Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

Darkness 3/3

3. září 2012 v 1:34 | Skřítek |  Dramione
Tak a je to tu, poslední část, trvala mi trochu dýl, ale berte to jako opožděný dárek mému blogu k narozkám a taky samozřejmě jako dárek pro všechny, co dnes razí do školy, doufám, že vám to zvedne náladu, a že se vám to bude líbit ;-) mějte se! :)





"Já moc dobře vím, jaké to je, když je temnota všude kolem tebe." Hlesla.
"Ale v tobě je světlo."
"A k čemu mi je? Když ho nikomu nemůžu dát."
"Hermiono, ty ani nevíš, kolika lidem okolo sebe dáváš světlo." Posmál se a pohladil jí po vlasech, ale ona se od něj odtáhla a prudce se zvedla.
"To je fajn, vážně je, ale proč ho nikdo nedá taky mě!" odfrkla, vzala knihy do ruky a odešla.
Zůstal za ní koukat. Změnila se, byla sarkastičtější, už nebyla tak strašně citlivá, což nevěděl, jestli byla zrovna výhoda, uzavřela se do sebe a přestala důvěřovat lidem kole sebe. Byla víc on, než on sám.

Dny rychle utíkali a ona cítila úzkost, bála se, vážně se bála a to se jí nepodobalo. Vždycky měla jasné cíle, chtěla jich dosáhnout a nebála se jít za nimi, ale teď? Nemá nejmenší tušení, co bude dělat, mohla by se vzdát magie, spoutat jí, ale to nechtěla.
Ze zamyšlení i vytrhl pisklavý hlas.
"Ale, ale koho pak to tu mamá? Není to snad naše zmrzačená mudlovská šmejdka? To je hrozné, že? Do teď tě nikdo nechtěl, protož tvoje krev je odpuzující, ale teď ti zmizela i ta poslední naděje. To je hrozné, ale asi si to zasloužíš za to, jak povýšeně si se celou tu dobu chovala." Pansy Parkinsonová, poznala jí podle prvního tónu. Nejraději by jí jednu vrazila, ale byla natolik ochromená, že nemohla.
"O co ti jde, Pansy?"
"Mě o nic? Jen ti chci ukázat, kam patříš. Jestli si myslíš, že mi přebereš Draca, tak na to zapomeň, on o tebe nestojí. Kdybys slyšela, jak o tobě mluví, vždycky když přijde. Jako o otravné zátěži a víš proč? Protože přesně to si! Nic jiného než jenom přítěž, ošklivá, otravná a hnusná! Jo, to říká."
Nechtěla jí věřit, ale v jejím hlase bylo něco, co Hermionu přinutilo, aby tomu věřila, možná to ani nebyl Pansyn hlas, který jí přinutil věřit, možná tomu uvěřila proto, že to si vlastně sama myslela, ale jí slabost neukáže!
"Jo, to je možný, ale mě je to fuk. Raději být taková, než Zmije Pansy a to ty si, Zmije. I když zmije je daleko hezčí a lepší, protože nemá tvůj, uši drásající, hlas." Odvětila s klidem.
"Ty jedna mudlovská šmejdko!" zaječela a byla by se na ní vrhla, kdyby Zabini nezakročil.
"A dost Pansy!" popadl jí.
"Pusť mě! Ať jí dám, co si zasouží."
"Co se to tu děje?" přišel do toho všeho zmatený Draco.
"Nic Draco, jen jsem tady Hermioně chtěla ukázat, kde je její místo." Vysvětlila Pansy.
"A to je podle tebe kde?"
"Rozhodně ne tady a už vůbec ne vedle tebe. Vždyť se na ní podívej, je tak hnusná a otravná!"
"Pansy, jestli okamžitě nezmlkneš, už nikdy s tebou nepromluvím." Jeho hlas byl doslova ohlušující. Mluvil klidně, ale jasně, jeho hlas v té vřavě působil jako hrom v tichu.
"Ale Draco, vždyť ty sám si říkal…"
"Jo, ve třetím ročníku." Odfrknul si a potom přešel k Hermioně.
"Omluv se jí." Řekl a Pansy tím naprosto šokoval.
"To ne Draco, nestojím o omluvu z jejích úst. Je mi naprosto ukradené, co říkala, měla pravdu. Já to vím, všichni to ví, tak co."
"Vidíš, je to chudinka!"
"Ne větší než ty."
"Nech toho Draco, nebraň mě, před někým, kdo je stejný jako ty."
To co Hermiona řekla, Draca naprosto šokovalo, copak tohle si o něm myslela?
"Prosím?"
"Je to had, stejně jako ty nebo kdokoliv jiný ve vaší koleji, jste stejní, jenom já už si to tak neberu."
"Hermiono, to co říkáš, nemyslíš vážně!"
"Sakra Draco, zapomeň na mě. Všechno, co říkám myslím vážně! Vždycky tomu tak bylo, nebudeme měnit pravidla. Já nestojím o tvou lítost. Nestojím o nikoho a o nic. Tak mi dej pokoj a nestarej se o to jak mi je, jenom proto, abys odčinil svůj dluh světu." A poté odešla a on se nezmohl na nic.
"Otevři Draco, ona není pro tebe. Má pravdu, ty si had, stejně jako my, tak buď s námi a jí se vysmívej." Proč to, co Pansy říkala, ho nutilo jednu jí vrazit? Kdyby nebyl gentleman, asi by jí praštil.
"Hermiono!" zakřičel a vydal se za ní.
Doběhl jí a to co spatřil, mu trhalo srdce. Ona snad plakala?
"Vidíš, ty tohle sama nechceš!"
"Jasně, že ne, ale co mám dělat? Tak to má být. Můžu tě milovat sebevíc, ale co na tom záleží? V tomhle světě, není jediná možnost, jak s tebou být."
Jakmile zaslechl ty dvě slova, jakoby najednou šlo všechno stranou. Přirazil jí na zeď do temného výklenku a políbil jí, aby už konečně přestala mluvit tak rozumně.
Zavzdychala mu do úst a objala ho kolem krku.
"Zopakuj to."
"Miluju tě, Draco." Zašeptala mu do úst.
"Potom je všechno v pořádku." Usmál se a znovu ji políbil, byla tak sladká.
"Není, copak to nechápeš? Je to proti všem pravidlům." Zavrtěla hlavou.
"Tak potom je vše v naprostém pořádku, nikdy jsem nebyl známí jejich dodržováním a navíc, jaká pravidla? Kde je psané, že dvě osoby, co se mají rádi, nemohou být spolu?" pohladil jí po vlasech.
"Ty to nechápeš, že? Už jsem to jednou říkala. I když jsme k sobě přitahováni, nemůžeme se překrýt, protože naše existence jsou neslučitelné." Odstrčila ho pryč.
"Proč ne? Kdybych se jmenoval jinak, byl bych to přece pořád já? To tak záleží na tom, jak se jmenuji?"
"Ne, ale na křivdách, co si způsobil ano, na činech, co si napáchal, záleží, Draco!"
"Ale já už takový nejsem. Změnil jsem se."
"Ty možná, já taky, ale tenhle svět ne. Nezlob se." Poté odešla.
"Ale sama si říkala, že kdyby se spojilo něco neslučitelného, vznikl by ráj." Zakřičel za ní a bylo mu jedno, že to slyší polovina školy, která zde procházela.
"Něco? Možná! Ale my dva ne. Nemůžeš přece sloučit neslučitelné!"
"A co to vaše mudlovské pořekadlo, že protiklady se přitahují?"
"Přitahují, ale to nic neznamená." Zavrtěla hlavou a po tváři jí stekla slza.
"Takže co? Hodíš to všechno za hlavu? Jen kvůli tomu, že se bojíš?!"
"Nebojím!" vykřikla a objala se pažemi kolem těla.
"Miluju tě Hermiono." Řekl jakoby nic a ona zalapala po dechu.
"Ne, nemůžeš milovat někoho, jako jsem já, to nejde." Zavrtěla hlavou.
"Můžu, Hermiono, celou dobu jsem žil v temnotě a ty jsi moje světlo, nevzdám se tě!" přišel k ní blíž a vzal její tvář do svých dlaní.
"To nejde." Vzlykla.
"Jde jen o to, jestli mi věříš." Zašeptal a sklonil se k ní, aby jí políbil, ona ho ale odstrčila.
"Ne!" vyjekla a utekla.

A pak se čas zbláznil, doslova letěl jako voda. Přiblížili se závěrečné zkoušky a všichni se učili. Nebyl na nic čas a pak, když měli po zkouškách, všichni oslavovali, teda skoro všichni. Draco očima hledal hřívu neposedných hustých vlasů a nepřítomné oči jedné dívky, ta ale nikde nebyla.
Sám sebe nechápal, měl by jí nechat být, když si to tak přeje, ale nešlo to. Prostě mu nedala spát a popravdě Zabini to chápal, sám se mu totiž přiznal, že kdyby Ginny nemilovala tak moc Herryho, šel by do ní a to naprosto všem pravidlům. Vlastně až teď si uvědomil, že jediný Zabini tu stojí při něm, on je jeho nejlepší přítel a moc si toho vážil.
"Víš, jestli hledáš toho, koho si myslím, že hledáš, mám takový tušení, že jí najdeš tam, co vždycky." Ozvalo se mu za uchem.
"Ginny Weaslyová? Co oslavuješ ty? Jsi přece mladší." Nadzvedl obočí.
"Jo, ale nezapomínej, že chodím s jedním chlapcem, co mě sem pozval a kupodivu on chodí to vyšší třídy." Usmála se.
"No jo vlastně." Oplatil jí úsměv.
"A kde ho máš?"
"Nevím, někam se ztratil." Pokrčila rameny a poté pokračovala.
"Víš Draco, ona tě miluje, hrozně moc, ale je šíleně tvrdohlavá. Nechce být přítěží, ale já vím, že ty jí taky miluješ, je to na tobě vidět. Vlastně jsem si toho všimla mnohem dřív. To tvoje neustálé provokování, přišlo mi to, že ti šlo jenom o to, abys byl v její blízkosti."
"Víš, malá Weaslyová, měla by sis víc všímat svých věcí." Pousmál se a ona se musela zasmát.
"Běž za ní a nenechej jí odejít. Potřebuje tě a ty jí!" mrkla na něj a odešla hledat svého milého.
A on jí poslechl, vydal se do knihovny. Samozřejmě, že tam byla. Seděla tam v naprosté tmě, opřená o regál a poslouchala to ticho a vnímala vůni knih.
Došel až k ní a klekl si. Neušlo mu, že si ho všimla, ale nic neřekl, vzal obličej do jejích dlaní a poté jí velmi pomalu a důkladně políbil.
"Je mi to jedno, Hermiono. Je mi jedno jaký důvod si vymyslíš proto, abychom spolu nemohli být, kašlu na to. Já chci být s tebou a tím to končí. Miluju tě a je mi jedno, že nevidíš, jsi pořád stejně krásná, jen o trochu víc cynická a to se mi líbí. Jsi drzá a rozčiluješ mě, jako mě rozčilují tvoje vlasy, ale jsi to ty a já se těším na každou chvíli, kdy mě zase budeš rozčilovat. Nenechám tě odejít tak snadno." Pošeptal jí.
"Dopadne to stejně, jako to dopadlo před tím s Ronem." Namítla chabě.
"Ne Hermiono, víš proč? Protože to nedovolím, náš vztah je navíc vybudovaný na něčem úplně jiným a v tom je ta síla. Tak moc jsme se nenáviděli, tak moc jsme byli rozdílní a přitom tak stejní, oba víme, jako je to žít v temnotě, tak nás to k sobě přitáhlo, a proto je to správné. Nikdy bych nebyl takový idiot, jako Ron." Pohladil jí po vlasech.
"A co tvoji rodiče?"
"Moje matka tě měla vždycky ráda. Vždycky jsem na tebe doma hrozně nadával a máma se jenom usmívala, jakoby to tušila a otec? Budeš se divit, ale nemyslím si, že by mu to vadilo."
"Já jen nevím, co od toho čekáš? Tohle nemůže dopadnout dobře." Hlesla a on se jenom zasmál a políbil jí.
"Mám celej život na to, abych tě přesvědčil, že dopadne." Pousmál se a ona musela taky.
"Jsi blázen." Zašeptala a on jí za odměnu políbil.
"Jsem, ale do tebe." Potvrdil jí.
"Miluju tě, Draco Malfoyi." Objala ho.
"Jsi připravený semnou žít v temnotě? V dobrém i ve zlém, dokud nás smrtí nerozdělím?" usmála se.
"To si piš."

Jo, každý asi poznal ten pocit samoty a proto chci říct, že je to v pořádku, tak to prostě má být. Jen si nesmíte myslet, že je to katastrofa, protože nejste jediný na tomhle světě, kdo se cítí tak, jako vy. Kdo stejně jako vy, tápe v temnotě a zná samotu. Je nás tu víc! A proto nepřestávejte hledat, on se totiž určitě najde někdo, kdo tu samotu, tu temnotu, bude chtít sdílet s vámi…

Konec

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maya Maya | 3. září 2012 v 6:26 | Reagovat

Jsem ráda, že je to nakonec happy end .... moc hezký konec ;)

2 Simuš a Gabi Simuš a Gabi | Web | 3. září 2012 v 8:19 | Reagovat

Ten konec byl hrozně krásnej. Moc se těším na tvoje další povídky. Tahle byla úžasná. :)

3 Vája :D Vája :D | 3. září 2012 v 9:24 | Reagovat

Bylo to úžasný :) těším se na další povídky :)

4 veronika veronika | 3. září 2012 v 14:58 | Reagovat

skvelé.

5 didi didi | 6. září 2012 v 12:14 | Reagovat

moc hezky 8-)look forward to another story :-D  prosiim co nejdrive :-)

6 Figarow Figarow | Web | 9. září 2012 v 15:45 | Reagovat

To je krásný ^^

7 Modronka Modronka | Web | 10. září 2012 v 21:52 | Reagovat

Bylo to krásný... Mělo to být naučný?? Pokud ano, tak mi to opravdu asi otevřelo oči... Úchvatný... Opravdu k tomu není co víc dodat...

8 Mishel Mishel | Web | 30. listopadu 2013 v 12:33 | Reagovat

D.O.K.O.N.A.L.É <3

9 lucytrays lucytrays | E-mail | 5. prosince 2015 v 23:57 | Reagovat

naprosto dokonalé! :-D  :-D <*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama