Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

Agent/ka 1. část

28. března 2013 v 22:39 | Skřítek |  Povídky na Naruta
Tuhle povídku už mám v compu dva roky :D od Vánoc, kdy jsem dostala můj malý noťásek :D Tak třeba se bude líbit :)


"Sasuke vstávej! Máme tu nováčky! Už jsou nastoupení a ty bys ještě spal!" šťouchne do mě můj nejlepší kamarád Naruto.
"A ty se mi divíš? Sotva jsme přišli z mise! Dva dny jsem nespal! Jsem utahanej! A ty hned nováčky!"
"Nediv se! Víš, že musíme bejt čtyři! No já parťáka mám, kterej mi kryje záda, tvýho vykopli za to, že ti jaksi vrazil kudlu do zad!"
"Hlavně, že jsme nakonec přišli na to, kdo to je, a o co mu jde. Víc bych neřešil!" zívnu.
"Však já neřeším, ale vedení chce, abychom byli ve dvojicích. Jelikož ty jsi se s tím, jak se jmenoval? Jo se Saiem nesnesl a nás dva spolu vyloučili, musíš si ty hledat novýho parťáka."
"Stejně nechápu, co jim na nás dvou vadilo!"
"Jo jasně, vždyť jsme jenom při hádce podpálili základnu a při jedný akci, zdemolovali dvacet aut jenom pro to, že jsme se nemohli dohodnout, jakým směrem máme jet, viď!" zašklebí se.
"Stejně si za to mohl ty!"
"A to je přesně ten důvod, proč se mi dva jako parťáci nesneseme!" mrkne na mě a pokývne hlavou.
"Ale teď už pojď!"
"Vždyť jdu!" zvednu se a jdu za ním.
"Kolik jich je?" zeptám se, když zívnu.
"Co?"
"Ptám se, kolik jich tam je!" zopakuji.
"Ani ne moc! Je tam jeden tlouštík, pak jsou tam dva individuové a pak je tam jeden docela slušně vypadající, ale to je jen odhad. No pak jsou tam ještě další, ale nic moc!"
"Tak to bude rychlý!"
"Myslíš?"
"Jo! Nikoho si nevyberu a pudu na vlastní pěst!" zazubím se.
"Víš, že to ti nedovolí!"
"No jo!" odvětím otráveně a otevřu dveře do tělocvičny. Prohlédnu si zájemce. Opravdu bída. Přesně jak říkal Naruto.
"Ahoj, já jsem Sasuke, ten kdo projde, bude mým parťákem. Ostatní ne! Takže k věci, jsem moc unavený na to, abych to protahoval. Jako první mi budete muset předvést boj s katanou vzájemně. Takže se poskládáte do dvojic. Jeden z dvojice vždy postoupí dál, ostatní mají smůlu. Potom mi budete předvést to, na co se specializujete. No a naposled si dáte souboj se mnou!"
A boje mohly začít. Někteří bojovali obstojně, někteří dobře jiní hůře. Z každé dvojice vypadl jeden a tak zbylo o něco míň účastníků, ovšem o moc ne. Pořád jich bylo docela dost a tak začalo druhé kolo.
Předváděli všechno možné. Jeden používal genjutsu, druhý ninjutsu a další taijutsu. Jeden chlapec, který měl na hlavě šátek, stál a nic nedělal.
"Proč nic neděláš?" zeptám se, když přijde na řadu.
"Pojďte ven, prosím…" promluví potichu, ale rázně, zamrazí mě z něho, pohlédnu na Naruta a poté kývnu.
Jakmile se ocitneme venku, chlapec zaujme bojovou pozici. Nehýbe se, vůbec, skoro jako by ani nedýchal. Nic se nedělo.
"Bude to trvat ještě dlouho? Jsem unavenej!" houknu, ale on nereaguje.
Najednou se začalo NĚCO dít. Zvířil se vzduch, který vytvořil tornádové obrazce a brzy se k větru přidala voda.
"Jak to dělá? Vždyť nepoužívá pečetě…" naklonil se ke mně Naruto.
