Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

Osudová přestávka

13. srpna 2009 v 12:31 | RocQ€rQ@ |  Happy end
Taak a tady je další povídka tentokrát s Happy endem... Pro Natalik-chan ona ví za co =DD a omlouvám se za chyby

Osudová přestávka


Pohlédnu na hodinky na mém levém zápěstí, už snad po sté a ten čas se vleče čím dál tím pomaleji. Jak je možné že od posledního podívání uteklo sotva pět minut! Vždyť tu sedím už celou věčnost! A pohled na mého kluka, Matyáše v euforii fandění mi taky moc nepřidá. Ano měla bych být ráda že si na mě udělal vůbec čas ale co je tohle za rande? Sedíme už naprostou věčnost na tribuně a sledujeme nudný zápas v kopané. Teda nudný, jak pro koho! Většina lidí co tu je se baví a nadšeně fandí, proč ne, když je to baví. Jenže mě to nebaví ale na to Matyáš ohledy nebral. Říkala jsem mu to ale on jen mávl rukou a prohodil: "Prosím tě, byla si někdy na živém zápase? To tě chytí neboj!" a víc o tom nediskutoval.
Nechytlo mě to a určitě ani nechytne. Sedíme tu teprve patnáct minut a já se modlím aby odpískali první polovinu a já se mohla tiše vypařit. Jinak se tu snad ukousám nudou. Konečně! Pomyslím si když se stane to na co já tak dlouho čekám. Pohlédnu na Matyáše.
"Nebaví mě to tu, můžeme už jít?"
"Cože? Blázníš? Já nikam nejdu!"
"Jak myslíš!" odfrknu, vstanu a namířím si to rovnou k východu. S tím hošánek nepočítal, slyším jeho křik ale nezastavím se, až když mě čapne za ruku a přitočí k sobě.
"Neslyšíš nebo co? Řvu tu na tebe už celou věčnost. Ještě to vydrž, už jen jednu polovinu!!!" snaží se mě přemluvit.
"Mě to tu ale nebaví!" zopakuji.
"Ty nechceš být se mnou? Vidíme se tak málo a ty bys šla radši někam do knihovny místo času tráveného se mnou?!" začne mi vyčítat.
"Hold mě čtení baví víc než fotbal, kdyby si mi nezakázal vzít si tu knížku, možná bych teď nebyla na odchodu a nech toho vydírání, víš že já na takovéhle věci nejsem!" odseknu.
"A ne snad, to není vydírání! Já konstatuji!"
"Tak dobře ještě to tu s tebou vydržím!" zaženou hádku a jdu za ním. U stánku s hot dogy mi jednoho koupí a než ho připravý i jemu, posadím se, no spíš si zničeně kecnu, na lavičku vedle kluka který vypadá že se ukousá nudou. Nenápadně si ho prohlédnu, tmavé hnědé číro, černé oči orámované hustými řasami a znuděný výraz. Jo hochu, jsme na tom obdobně.
Jeho pohled směřuje k stánku s hot dogy kde vedle mého Matyáše stojí jakási blondýna a vesele se s ním baví. Jo tak chudáčkovi chybý čas se mnou ale když už ho má, jsme na nudném zápase a on se k tomu všemu vybavuje s nějakou peroxidovanou blondýnou. Ta přírodní nebude. Tedy né že já bych měla přírodní barvu, moje obarvené vlasy jsou tmavě hnědé s blond pruhy ale pořád je to tak nějak, lepší no..
"Nuda?" slyším jak se mne ptá spolusedící kluk. Pohlédnu na něj a zalapám po dechu, vždyť já toho kluka znám. Teda ne tak úplně, jen od vidění. Je to náš nový soused. Právě se sem přistěhoval.
"To je slabé slovo.." hlesnu a musím se pousmát.
"Ty jsi Maryka z pátého že?" identifikuje mne správně.
"A ty Lukáš z vedlejšího bytu!" zazubím se.
"Říkal jsem si že s tebou musím někdy hodit řeč ale nenapadlo mne že to bude zrovna na tomhle nejndunějším místě na světě.."
"Ale co to, pán nemá rád fotbal a proč si teda tady?" povytáhnu obočí. "Zdeňka nedala jinak, tak jsem tu no," pokrčí rameny, "ona je jedním z těch věrných fanoušků co žádný zápas nepropásnou a jelikož se vidíme málo, vytáhle mě tentokrát taky.." dodá a já se musím začít nehorázně smát. Ne jen já mám tak nespravedlivý osud.
"Tak že si tu.." konstatuji.
"Jo a co ty? Taky nadšená fanynka?" počastuje mne zkoumavým pohledem.
"Blázníš?" vychrlím tak spontáně až se musíme smát, oba.
"To nikdy a přísahám že tohle je můj první a taky poslední zápas!" dodám.
"Ale co to, paní nemá rád fotbal? A proč si teda tady?" zopakuje má slova.
"No víš, mám pocit že máme tak trochu společný osud.." přiznám. V tu chvíli se ozve píšťalka a v tu chvíli je Maty u mě a já se s ním musím vzdálit a Lukáš je na tom obdobně. Než se mi úplně stratí z dohledu, ohlédnu se a jelikož on udělá to samé, posunky mu naznačím že za patnáct minut se tu opět sejdeme. Pokývne a usměje se na mě a já mám pocit že snad roztaju. Co to sakra je?
Matyáš si vůbec nevzal k srdci mé námitky a co víc? Ještě k tomu se stále otáčí kamsi za nás a já zjistím že se otáčí na tu peroxidovanou Zdenu. Štve mě to, děsně mě to štve ale nejsem si jistá proč. Zda-li kvůli Matymu nebo spíš kvůli Lukášovi, který sedí vedle a tváří se jako by snědl citrón. Ještě jednou si ho pořádně prohlédnu, je to obyčejný tuctový kluk, žádný velký frajer jako Maty, Maty je hezčí jenže Luky je hezčí tak nějak, jinak. Počkat, počkat! Luky? Bože co to dělám!!
K mé smůle (nebo štěstí?), Luky můj pohled zachytí a neváhá ho opětovat. Moc dlouho mu to nevydrží, jelikož se otočím nemá ani možnost! Přesto pociťuji jeho horký pohled na mých zádech, doslova se mi vpíjí pod kůži. Bože tohle mi děláš schválně že jo? Pohlédnu k nebi a poté na Matyho, opět je otočený a ukazuje palcem jakože dobrý. Po tichu zaúpím. Jestli že ta porixidka Zdena, dokázala zaujmout i tokovýho frajera kalibru jakým je Maty, nedivím se potom že zaujala Lukáše.
Jak už jsem řekla, Lukáš je celkem normální kluk z něhož charisma přímo čiší. On je prostě, někdo, s kým bych mohla jít do divadla nebo prostě jen tak do knihovny ale taky na koncert kapely UDG. Ještě jednou nenápasdně pohlédnu do zadu a zabrejlím na Lukyho. Má na očích brýle a něco si čte. Nemůžu si pomoct ale v těch brýlích vypadá opravdu moc hezky, tak nějak inteligentně, roztomile. Oh můj bože! Co to zase říkám? Jestli mi tohele nepřestaneš klást na mysl asi si tě budu brát do pusy nadarmo hodně často. Já přece chodím s Matym..
Pohlédnu na jmenovaného, ten je tak zaneprázdněný sám sebou a jak se zdá, osud mi hraje do karet protože právě ohlásí deseti minutové posunutí, kvůli jednomu hráči kterého fauloval hráč z druhého teamu a nikdo neví co mu je... Zvednu se tedy a oznámím Matymu že jdu na záchod, přičemž pochybuji že mě vůbec slyšel... Vyhledám lavičku kde jsme se před tím setkali s Lukym. Sedí tu a pořád má na očích ty brýle. Přisednu si k němu a pousměji se.
"Tak jsem tu.." vydám ze sebe na konec a v duchu si nadávám co že to plácám za nesmysli.
"Vidím!" zakření se a já s červenám.
"Před tím jsi říkala něco o trochu společném osudu že? jak si to myslela??" pohlédne mi do očí přes brýle a já mám pocit že se v těch dvou hlubokých studánkách tak utopím,v břiše jako by se mi snad splašili motýli a kdyby mi někde změřil tep, naměřil by mi rychlost třista! Ač nerada, přiznávám že tohle jsem cítila naposledy před třemi měsícemi, to byli prázdniny a my si s Matym byli pořád ještě blízcí. Jenže už to jaksi není ono.
"No, je společněj trochu víc!"
"Eh?"
"Dobře úplně! Taky tu jsem s přítelem, mimochodem děsným fandou!" utrousím skoro až ironicky a málem se nepoznávám.
"A kde ho máš?"
"Vedle tvé Zdeničky!" střelím od boku a jak se zdá, trefila jsem správně, nebo si to aspoň myslím. "Tak to je ten borec co mi balí ségru??" řekne jako by mimochodem. Spíš konstatuje a pohlédne na ty dva jak spolu kolem nás prochází a my jako bychom byli neviditelní.
"Ségru?" vychrlím tak rychle že mi zaskočí hot dog co mi podá a do kterého jsem se tak vehementně zakousla abych skryla rozpaky, a já se rozkašlu..
"Jo? Je to moje Zdenička ale trochu jinak než si myslíš!" zazubí se.
"Taky si mohl něco říct, víš jak trapně si právě připadám!" řeknu když už můžu konečně normálně mluvit.
"Já neříkal že s ní chodím jen že se málo vidíme a jsme tu spolu, jo jinak moje přítelkyně je taky hrozný fanda do fotbalu ale není tu, je na koleji a zapíjí žal..." Ach jo! Musím se držet abych si nepovzdechla nahlas.
"Aha." vydám ze sebe pouze a cítím jak na tu slečnou dokonalou, která pobláznila hlavu Lukymu, strašně žárlím. Kde je ta žárlivost na Zdenku, jeho sestru?!
"A co to že svému příteli nic neřekneš? To ti to nevadí?" pohlédne na ty dva.
"Přiznávám, je to divný, ale já už nemám proč žárlit?" hlesnu.
"Jak to?" nechápe.
"No kdybych měla proč žárlit, asi by ta tvá sestra už neměla oči ale jak říkám já už nemám proč žárlit?"
"Je to tvůj přítel, měla bys žárlit!" namítne logicky.
"To je to, měla bych, jenže skutek utek. Pochop, jak můžu žárlit na někoho, koho už vlastně ani nemiluji!" pohlédnu na Lukyho ale ten vypadá pořád nechápavě.
"Tak proč s ním tedy jsi když ho nemiluješ? Nemyslíš si že je to vůči němu trochu nespravedlivý?" zamračí se a já se musím usmát. Hochu, kdybys tak věděl...
"A to že je on támhle se Zdeničkou a po mě ani nevzdechne je spravedlivý?" oplatím mu.
"No ne, ale proč mu to aspoň neřekneš. Kdybys to bejvala udělala, třeba tu dnes ani nejsi..." Zavrtím hlavou.
"A jak jsem mu to měla asi říct, když jsem na to přišla až po první polovině?..." Trochu ho tím zaskočím. Nevím jestli mou narážku pochopil. Nicméně nečekám a vydám se na poslední nudnou polovinu zápasu. Neotočím se ačkoliv mě Lukášův pohled pálí v zádech, i když mu tentokrát nenaznačuji nic posunky, budu tady i po konci zápasu. Jestli tu bude on, netuším. Ovšem i kdyby ne. Aspoň jsem to zkusila. Nehodlám se pak do smrti užírat tím, co kdyby tu náhodou byl...
Posadím se na své místo vedle, pohlédnu na hřiště, faulovaný hráč to přežil, a pak na Matyho ten na mě zvědavě pohlédne.
"Co je?" odseknu poněkud přehnaně.
"Nic jen že vidím, že s tím nuděním to není tak horký!" opáčí ušěpačně.
"No ty si taky zrovna nezahálel!" oplatím mu stejnou mincí.
"S tebou si o fotbale popovídat nemůžu, aspoň se netvař tak otráveně!" doporučí mi.
"Říkala jsem ti že to není nejlepší nápad jít na rande sem ale to ty ne. Jsi sobecký. Vžycky ti šlo jen o sebe ve všem!"
"Jak to můžeš říct? Nikdy jsi se mnou nespala!" ohradí se.
"Ty taky pořád myslíš jen na dvě věci co? Na sex a v druhé řadě na fotbal! Nikdy jsi se neptal kam bych chtěla jít, nikdy si se nezeptal co bych chtěla k jídlu! Prostě si to vybral ty a hotovo! Jsi strašný sobec a já Zdeňku lituju, protože jestli se vy dva dáte někdy dohromady, bude to pro ni peklo!"
"Pro tebe to bylo peklo? Před třemi měsíci to tak nevypadalo!"
"Vždycky jsem se cítila tebou utlačovaná jenže tenkrát jsem do tebe byla zamilovaná až po uši!"
"A najednou nejsi?"
"To není najednou, za tři měsíce jsme měli čtyři rande z toho jednou jsme byli v kině na filmu který si chtěl vidět ty! Dvakrát na pivu ač víš že já pivo nemusím a teď jsme tady ač víš jakou averzi mám vůči fotbalu!" bráním se naštvaně.
"Tak si mi někdy měla říct kam bys chtěla jít!"
"Jo aha, jako bych se o to nepokoušela! I dneska, když jsme sem šli jsem ti navrhovala jiný program! Jenže ty si vždycky musíš prosadit svou, vždycky musíš mít poslední slovo!"
"Ne, ne!" odpálkuje mě a já se na něj usvědčeně podívám.
"Já už tohle nevydržím! Tohle je naše poslední rande, můžeme být kamarádi ale myslím že ty stejně o něco takového nestojíš..."
"Máš pravdu, nestojím." podlé tónu hlasu jakým to řekl, je mi naprosto jasné že jsem urazila jeho ješitnost. Ale je mi to jedno. Měla bych cítit něco jako výčitky ale prostě to nejde!
"Takže tohle je rozchod?" promluví za chvíli.
"Jo!"přikývnu.
"Stejně by to tak skončilo, víš poslední dobou jsem se cítil svázanej. S tebou pořád nic nebylo a ještě chvíli a asi bych tě..."
"Prosím tě! Nech toho, chci si tě aspoň zapomatovat v dobrém ne jako hajzla který by mě klidně podvedl!" požádám ho a dál sleduji co se děje na hřišti. Nic moc jen těm kterým "fandíme" dali gól. Mě osobně to nepřijde ale pro ty ostatní je to zřejmě velká událost. Jelikož vyskakují z laviček a jásají jako pominutí. To bude nejspíš tím že jsme vyhráli, já si ale stále jásat nemůžu. Protože jsem ještě nevyhrála a jestli vyhraju, to se teprve uvidí.
Každopádně, když stočím pohled na místo kde by měl Luky sedět a nesedí tam, hrkne ve mně. Dobře, tohle mi moc naděje nepřidalo. Vstanu a pohlédnu na Matyho.
"Hodně štěstí se Zdenkou!" řeknu kamarádským tónem.
"Hnn, tobě taky!" řekne suše. No asi opravdu kamarády nezůstanem, ale čert to vem! Jdu ke stánku s hot dogy a pohlédnu na lavičku. Mám pocit že právě poskočilo srdce radostí. On tam je! Sedí tam, hlavu opřenou v dlaních a zamyšleně hledí ke vchodu. A v tu chvíli mi dojde že jsem Lukymu vlastně vděčná, vždyť i kdyby to že tu sedí nic neznamenalo, otevřel mi oči. A hlavně mám pocit, že to že tu sedí, přece musí něco znamenat ne? Kdyby mě nechtěl znovu vidět, znovu si promluvit, není tu! Jakmile mne spatří, usměje se a vstane. Vydám se mu naproti a on mne taky. Ať už se teď stane cokoliv, já vím že jsem svůj zápas vyhrála. A jakmile mne políbí, už vůbec nepochybuji. A háček jakým je jeho přítelkyně teď také neřeším, vyřeší ho on sám. Jakmile se odemě odtáhne, prozradími že ten žal který zapíjí na koleji, je prý z jejich rozchodu. Mizera! Prý přítelkyně a ona za tím bývalá, Ještě si rozmyslím jestli ho vytrestám ale když tak na něj koukám, nejspíš ne. Byla bych totiž sama proti sobě!!!!

***KONEC***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natalik-chan tvoje Sbckooo :D Natalik-chan tvoje Sbckooo :D | Web | 14. srpna 2009 v 9:45 | Reagovat

A to by som odprisahala ze som tu uz komentar pisala... ach ta moja hlava derava... stavim sa ze ten komentar skoncil na inom blogu a mna povazuju za blazna ( no zasmej sa Rocky :D) Takzeeeee a to mi pripomina ten komentar :D hehe. Ta poviedka je uplne super Rocky!!!! OMG ak nahodou mas cislo na nejakeho podobneho Lukiho napis lebo som sa zabuchla :D:D :D :D :D Chalan ktory je nazblazneny do futbalu a nieje gembler alebo zrac , najst takeho to je zazrak :D

2 Koizumi Michiyo - SB ^_^ Koizumi Michiyo - SB ^_^ | Web | 14. srpna 2009 v 13:57 | Reagovat

Kawaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaii!!! =)

3 Rin Rin | Web | 8. října 2009 v 13:33 | Reagovat

wau .. superneee :) :D  :D

4 MisHullenkA MisHullenkA | Web | 29. ledna 2010 v 17:37 | Reagovat

tahle je hodně pěkná :)... ale nevim, jestli těch přestávek nebylo trochu moc :D:D

5 Rockerka Rockerka | Web | 30. ledna 2010 v 1:37 | Reagovat

[4]: no snad ne :D teda :D:D nemělo by :D jedno je jakože taková se kterou se nepočítalo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama