Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

Vánoční zázrak

24. prosince 2011 v 2:04 | Skřítek |  Povídky na Naruta
Je to asi ta největší splácanina, napsala jsem to asi během hodiny, tak se nedivte a kdyby se mi nechtělo tak spát, bylo by to delší a byl by tam i Itachi, jelikož můj mozek ale právě vypíná, tak jsem ráda, že jsem aspoň něco sesmolila, pro vás, jako takovej asi nic moc vánoční dárek :)


Vánoční zázrak

Stála jsem na okraji silnice. Kolem mě řádila sněhová vánice a docela nepochybuju, že by si mě někdo dokázal splést se sněhulákem. Byl štědrý den, myslím, že právě teď lidi jedou na půlnoční nebo možná sedí u televize a sledují pohádky, kdo ví. Já dostala k Vánocům vyhazov z domova. Je ti osmnáct!? Běž a starej se sama o sebe.
Nemám kam jít a tak se toulám městem. Je večer, zima a já mám na sobě snad všechny věci, které jsem si sebou vzala. Nemám kam jít a asi do rána umrznu, ale nenechám se tím přece rozhodit, no ne? Vlastně asi jo, brečím jako malá a moje slzy se mění v led během okamžiku. Popravdě, takhle jsem si nepředstavovala ani ty nejhorší Vánoce.
Jen tak jsem prostě stála a rozjímala o životě, vzpomínala na dětství, když mě osvítily světla aut. Sklopila jsem hlavu a čekala jsem, až auto odjede, čekáte, že napíšu, že auto zastavilo a rodina v autě se slitovala nad dívkou, co tu stojí zmrzlá jako rampouch. Ale zklamu vás, ani toto auto ani žádné jiné nezastavilo, vlastně pochybuji, že v tom sněhulákovi, zapadaným sněhem, někdo rozeznal žijící bytost.
"Veselé vánoční hody, zpívejte dítky koledy, o tom co se vskutku stalo, že se lidem narodilo děťátko…" zpívala jsem si a ronila další a další ledové slzy a pak se to stalo. Osvítilo mě světlo, ale nebylo to auto, nebo motorka, proti mně někdo šel a měl baterku a svítil mi rovnou do očí!
"Kterej idiot?!" zaklela jsem.
"Tak promiň, že tě jdu zachránit!" odsekl mi neznámý hlas.
"Můžeš mi přestat tou baterkou svítit do xichtu? Je to nepříjemný!" zavrčela jsem.
"Myslíš, že světlo zázraku svítí tak, aby nikoho neoslnilo?" spatřila jsem vysokého chlapce, byl zasněžený a vypadal velmi otráveně.
"Nevím, kdo jsi, ale zázrak rozhodně ne!" ujistila jsem ho.
"Chceš tu zmrznout nebo co?"
"Jo o to se tu celou dobu pokouším!" odsekla jsem.
"Fajn, s radostí bych tě tu nechal, ale moje matka rozhodla, že tě mám jít zachránit, viděli jsme tě, když jsme jeli z půlnoční, ale měli jsme plné auto a máma mě vyhnala, abych šel pro tebe, takže nekecej a laskavě pojď!" řekl, už značně rozzlobený.
Pohlédla jsem na něj, proč by mě někdo měl chtít zachraňovat?
"Fajn." Řekla jsem po chvíli.
"Fajn!" odsekl pro změnu on a otočil se, asi bych měla jít za ním a tak jsem šla.