Takže chlapec ovládá Ninjutsu a dokonce víc než dobře. A pak se stalo něco, co do dnes nepochopím, chlapec splynul s přírodou. Prostě tam jen tak stál a splynul s přírodou. Senjutsu… to už jsem neviděl hodně dlouho. Naruto ho už moc nepoužívá a ani Jiraiya nedokázal vyvážit fyzickou, duchovní a přírodní energii natolik, aby se nepřeměnil v sochu žáby.
Jakmile toho nechal, vypadal značně vyčerpaně, ale jenom se otřepal a byl zase v pohodě.
"Chcete vidět ještě něco?" zeptal se, opět tiše, ale s takovou rozhodností, jakou jsem u nikoho ještě nepoznal, v tomhle drobném chlapci bylo hodně, to jsem poznal dost dobře. I když na to nevypadal, tělo měl stavěné spíš jako holka, než kluk, což i přes jeho volné oblečení bylo poznat, ale ten jeho hlas, jakoby mě přesvědčoval, že on je ten správný, ale nic ještě nebylo rozhodnuto, teprve teď se rozhodne při souboji se mnou.
Otočil jsem se a šel zpět do tělocvičny, a když jsem tam přišel, ten malý chlapec už tam stál a jeho oči mě bedlivě pozorovali, popravdě, ani já, ani Naruto jsme nepostřehli, jak to udělal, nepoužíval pečetě, nic a to dokázal málo kdo, musel být hodně zkušený a to mu mohlo být tak osmnáct, víc ne.
"Fajn, ty, jak se jmenuješ?" pokývl jsem na něj.
"Akiko Haruko." Představil se, opět s tím tajemnem v hlase. Kdyby byl dívka, okamžitě by mě zaujal a to se jen tak nestane, ale zaujal mě i tak, samozřejmě profesionálně, nevěděl jsem, co od něj mohu očekávat, což jsem odhadl u každého v místnosti, ale u něj jsem neměl tušení.
"Fajn, jdeš na boj se mnou jako první a když vyhraješ, nebo budeš stejně silný jako já, vyhraješ, jinak budou mít příležitost i ostatní, když mě porazíš, ostatní už nebudou mít šanci." Řekl jsem s pohledem upřeným do jeho očí.
"Fajn!" přikývl.
Jeden chlapec v místnosti chtěl něco namítnout, ale zpražil jsem ho pohledem a on zmlknul.
Postavil jsem se do bojové pozice a čekal, až Naruto odstartuje boj. Jakmile to udělal, chlapec zůstal nehnutě stát a čekal, zato já hned vyrazil. Katana jím projela docela rychle, překvapilo mě, že se nechá tak snadno dostat, ale v hloubi duše jsem tušil, že to nebude jen tak. Jakmile jím projela katana, zmizel. Zůstal jsem stát a zíral na místo, jak to udělal? Jasně, klon, ale jak? A jak zmizel?
A pak mě zezadu někdo nakopnul a já šel k zemi, jakmile jsem se otočil a pokusil se vstát, můj pohled spočinul na kataně u mé hrudi.
"Čekal jsem, že to bude těžší!" spatřil jsem v jeho očích záblesk a zalapal po dechu. Jak je možné, že mě tak snadno dostal. Ani nevím proč, mi to zvedlo náladu a má energie značně stoupla. Našel jsem někoho, o koho se nebudu muset při boji strachovat.
"Jsi dobrý!" pokynul jsem mu, ale on se ani nehnul. Chytrý, plánoval jsem na něj zaútočit hned, co by se uklonil.
"A asi i chytrý." Uznal jsem.
"Učila mě ta nejlepší." Ujistí mě a já nadzvednu obočí, kdo by ho mohl učit? Ještě k tomu žena.
"Kdo?" nadzvednu obočí.
"To ti prozradím, až bude čas."
"Fajn, jsi můj nový parťák." Oznámím mu.
"Já vím." Pousmál se na půl pusy.
"Můžete odejít"! Otočil jsem se k ostatní. Když odešli, otočil jsem se zpět.
"Sasuke Uchiha a tohle je můj nejlepší kamarád, Naruto Uzumaki, neber ho moc vážně, nemá všech pět pohromadě."
"Neposlouchej ho, je to namyšlený blbec!" ozval se Naruto a já se musel usmát.
"Vidíš?" pokynul jsem k němu a Akiko se usmál.
"Těší mě." Uklonil se.
"Takže, kde mám pokoj, jsem unavený. Cestoval jsem z daleka.
"Jasně, pokoj máš se mnou a já se chci taky vyspat, potom ti ukážu všechno ostatní. Teď pojď, ukážu ti můj pokoj."
"Náš." Opravil ho ten mladík a mě to donutilo k úsklebku. Bystrý mladík.
Rozešel jsem se a Akiko mě následoval, Naruto mě ale zastavil a odtáhnul stranou.
"Co je?" řekl jsem rozmrzele, myšlenkami jsem byl už v posteli.
"Nezdá se ti povědomí?" zašeptal.
Ohlédl jsem se, ale on už tam nebyl.
"Kam zmizel?" nechápal jsem.
"Vsaď se, že už bude v pokoji." Ušklíbnul se.
"A ne, nepřišel mi povědomí, koho by mi tak mohl připomínat?"
"Nevím, ale ty jeho oči, je v nich něco, co už jsem někde viděl."
Zavrtěl jsem hlavou.
"Něco se ti zdálo!" ujistil jsem ho a odešel.
Když jsem došel do pokoje, Akiko už ležel ve své posteli a spal, radši jsem nad tím moc nedumal a také zalehl do postele.
Překulil jsem se na bok a zadíval se na něj, na hlavě měl stále šátek. Prohlédl jsem si ho, nikoho mi nepřipomínal, nebo jsem spíš nevěděl do jako etapy svého života, jsem ho měl přiřadit. Naruto mi nasadil brouka do hlavy, ale asi jen bláznil.
Zavřel jsem oči.
"Prosím…" ten zoufalý šepot mi dral srdce.
"Musím, víš to."
"Já vím, přesto to nechci, zapomeneš, vím to." Přede mnou stála malá holčička a její oči plné slz na mě hleděli.
"Jak bych mohl? Nikdy nezapomenu na tvoje oči a tvoje úchvatné vlasy, nikdy bych na tebe nemohl zapomenout. Jsi pro mě moc důležitá! Až vyrostu, najdu si tě a vezmu si tě, slibuju!" políbil jsem jí na tvář a pak jsem se otočil.
"Zapomeneš, vím, že ano, ale kdyby se to stalo, najdu si tě sama." Najednou jakoby nikdy neplakala, její tón hlasu byl tak pevný a přesvědčiví.
"Nebudeš muset." Ujistil jsem jí.
Opět jsem chtěl odejít, ale ona ke mně přiběhla a zezadu mě objala.
Pousmál jsem se.
"Dávej na sebe pozor." Zaslechl jsem.
"Já? To spíš ty. Já tu nejsem ten nešikovný." Zasmál jsem se.
"Tatínek říká, že u dětí je to normálně a že z toho vyrostu! A já z toho vyrostu. Až se znovu setkáme, nepoznáš mě. Budu nejlepší bojovnicí a všechny zlý padouchy porazím." Mluvila a v jejím hlase bylo odhodlání.
"Už teď jsi statečná. Tak než vyrosteš, se mi tu nepřizabij ano?" políbil jsem jí do vlasů.
"Dobře!" souhlasila a poté mě pustila.
"Opatruj se!" zaslechl jsem ještě a pak navždy odešel.
Probudil jsem se. Byl to sen. Jenom sen, tak proč mi tak rychle tlouklo srdce. Ta malá dívenka, znal jsem ji. Vím to, jen nevím, kdo to byl. Jak jsem na ní mohl zapomenout, když jsem říkal, že nezapomenu, ale vážně nemám tušení, kdo ta dívka je. Byl to jen sen? Výplod mé fantazie? Nebo vzpomínka?
"Už jsi vzhůru?" zaslechl jsem hlas, pohlédl jsem na druhou stranu pokoje, kde stál Akiko.
"Jo, už jo!" přikývl jsem.
"Byl jsem ve sprše.
"Fajn! Sundáváš si někdy ten šátek?" zeptal jsem se ho, když jsem vstával.
"Ne, prodělal jsem rakovinu, jsem totálně plešatej." Oznámil mi a já pokrčím rameny.
"Fajn."
Pak si hleděl svého a já šel do sprchy.
Ten sen, vím, že to nebyl sen, jsem si skoro jistý, že se mi tohle stalo, ale proč jsem na to zapomněl? Ta dívka pro mě musela být tenkrát důležitá. Jenomže z mého dětství si pamatuju málo věcí, třeba jen to, že jsme se hodně stěhovali.
Když jsem vyšel ze sprchy, neušlo mi Akikovo strnutí. Měl jsem na sobě jenom ručník kolem pasu, jinak nic. Hned si zase hleděl svého, přesto mi neušel jeho překvapený a polekaný pohled. To nikdy neviděl chlapa v ručníku? Nebo o co mu šlo?
"Dnes máme ještě náročný den, musíme za velitelem, představím tě a potom vyfasuješ nějaké oblečení a tak. Možná nám dá ještě nějakou misi, nevím."
"Zažil si už hodně misí?" překvapí mě otázkou.
"Jistě, že zažil. Jsem tu už deset let, od svých patnácti."
"Aha, takže je ti pětadvacet." Shrnul to.
"Ano a ty? Kde jsi byl dříve, jsi velmi pokročilý v bojovém umění a kolik ti vlastně je?"
"Nebyl jsem nikde, tedy ano. Byl jsem medic ninja, ale chodil jsem i na mise, hlídal jsem naši vesnici spolu s ostatními. Ale pak jsem se převážně zaměřil na zdraví, no a pak jsem šel k jedné velmi dobré trenérce. Naučila mě všechno, co teď umím, rozvíjela moje schopnosti. Měl jsem jí rád. Je mi dvacet tři." Odpověděl mi a já přikývl.
"Neřekl bych ti tolik. Vypadáš tak na osmnáct, možná míň!" usmál jsem se.
"Ano já vím, vypadám jako dívka, hodně lidí mi to říkalo, ale já za to nemůžu, prostě už jsem se tak narodil." Pousmál se a pár svých věcí naházel do skříně.
"Víš, málo kdo mě kdy porazil." Řekl jsem náhle, ani nevím proč.
"Vážně? Mě to přišlo docela jednoduché." Zazubil se a já zaskřípal zuby.
"To proto, že jsem byl velice unavený." Odvětil jsem, ale on se jen zasmál.
"Vážně to chceš svádět na únavu?" nadzvedl obočí.
"Nesvádím, je to pravda." Pokrčil jsem rameny.
"Když to říkáš, nicméně, i já jsem byl unaven, vážil jsem dlouhou cestu několik dní bez spánku. A i tak mi to přišlo podivně lehké, překvapilo mě to, tady v okolí se říká že Sasuke Uchiha je jeden z nejobávanějším ANBU vůbec."
"Chceš mě vyprovokovat?"
"Možná!" zasmál se a pak vstal.
"Nic ve zlém, dělám si srandu, každý má právo na to, být unavený." Pokrčí rameny.
"Navíc to že už si pochytal takových lumpů, svědčí o tom, že si vážně dobrý." Pousměje se.
"Dík! A teď pojď, provedu tě po ANBU základně."
"Myslím, že by ses měl nejdříve obléct!" sjel pohledem na ručním a pak mě do očí.
"Asi jo!" přikývnu a spustím ručník, opět mi neujdou jeho rozpaky a drobné zčervenání, tak tady mi něco dost silně nehraje. Otočil se a dělal, že něco dělá, ale neušla mi jeho nervozita.
"Všechno ok?" podivil jsem se, když už jsem měl na sobě kalhoty.
"Jo, jen na tohle nejsem moc zvyklí, vyrůstal jsem se ségrama a tak." Řekl klidně, přesto se mi zdálo, že nemluvil pravdu, ale pátrat jsem po tom nechtěl.
"Můžem?" zeptal jsem se poté a on přikývl a otočil se zpět, usmál se a já se zahleděl do jeho očí.
Naruto měl pravdu, někoho mi připomínali, ale neměl jsem ani tušení koho.

>>>
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maya Maya | 29. března 2013 v 8:19 | Reagovat

Moc hezký začátek :D ;)

2 veronika veronika | 29. března 2013 v 10:30 | Reagovat

zaujímavý začiatok.

3 Satuka Satuka | 30. března 2013 v 10:08 | Reagovat

To vypadá vážně dobře, už se těším na pokračování. :D

4 nena nena | 2. dubna 2013 v 17:50 | Reagovat

celkom dobry zaciatok, som zvedava co sa nam vyvinie v dalsich castiach :D
a btw.. pekny obrazok :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama