tak vzdát..


Eva Carra

Lupitina babička. Má jí ráda jako by to byla její dcera a pomáhá jí ve všem. Jsou jako nejlepší kamarádky jenže Max je syn jejího největšího nepřítele a to jejich vztah posune až na bod mrazu...

Max Cariaro

Normální kluk. Každý ho má za sukničkáře a hezouna jenže on o to nestojí a proto se mu zalíbí Lupita. Jako jediná ze třídy po něm "nejde". Z počátku jí musí přemlouvat a přesvědčovat že to myslí vážně ale potom už to bude jen hezký až do doby kdy ho uvidí její babička...

Juana Santos

Její žvot by byl v celku normální kdyby nebyla zamilovaná do svého brata. Samozřejmě tajně. Nikdo o tom neví jenže to nejde tajit do nekonečna a navíc to mezi nimi parádně jiskří a jak se říká jiskra zažehává plamen...

Juan Santos/Spiritto

Je tajně zamilovaný do své sestry a snaží se to maskovat tím že chodí s jinými. Bohužel jejich pokušení je tak velké že se mu nedá odolat a tak prostě podlehnou. Juan toho později lituje a snaží se to nějak napravit..udělá chybu a Juanu opustí...Pak se ale dozví jednu závažnou věc...