Šli jsme podél silnice, oba dva jsme byli zticha, slyšet byl jen pískající vítr a sníh, který nám křupal pod boty.
"Jak se jmenuješ?" přerušil ticho.
"Sakura." Odpověděla jsem.
"Tobě?" pohlédla jsem na něj.
"Já jsem Sasuke." Odpověděl a já si ho prohlédla.
"Sasuke Uchiha?" nadzvedla jsem obočí a on se zarazil.
"Znáš mě?" podivil se.
"Ne, osobně ne. Vlastně tě neznám vůbec, zaslechla jsem, co o tobě holky na naší škole říkají, to je celé." Pokrčila jsem rameny.
"A co říkají?" pohlédl na mě a opět se dal do pohybu.
"Ani nevím, moc je neposlouchám, ale podle toho co si pamatuju, jsi jako anděl, či co. Jako zázrak od boha!" zasmála jsem se.
"Je to k smíchu?" pohlédl na mě.
"Ano, to skutečně je. Moje maminka, to byl zázrak a můj bratříček? Zázrak!" zašeptala jsem.
"Tak proč jsi tu a ne s nimi?"
"Protože už tři roky nežijí, zabili se při autonehodě, která se stala tady na téhle silnici, když jsme jeli z půlnoční." Pořád jsem šeptala a v očích mě zaštípaly slzy.
Na to nic neřekl, mlčel a pokračoval v cestě a já ho následovala.
Když jsme dorazili k jejich domu, zůstala jsem ohromeně stát na místě.
Tiše se zasmál.
"Jdeš, nebo co?" řekl pak a kývl směrem ke dveřím.
A já šla, odemkl, celý dům byl potichu. Zřejmě už spali.
Zastavila jsem se mezi dveřmi.
"Já, nevím, jestli je to správné, nechci nikomu přidělávat potíže." Řekla jsem se sklopenou hlavou.
"To neříkej mě. Mě je to jedno, ale mamka by mě asi zabila, kdybych tě nepřivedl, takže pojď, nebo tě dovnitř dostanu násilím.
Pousmála jsem se a s hlubokým nádechem jsem vešla dovnitř. Sasuke rozsvítil světlo a já zalapala po dechu.
"Tohle je jako ze snu." Užasla jsem nad tou nádherou kolem.
"No ne, já jsem místo toho člověka dotáhl domů mluvícího sněhuláka, to bude tím alkoholem, určitě jo." Zavtipkoval při pohledu na mě, až moc vážně.
"Jo, měl by ses jít léčit!" odsekla jsem a sundala jsem si čepici.
"Zuj se, nasadit si tohle a pojď." Podal mi pantofle a pak se ztratil v domě, šla jsem poslušně za ním, otevřel nějaké dveře. Nahlédla jsem dovnitř koupelny.
"Svlékni si a vlez si do vany, přinesu ti nějaké věci na převlečení." Řekl a pak se odporoučel. Začala jsem se svlékat a mezitím napustila vanu plnou horké vody s pěnou.
Vlezla jsem do ní a cítila jsem, jak mnou prostupuje teplou, do každého kousku mého těla.
Pak zaskřípali dveře a já vytřeštila oči. Sasuke!
"Nedívám se." Zahuhlal, položil někam věci a zase se odporoučel.
Když jsem vylezla z vany, oblékla jsem si věci, které mi dal. Bylo to triko, do kterého bych se vlezla dvakrát a nějaké kraťasy.
Vylezla jsem z koupelny. Seděl naproti dveřím a opíral se o zeď. Měl zavřené oči, asi spal. Pousmála jsem se nad tím a prohlédla jsem si ho.
Měl černé, mokré vlasy a vypadal tak trochu, vážně jako anděl. Když spal a byl v klidu, byl dech beroucí.
Sedla jsem si k němu a zašeptala jsem:
"Veselé Vánoce, Sasuke."
"Tobě taky, Saky." Pousmál se.
"Ty nespíš?"
"Ne. Přemýšlím." Odpověděl.
"Ty to umíš?" dobírala jsem si ho s úsměvem.
"Jo, říkají to o mě." Pousmál se.
"Víš, já tě asi taky znám." Pohlédl na mě.
"Vážně?" nadzvedla jsem obočí.
"Jo, málokdy potkáš zázrak s růžovym hárem." Drcnul do mě.
"Zázrak říkáš?" podivila jsem se.
"Vždycky jsem tě viděl na ulici před školou. Byla jsi tak zasněná. Vzpomínám si, že se metr od tebe prali dva kluci a ty si to ani nezaregistrovala. Koukala si do nebe a byla si tak smutná. Tenkrát jsem tě viděl poprvé a pak jsem tě vídal víc a víc, vždycky jsi měla ten smutný výraz, ale nikdy by mě nenapadlo, že o Vánocích pojedu z půlnoční a ty budeš stát na silnici."
"Čekala jsem na zázrak, až přijde a oslní mě!" mrkla jsem na něj a on se tak teple zasmál. Zahřálo mě to u srdce.
"Vidíš, tak potom zázraky existují!" zazubil se.
"Ty jsi mi ale zázrak, přijdeš si, oslepíš lidi a poté jim nadáváš!"
"Ty sis začala!"
A pak jsme vyprskly smíchy.
"Víš, před tím, jsem ti lhala. Neznala jsem tě jenom z doslechu, vlastně to já jsem si o tobě myslela, že jsi anděl. Vždycky, když jsem tě potkávala, byl si tak klidný a vyrovnaný, nic tě nerozhodilo a tvůj úsměv mě dostal. Myslím, že poprvé jsem tě spatřila, když si stál před vaší školou a hleděl na ten nádherný stromeček, tak před rokem, dvěma. Koukal si na něj, jako by sis přál, ať přijde zázrak.
"A dočkal jsem se."
"Mě? Copak já jsem nějaký zázrak? Ne Sasuke, já nosím jenom smůlu. Ta bouračka byla moje vina a já jako jediná nezemřela, můj otec zemřel, když mi bylo deset a já zůstala sama, nikdo mě nechtěl, byla jsem v dětském domově a pak mě dali do nějaké rodiny. Nejdřív bylo všechno fajn a pak, nevím, co se stalo, ale dneska je mi osmnáct a oni mě už nechtěli. Tak jsem musela jít."
"Máš narozeniny?"
"Vlastně měla jsem, včera. Nějak si ten čas neuvědomuji." Pokrčila jsem rameny.
"Pojď, půjdeme spát." Vstal a podal mi ruku a já jí přijala.
S jeho pomocí jsem se vyhoupla na nohy a pak jsem šla za ním do nějakého pokoje.
"Tady dneska budeš spát." Řekl.
"Kdyby něco, jsem hned vedle." Pousmál se a otočil se, pak se ale zarazil a pohlédl na mě.
"Všechno nejlepší Sakuro, a veselé Vánoce." Pousmál se a pak se přiblížil, až moc blízko a políbil mě na čelo. Zůstala jsem na něj zírat a pochvíli jsem se zmohla jen na: "Tobě taky, Sasuke."
Pak už jen tvé kroky, směřující pryč a tíživá únava, která mě svedla ke spánku v té měkké posteli.
Když jsem zase otevřela oči, spatřila jsem malou kopii Sasukeho a paní s příjemnou tváří, jak nade mnou stojí.
"Tak ty jsi ta dívka ze silnice?" usmála se žena.
Přikývla jsem.
"Já jsem Mikoto a tenhle prcek je Aki." Představila mi paní Mikoto nejmenšího člena rodiny.
"Já jsem Sakura." Špitla jsem.
"Nemusíš se nás bát, my nekoušeme." Zasmála
"Na židli máš nějaké věci, tak se oblékni a přijď dolů" mrkla na mě a pak i s ostatními odešla.
Oblékla jsem se, trochu jsem se upravila a šla jsem dolů.
"Dobré ráno." Špitla jsem skoro neslyšitelně.
"Ahoj Sak." Usmál se Sasuke.
"Tak to jsi ty?" promluvil nějaký pán, zřejmě otec Sasukeho a manžel Mikoto.
"Ano." Přikývla jsem.
"Já jsem Fugaku, tak pojď, Sakuro a sedni si mezi nás." Kývl hlavou ke stromečku a já šla, sedla jsem si vedle Sasukeho a sledovala jsem je, jak si rozdávají dárky. Bylo to dojemné.
"Pro tebe tu nic není? To asi ježíšek tak rychle nezjistil tvojí adresu!" promluvil Aki a já se usmála.
"Já toho dostala víc, než si myslíš." Mrkla jsem na něj a pak jsem pohlédla na Sasuke.
"Nechci vás otravovat, jsem vám hrozně vděčná, že jste mě tam nenechali stát a proto bych se ráda odvděčila." Špitla jsem. Pak jsem vstala a sedla jsem si ke klavíru, který stál v koutě a začala jsem hrát a zpívat koledy, jako jsem to dělala, když mamka žila. Ostatní se k mému zpěvu přidali a mě začaly po obličeji stékat slzy.
"Saky?" zašeptal Sasuke pak, když jsme se dívali na pohádky.
"Hm?" pohlédla jsem na něj, duchem u pohádky.
"Pojď se mnou." Naznačil mi hlavou a já jsem šla.
"Co je?" usmála jsem se a zalapala jsem po dechu, když jsem v jeho dlani spatřila úhledně zabalený dárek.
"Co to je?"
"To je dárek, pro tebe." Řekl.
"Ale, jak? Proč? Kdy?" nechápala jsem.
"Už dávno. Popravdě, tenhle dárek pro tebe mám už dva roky a ještě jsem se neodvážil na tebe promluvit a dát ti ho."
"To nechápu." Vydechla jsem a stále hleděla na ten balíček.
"Nemusíš," mrknul na mě.
"To nemůžu."
"To musíš!" zasmál se.
"Sasuke, já pro tebe nic nemám."
"To nevadí, ty sama jsi dárek!" zaxichtil se a já se začala smát. Sasuke odešel s tím, že si jde uklidit své dárky. A já začala rozbalovat.
V balíčku byl ukrytý nádherný náramek.
Vrátila jsem se k rodině a pohlédla na ně.
"Jste fajn, ale nemohu a ani vás nechci otravovat, půjdu." Řekla jsem rozhodnutá a jen co jsem to dořekla, se ozval malý Aki.
"Nikam nepůjdeš! Je tam zima a vůbec! Zůstaneš tady!" našpulil pusinku.
"Vždyť mě ani neznáš, brepto." Zasmála jsem se.
"Má pravdu, drahoušku. Nikam nepůjdeš. U nás je místa dost." Přidala se do toho Mikoto.
"A já si vždycky přál dceru!" promluvil otec rodiny.
"A já sestru!" vypískl Aki.
"Ale já…" nevěděla jsem, co říct.
"Co tu řešíte?" objevil se Sasuke vedle mě.
"Že tu Sakura zůstane s námi!" oznámil mu vesele Aki.
"Vážně?" usmál se a já pokrčila rameny.
"Už to tak bude!" přikývla jsem nejistě a pohlédla mu do očí.
"Stojíte pod jmelím! Musíte si dát pusu!" ozval se opět Aki.
"Musíme?" polkla jsem na sucho.
"Je to vánoční tradice!" pokrčil rameny Sasuke a pak se sklonil a spojil jeho rty s mými.
A já konečně, aspoň trošičku, začala věřit, že zázraky, kord na Vánoce existují…

Konec

A nakonec přání, co jsem vymyslela, když mi to ještě myslelo :D

Jsem vločka, co ti padá z nebe,
Pod stromeček chci je tebe.
Tak prosím Ježíšku, splň mi má přání,
až moje vločka roztaje v něčí dlani.
Sny moje, ať realitou se stanou,
všichni ať před zázrakem stanou.
Přines sebou kupu štěstí,
než někdo naštve se a dá ti pěstí.
Očka všem ať dneska září,
všichni vědí, co za den je v kalendáři.
Dnes je přece štědrý den,
tak pojď a splň všem jejich sen...

Veselé Vánoce vám přeji :)
A naoplátku mu můžete dát dárek i vy (jasně, nic přece neni zadarmo :P :D) a to kupu komentářů :)

PS: eSBéčkům, který jsem ještě nepřidala do eSBéček se omlouvám, napravím to až bude chvilka a stejně tak přidám pak i ty fotky :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Satuka Satuka | 24. prosince 2011 v 12:16 | Reagovat

Krásná povídka!!! :D Přeji Veselé Vánoce vám všem. ;-)  :D  :D

2 veronika veronika | 24. prosince 2011 v 12:24 | Reagovat

krásne i dojemné. Veselé Vianoce a Šťastný Nový Rok želám.

3 Maya Maya | 26. prosince 2011 v 8:48 | Reagovat

krásný :)

4 Hiki-senpai Hiki-senpai | Web | 26. prosince 2011 v 12:52 | Reagovat

Píšu sice pozdě, ale i tak... snad jsi dostala hodně krásných dárečků atd..atd..a přeju šťastný nový rok 2012 - užij si ho má prý být poslední :-D

5 Saki-san Saki-san | Web | 27. prosince 2011 v 19:19 | Reagovat

na ty fotky se těším a jsi skvělá spisovatelka:)a hlavně básnířka:D

6 Naruta-chan Naruta-chan | Web | 28. prosince 2011 v 15:57 | Reagovat

nádherné :-) a oneskorene prajem veselé Vianoce a šťastný nový rok :-)

7 malicek5656 malicek5656 | 8. ledna 2012 v 20:35 | Reagovat

krasné ještě nějké povídky prosíím :p :-D

8 Tarei Tarei | E-mail | Web | 25. ledna 2012 v 21:30 | Reagovat

Krásný, akorát mi to přišlo trochu uspěchané ale omlouvá tě to žes byla unavená jak si psala hore n.n fakt dobrý ^^

9 Khaculinka Khaculinka | 27. března 2012 v 23:50 | Reagovat

Pane jo... krása :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama