Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

Why?

16. srpna 2009 v 17:44 | RocQ€rQ@ |  Povídky na Naruta
Taak ještě to není opravené ale nebojte až budu mít víc času opravím to! A taky udělám promo fotku xDD no jen doufám že se vám to, když opominete ty chyby, bude líbit. Podle mě je to takové zmatené! Nevím, posuďte sami Jo jinak ta písnička je od Avril Lavigne a jmenuje se stejně jako tato povídka!!


Why, do you always do this to me?
Why, couldn´t you just see through me?
How come, you act like this
Like you just don´t care at all

Sedla jsem si na školní schody a do klína si položila kytaru. Bylo tu takové zvláštní ticho, bylo to něco úplně jiného než když jsou chodby narvané studenty. Teď tu nebyl nikdo. Jen já, já a moje kytara. Ptáte se co tu dělám? Snadná odpověď. Chodím sem často, když je mi úzko nebo když chci být prostě sama. Je to tu úchvatné. Dýchá na mě ta zvláštní atmosféra a já vždy dostanu nápad, vždy mě hned napadají noty a slova k mé nové písni. Dnes tomu tak není. Dnes tu jsem protože je mi smutno! Mám vztek a nejraději bych všechny zahrabala. Můj vztek pramení od nepovedeného vztahu, zlomeného srdce.

Flash back

Milovala jsem toho kluka o kterém se hovořilo že je sukničkář. Věděla jsem to a přesto jsem to chtěla risknout. Začali jsme si povídat, scházet se a jednou, jednou jsme se málem políbili. Cítila jsem ho blízko sebe, tak blízko jak si jen dovedete představit ale on, odstoupil odemne. Nechtěl mne políbit. Nechápala jsem to, nechápala jsem nic. Myslela jsem si že je vše na dobré cestě. To jsem se mílila?
"Udělala jsem něco špatně?" pohlédla jsem mu do očí.
"Ne, to já. Vlastně promiň. Tohle nejde..." otočil se a odešel.
Uspěli všichni, nikdy nepohrdl holkou. Možná to zní divně ale mě by nevadilo být jen chvilkové pobavení. Tak moc zamilovaná jsem. Zaprodala bych vlastní hrdost za jeden polibek!!! A přesto jsem byla jediná která neuspěla! Tomu mám věřit?

End fb.

Do you expect me to believe I was the only one to fall?
I could feel I could feel you near me, even though you´re far away...

I could feel I could feel you baby, why
It´s not supposed to feel this way
I need you, I need you
More and more each day
It´s not supposed to hurt
I need you, I need you, I need you
Tell me, are you and me still together?
Tell me, do you think we could last forever?
Tell me, why

Je tu tak krásně. Sedím přesně naproti oknu a trvá mi jen chvilku než se tam i s kytarou přemístím. Naše školní zahrada, tam lidé nejraději tráví přestávky a já taky. Je to něco úplně jiného než sedět ve třídě mezi čtyřmi stěnami. Zvlášť když je jaro a kvetou Sakury, mé jmenovkyně, třešňové stromy. I já voním po třešních, říkalo mi to už tolik lidí. Naše školní zahrada připomíná trochu labirintový park. Není sice ohrazen živým plotem ale stromů je tam toli, že se mezi nimi jednoduše ztratíte a cestiček je tam taky víc než dost. Uprostřed toho parku, kde se všechny cesty střetávají, stojí kašna, krásná malá fontánka. U ní je jen jedna lavička ale zvláštní je že tam nikdo nechodí. Nikdo kromě mě. Aspoň vždy, když jsem tam přišla, tam nikdo nebyl.
Představte si to, jdete po prašné cestě které je ohraničena stromy na nichž vysoko v korunách sedávají ptáci a zpívají si svou písničku, je to jako ráj na zemi. Jdete po cestičte, sami a okolo jen ty rozkvetlé stromy. Máte pocit jako by vám u nohou ležel svět!
Jenže ani tak dokonalé relaxující prostředí jako je naše škole, není prostředím pro relaxaci když je v ní najednou 450 studentů, plus-mínus.
Na to jaký je to pocit, být tu sama, smět naladit kytaru a nechat melodii rozléhat se chodbami aniž by ji někdo slyšel, aniž by se dostala ven, jsem přišla už před mnoha lety. Přesněji řečeno asi před třemi lety, v prváku mě nechala jedna učitelka po škole a já tu zůstala až dlouho do pozdních hodin. Místo trestu jsem se s tou učitelkou procházela po škole a povídala si. A když jsme skončili, řekla mi že kdybych měla jaký koliv problém, škola je mi plně k dispozici a ona taky. Dala mi klíče k zadnímu vchodu a tak jsem dnes, opět, tu.
Sednu si na okno, dám si na klín kytaru, chopím se trsátka a jemě jím přejedu po strunách. Ta melodie která z mé kytary výjde je jako lék na zlomené srdce. A přesto je to písnička úplně o opačném smyslu. Ta dívka má zlomené srdce!

Hey, listen to what we´re not saying
Let´s play, a different game than what we´re playing
Try, to look at me and really see my heart

Nechápu proč to udělal. Proč tak zbaběle odešel a proč se mi vyhýbá. Probrečela a pronadávala jsem si celou noc! Brečela kvůli tomu jak moc jeho odmítnutí bolelo a pronadávala protože jsem si uvědomila jak lacino bych se dala a tady to začalo. Ty naše hádky to všechno! Všichni se bavili, jen my dva ne! Mysleli jsme svá slova smrtelně vážně. Bylo nám jedno jak moc tomu druhému ubližujeme. Nebo spíš jemu bylo jedno jak on ubližuje mě! Já mu totiž nemohla ublížit. Ve skrytu duše, i když to vypadalo jako že ho nenávidím, pořád jo miluji! Ten pocit když jsme stáli tak blízko sebe, kdy jsem ho cítila, ten pocit přetrvává i když tu teď není. Jenže on mě neměl ani trochu rád. Ani ve snu by ho nenapadlo že ho miluji! Nebo snad mýlím?

Do you expect me to believe I´m gonna let us fall apart?
I could feel I could feel you near me, even when you´re far away
I could feel I could feel you baby, why
It´s not supposed to feel this way
I need you, I need you
More and more each day
It´s not supposed to hurt this way
I need you, I need you, I need you
Tell me, are you and me still together?
Tell me, you think we could last forever?
Tell me, why

Mockrát jsem si představovala jaké by to bylo, kdybychom se tenkrát políbili. Třeba by si uvědomil že mě miluju, třeba taky ne. Těžko říct. Kdybychom byli spolu, vydrželo by nám to navěky? Tak moc bych si to přála ale osud tomu nechtěl. A teď, i když se s ním hádám o každou prkotinu, stejně mi stále poskočí srdce kdykoliv ho spatřím. Jsem šťastná jen když ho spatřím jak se usmívá. A úsměv na jeho tváři není tak často k nalezení. Se mnou se smál často, jelikož jsem v jeho přítomnosti byla vždy rozpačitá a jak on říkal mezi smíchem, nešikovně roztomilá. A já, když jsem byla s ním zapomínala na roli rebelky kterou jsem vždy byla. S ním jsem byla jiný člověk. Jako by se mu z čerta povedlo udělat anděla. A teď jsem to zase já, ta rebelko co má na všechno odpověď a za žádné situace se nenechá nachytat a nečervená se. Jenže najednou zjišťuji že to nejsem já, radši bych byla tím roztomilým andílkem jako za jeho přítomnosti. Já ho potřebuji a přesto jsem ho nechala klidně odejít. Kdybych ho zastavila nebo něco udělala, třeba by neodešel! Třeba bychom byli spolu a třeba si taky jen dává na čas! Třeba si jednou uvědomí že mě měl aspoň trochu rád...

So go and think about whatever you need to think about
Go ahead and dream about whatever you need to dream about
And come back to me when you know just how you feel, you feel
I could feel I could feel you near me, even though you´re far away
I could feel I could feel you baby, why

Z očí mi tečou slzy, moje srdce, nebo aspoň to co z něho zbylo strašně bolí. Cítím každý kousek z těch střípků co mi dokázal udělat ze srdce. A jeden bolí víc jak druhý. On si to neuvědomuje ale můj pohled na něj, se za těch pár týdnů, neskonale změnil. Vážně jsem se zamilovala a to že je odtažitý a že se mi vyhýbá nebo se hádáme, strašně mi to ubližuje ale to on netuší. Pro něho bych byla jen další na seznamu, kdyby mě chtěl. Možná je to takhle lepší. Protože kdyby mě políbil a náš vztah, jestli se tomu tak dá říkat, by se dozajistá vyvinul mnohem víc a pak, pak by mě odkopl, zavolal jen když by se nudil a potřeboval tu nudu zahnat. Prostě by si našel jinou, hlavní kořist. Trápila bych se o to víc. Jenže já ho k životu potřebuju. Je pro mě něco jako kyslí, bez něho se tady dusím. Chodím jako tělo bez duše a i když jsem rebelka, nejsem tak silná. Nedážu být. Nikdo si to neuvědomuje ale jsem zranitelnější než kdykoliv předtím! Proč mě tedy bolí to, že se nic nestalo když by má bolest byla mnohonásobnější kdyby se něco stalo. Vždyť to vím! Tak proč to sakra tolik bolí?

It´s not supposed to hurt this way
I need you, I need you
More and more each day
It´s not supposed to hurt this way
I need you, I need you, I need you
Tell me

V hlavě mám snad tisíc otázek a není nikdo, kdo mi na ně dal srozumitelnou odpověď. To by mohl jen on, jenže on tu není a už nikdy nebude. Měla bych cítit vztek, ale cítím jen jeho náznak. Co pak můžu nenávidět tak dokonalou osobu jak je on? Je dokonalý a přitom není bez chyby. Zvláštní. Vždycky jsem si myslela že až se do někoho zamiluji, on bude milovat mě, vezmeme se, budeme mít spoustu dětí. Zkrátka že to bude na pořád. Teď aspoň vidím, jak naivní jsem byla. Že žila jsem v pohádce, která se neuskutečnila.
Kdyby mi dal aspoň odpověď na mou jedinou otázku. Proč?

It´s not supposed to hurt this way
I need you, I need you
More and more each day
It´s not supposed to hurt this way
I need you, I need you, I need you
Tell me, are you and me still together?
Tell me, do you think we could last forever?
Tell me, why?

Mé trsátko se naposledy dotkne strun, poslední noty dohrávají v melodii. A já si setřu slzy, znovu pohlédnu oknem na zahradu a poté ji otočím zpět ke schodišti. Ustrnu. Na hoře, nad všemi těmi schody se tyčí postava. Mužská postava...
"Jen jsem ti nechtěl ublížit, což se mi stejně nepovedlo..." hlesne.
On to slyšel! Slyšel mojí píseň!
"Sasuke..." pronesu zmeteně..
"Ano, slyšel jsem to..." jako by mi četl myšlenky.
"Teď už je to jedno..." pronesu po několika minutovém tichu a seskočím i s kytarou z okna.
"Ne, není! Zasloužíš si vysvětlení mého chování.."
"To je dobré, nemusíš se namáhat..." pohlédnu na něj a poté se otočím a chci pokračovat po schodech dolů.
"Ne počkej!" seběhne ke mne a já se na něho otočím.
"Já chci.." dodá.
"Tak tedy, poslouchám!" souhlasím nakonec.
"Tu noc, kdy jsem odešel po těch slovech, já vím že si musela být zmatená. Věř mi tolik jsem tě chtěl políbit ale tak moc jsem ti nechtěl ublížit, nechtěl jsem abys byla jen další mezi mnoha jinými, protože to by sis nezasloužila, nemohl jsem tě políbit i když jsem moc chtěl. Nechápal jsem co to se mnou děláš a uvědomil jsem si to až moc pozdě. Jak jsi to zpívala v té písničce? Čekáš že ti uvěřím, že jsem ta Jediná, která neuspěla? Měla si pravdu, bylo to přesně naopak! Byla jsi jediná která uspěla, která dokázala mé srdce zamotat do sítí těch zvláštních citů, jak že se to jmenují? Láska?! Jo myslím že tak nějak se tomu říká," zasmál se.
"Nic méně to není všechno, když jsem si to uvědomil, no jen si zkus představit jaké to je pro kluka který se nikdy nechtěl citově vázat a který měl tolik vztahů, prostě si zkus představit jaké to musí být pro sukničkáře když se zamiluje. To je něco úplně nového! Byl jsem zmatený, nechtěl jsem to a tak jsem se s tebou hádal. Chtěl jsem si tě zprotivit ale dnes, dnes si mi dokázala že veškerá má snaha byla marná. Už když jsem tě poprvé spatřil jsem věděl že mě zničíš, že budeš moje pohroma jen jsem nečekal že to bude tak příjemné..." usmál se.
"Co máš namysli?" nechápala jsem. Tedy ano chápala jen, nevěděla jsem co říct.
"Zamiloval jsem se do tebe" Ano zní to šíleně! Já Sasuke Uchiha největší holkař pod slunce se zamiloval! Není to absurdní? Vzpomínám si na naše počáteční boje! Jak je možné že se to změnilo až teď? Ve čtvrťáku? A jak je vůbec možné že bych to chtěl zpátky když můžu mít to po čem moje srdce toučí!"
"Srdce často chce něco jiného než mozek..." připoměla jsem mu, jindy tak známou věc, jeho moto! Vždy se jím řídil akorát vždy poslouchal mozek.
"Tak mi dovol abych se alespoň jednou rozhodl správně. Dovol mi abych se aspoň pro teď, řídil srdcem! Miluji tě!" vyrazil mi dech. Tak příme vyznání jsem nečekala ani ve snu.
"Nějak nevím co mám říct!" vykoktala jsem.
"Tak neříkej nic.." řekl měkce a začal se ke mně přibližovat. Těsně před tím než se naše rty spojily jsem ještě promluvila ale teď už s úsměvem na rtech.
"Že mi teď neutečeš?"
Ušklíbl se a i tu nepatrnou mezeru mezi našimi rty zrušil. Cítila jsem se jako bych byla skutečně v ráji. Ano možná jsem naivní. Možná jsem mu to neměla tak jednoduše odpustit ale to se nedalo! Ano, možná jsem naivní ale já věřím na pohádky! V jedné takové teď žiju a rozhodně se jí nemíním jen tak vzdát! Kord když můj princ tak skvěle líbá!!!

***KONEC***

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Zuzana | 16. srpna 2009 v 18:11 | Reagovat

ahojky,jmenuji se zuzana epierová a zemřela sem pret trema dny mam dlouhe ruce a tři oči jistli todle neposles 9 lidem tak se ti obevym pret posteli a stahnu te z kuze.naopak jistli to posles 9 lidem tak se ti bude darit a da ti pusu ten od ktereho bys to neocekavala

2 Koizumi Michiyo - SB ^_^ Koizumi Michiyo - SB ^_^ | Web | 16. srpna 2009 v 18:29 | Reagovat

NAPROSTO ÚŽASNÁ POVÍDKA!!!!!!!!!!!!!!!! Akorát... jak to, že jsi vzala písničku zrovna od Avril?! Ty (jako písničky od ní) jsem taky chtěla dát do nový povídky (teda ne že bych to teď změnila, až moc se do ní hoděj) a shodou okolností zrovna do tý pro tebe. :-P  :-D

3 Yuuki Yuuki | Web | 17. srpna 2009 v 8:11 | Reagovat

aaaaaa uzaaasne  :D

4 Peace***Sbéé, který tě lofinkuje*** Peace***Sbéé, který tě lofinkuje*** | E-mail | Web | 17. srpna 2009 v 8:24 | Reagovat

AHojda, u mě na blogu máš řetězák, tak si ho prosím vyplň.

5 ☻MiLeY.HaNaH☻ ☻MiLeY.HaNaH☻ | Web | 17. srpna 2009 v 9:22 | Reagovat

hlasneš aj ty? seeem
http://p-a-t-r-i-c-e-k.blog.cz/0907/s-o-n-b-3-kolo
pre ☻MiLeY.HaNaH☻

6 MisHullenkA MisHullenkA | Web | 17. srpna 2009 v 9:46 | Reagovat

HeHxD... no toho potera sem neviděla :D.. ale ani neci....a určitě si to užiju :D

7 saya14 saya14 | E-mail | 17. srpna 2009 v 12:49 | Reagovat

kraaaasna :))

8 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 18. června 2011 v 19:33 | Reagovat

nádherné :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama