Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

Ještě máme chvíli...

8. ledna 2014 v 23:10 | Skřítek |  Povídky na Naruta
Ahoj lidi! Já vím, že jsem se nějakou chvíli neozvala a ani vám nepopřála krásný nový rok a tak, ale nějak prostě nebyl čas, navíc poslední dobou nějak nejsem moc na pořítači a když, tak píšu, nebo dělám něco do školy, ale jde o to, že mám spoustu rozepsaných povídek a nápadů a tak, ale vždycky píšu a najednou se mi to zdá prostě hrozně sladký nebo tak, tak se rozhodnu toho nechat a napsat něco jinýho, že se k tomuhle ještě třeba vrátím a tak. Taky jsem chtěla přidat nějakou povídku na silvestr, ale nastal právě problém číslo jedna.
Po dlouhé úvaze jsem si řekla, že sepíšu něco jenom tak, narychlo pár vět. Tak si to užijte! :)
PS: Komentáře a hvězdy jsou snad jasný ne? :D:D



Ještě máme chvíli...

"Musím jít" zašeptal hlubokým hlasem do polštáře a ona se v polospánku zavrtěla.
"Ne, ještě nechoď." položila mu ruku na hrudník a on se tiše pousmál.
"Musím." odporoval.
"Ještě máme chvíli čas." zamumlala.
"Ne, tohle nejde. Musím."
"Ještě ne, ještě chvilku tu buď se mnou, jenom takhle. Lež a nech mě užívat si tvou blízkost."
"Ty to nechápeš, opravdu musím odejít." zašeptal jí něžně do vlasů a ona si povzdechla.
"Nemusíš. Nemusíš nic, jenom zemřít."
"Už se nevrátím." odtáhl se a ona na něj smutně a zároveň naprosto vyrovnaně podívala.
"Proč?" vydechla.
"Víš jak to je Sakuro, říkal jsem ti to."
"Já vím, ale ještě nenastala ta chvíle, pořád ještě máme čas. Ještě není ráno." zašeptala a zhluboka se nadechla, potlačujíc slzy.
"Za chvíli svítá."
"Tak mi tu chvíli ještě nech." poprosila ho smutně a on se zastavil a poté velice pomalu přikývl a vlezl si zpět k ní.
"Není to fér." hlesla po chvíli a on se na ni tázavě zadíval.
"Proč mi tě osud přivede zpět, ale hned mi tě zase bere?"
"Jsem trestanec, hledaný. To že jsem se vrátil a vše přiznal jsou možná polehčující okolnosti, nicméně to mě od vězení neochrání."
"Proto znovu utíkáš? Proč se tomu prostě nepostavíš čelem. Jako muž, kterým se tak snažíš být?"
"Protože do vězení nechci!"
"Udělal si mnoho zlého, musíš být potrestaný, tomu se říká vinna a trest, tak to prostě chodí a tím, že utečeš si nepomůžeš. Takhle by tě pustili třeba za rok, nebo tak. Tsunase by tě tam nenechala tak dlouho, navíc brzy bude Naruto jmenovaný jako Hokage, ten by tě nenechal sedět v base, má tě rád." mluvila tiše, ale naléhavě a po tváři jí kanula slza. Nechtěla se ho vzdát, ne po tom všem.
"Mám tě rád Sakuro, vždycky jsem měl, ale..."
"Ale není to pro tebe dostatečný důvod, aby si zůstal." setřela si slzu a něžně se k němu přitulila.
"Víš, kdysi bych tě prosila, abych mohla jít s tebou, ale teď to neudělám. Mám svůj život tady a líbí se mi tu. Třeba se vrátíš, třeba nás osud opět svede do hromady, ale i kdyby ne, chci abys věděl jednu věc. Nenávidím tě za to všechno, co jsi nám kdy provedl, mě Narutovi, všem, mám na tebe vztek! Takový vztek! A když teď utečeš, nebude to jiné."
"Nečekal jsem, že řekneš zrovna tohle."
"Čekal si, že řeknu, jak jsem do tebe bezhlavě zamilovaná? Jistě, jasně že tě miluju. Pořád to tam někde ve mě je, protože kdyby ne, nebyla bych tu s tebou, ale hrozně mě štve, že jsi tak sobecký. Bral si někdy ohledy na někoho jiného než na sebe?"
"Ne, protože jsem nemusel."
"A co třeba na mě? Na Naruta! Máme tě rádi a ty nám stále jenom ubližuješ." růžovláska si skousla ret.
"Jsem takový, ještě sis nezvykla?"
"Na to se asi nedá zvyknout." znovu si povzdechla a zavřela oči, ale poté je znovu otevřela.
"Chtěla bych být to malé bezstarostné děvče, co utíkalo z pískoviště z brekem proto, že si s ní nikdo nehraje a pokřikují na ní "vysoké čelo", opravdu bych chtěla. Protože jakákoliv nadávka bolela méně, než to, co děláš ty."
"Omluvil jsem se ti." namítl.
"To omluva nespraví, a i když bych si moc přála, aby nás osud svedl zpět, řeknu ti jedno. Zůstaň a nebo se nevracej." zašeptala polohlasem a její ztěřklá víčka klesly a ona se během pár sekund ocitla v jejím vlastním světě. V tom, kde krutá pravda reality tolik nebolí, nebo ještě lépe, neexistuje.

Odešel k ránu, když spala. Neslyšela ho odcházet, nerozloučila se s ním. Věděla, že čas jejich chvíle vypršela a snad i v tu chvíli pocítila chlad ve svém srdci, který se tam pomalu, ale jistě vkrádal pokaždé, když se setkala s ním a poté musela odejít sama, bez něj.
Tentorkát to ale bylo jiné. Něco jí říkalo, že tohle bylo naposledy, že nadešel čas říct dost, že nadešel čas spálit tenhle most a ona věděla, že to půjde těžko, ale v jejím srdci stále byla každá ta chvíle, kdy mohla doopravdy žít.

Konec
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Maya Maya | 9. ledna 2014 v 4:48 | Reagovat

Docela smutný konec :(... ale povídka jinak moc hezká :D

2 veronika veronika | 9. ledna 2014 v 10:37 | Reagovat

je to smutné, ale vzhľadom na to všetko, čo sa v Narutovi stalo reálne.

3 Satuka Satuka | 9. ledna 2014 v 15:45 | Reagovat

Reálné, smutné, ale krásné. Život není pohádka a šťastný konec není samozřejmostí. :-)

4 Mei-Chi Mei-Chi | 13. ledna 2014 v 23:54 | Reagovat

moc krasne opravdu .. smutne ale krasne . :-(

5 nena nena | 19. ledna 2014 v 0:33 | Reagovat

pardon ze pisem az teraz, ale vdaka vysokej mam malo casu zrejme na vsetko :( .
poviedka, vazne skvela! urcite sa pridavam k ostatnym tym ze sa to skoncilo dost smutne, ale nemozu to byt stale len Happy endy :D pacilo sa mi to, je to krasne napisane :) tesim sa na dalsiu tvoju tvorbu :)

6 Mailin Mailin | E-mail | Web | 28. června 2014 v 15:35 | Reagovat

Takhle ošklivě useklé :P Nezasloužilo by si to pokračování? :P :D (PS. Doufám, že jsem si na sporťáku tvou adresu blogu napsala správně a nekoukám na něco jiného :P :D)

7 getzler getzler | Web | 27. září 2016 v 19:35 | Reagovat

konsolidace půjček equa bank O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama