Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

3. Zákrok, zásnuby, zmatek...

10. května 2016 v 22:34 | Skřítek |  Umlč mě něžně
A je tu další díl! Ano, opravdu je to tak :D
Mám teď trochu času, máme po premiéře, a ta se opravdu docela povedla, teda alespoň daleko víc, než jsem předpokládala. Navíc jsem nemocná, takže jsem na neschopence a léčím se. No snad už příští týden půjdu o práce, tam se z toho asi zblízním, protože se to tam zřejmě hrozně nakupilo, ale to zvládnu. Jako vždycky.
Doufám, že vy se máte lépe, a že se vám bude líbit další díl. Děkuji za odezvu a mějte se hezky :)




Počkala jsem než Harry odejde. Ujistila jsem ho, že jsem v pořádku a pak jsem se vydala do nemocnice. Malfoy tam na mě čekal. Nechápala jsem proč, ale on tam se mnou byl. Řekl mi, jak všechno bude probíhat. Choval se ke mě, jakobych byla možná obyčejná pacientka, ale ve skutečnosti byl možná víc přátelský, než by musel a já mu za to byla vděčná. Vysvětlil mi vše a odpovídal na mé otázky.
"Jaké je riziko..." pohlédla jsem mu do očí, to bylo skoro to jediné, co mě trápilo.
"Vždycky nějaké je." pokrčil rameny.
"Malfoyi, ty víš moc dobře, jak to myslím."
"V dnešní době je riziko, že už nebudeš moct otěhotnět minimální, ovšem stále tu je." řekl a já přikývla.
"Nemusíš se bát, tohle se nestane."
"Vždy se může něco stát."
"Pokud je lékouzelník neschopný troll, to ti tu ale nehrozí. Nesvěřil bych tě do rukou nějakého trolla." ujistil mě a mé srdce vynechalo úder. Proč tohle říká? Pohlédla jsem do země a on mě chytl za ruku. Překvapeně jsem vzhlédla.
"Nic se ti nestane." ujistil mě a já hlasitě polkla, do očí se mi znovu nahrnuly slzy, ale slíbila jsem si, že budu silná. A tak jsem je potlačila.
"Bude to v pořádku." znovu mě ujistil a odvedl mě na pokoj.
"Brzy bude po všem, počkám, než přijde doktor, pak budu muset ne chvíli odejít, ale budu tu, až se probudíš." ujistil mě a mě do hlavy vstoupila znova myšlenka, která mi tam hlodala už několik dní. Zastává roli Rona. To on by tu měl být, ujišťovat mě a projít si tím se mnou. Já vím, neví, že se něco takového děje, ale kdyby to věděl, bylo by to stejné? Nevím, jaké city ke mě stále chová, jestli přetrvaly alespoň ty přátelské, ale on je horká hlava a s jistotou vím, že by tu se mnou nebyl. Rozhodně ne po našem posledním rozhovoru. Ano, mohl tu se mnou být Harry, jsem si jistá, že by tu se mnou chtěl být, ale takhle je to lepší. Když mě doktor uspával, usínala jsem s myšlenkou, že takhle je to vlastně nejlepší. Malfoy je možná aristokratický idiot, který na to, že dlouhou dobu žil v tak vybraně aristokratickém prostředí, moc vybraných způsobů nepochytil, ale právě teď mi byl tou nejlepší oporou. Jasně, žádal za to odplatu, ale chtěl mě o tu věc poprosit už dávno, takže to vlastně ani není odplata, každopádně se mi potvrdilo to, co jsem si o něm myslela už ve škole, že to vlastně není až takový hlupák, na jakého si hraje.
"Nikdo ti nic nebude vyčítat, nejsi první ani poslední, víš."
"Já vím, přesto si připadám jako... Já ani nevím, je to prostě divné, to vědomí, co dělám."
"Nemysli na to takhle, je to prostě lékařský zákrok, nic víc. Vše bude v pořádku, rozhodla ses správně." věnoval mi drobný úsměv a mě srdce vynechalo úder.
"Děkuju," pak se dveře otevřeli a v nich stál jiný doktor, který mi měl provádět zákrok.

Když jsem se probrala na pokoji, seděl tam vedle mě a na tváři měl zvláštní výraz.
"Už jsi vzhůru." pohlédl na mě a já kývla.
"Proběhlo vše v pořádku?" zeptala jsem se.
"Ano, vše je tak, jak má být. Už nejsi těhotná." napadlo mě znovu, jestli by tohle pro mě dělal Ron, kdybych se rozhodla jít na potrat a řekla mu o tom. Seděl by tu a ujistil se, že jsem v pořádku?
"Fajn."
"Jak se cítíš?"
"Nijak, normálně. Mám chuť se opít." usmála jsem se a on se ušklíbnul.
"To klidně můžeš."
"Půjdeš se mnou do baru?"
"Zveš mě na rande? Páni Grangerová..."
"Mlč! Ty jsi hroznej! Opravdu! Nezvu tě na rande, jenom se chci opít a chci, abys na mě dal pozor, protože já a alkohol... Opravdu nevím, kdy mám dost."
"Jako nikdy."
"Setři si z tváře ten odpornej úšklebek nebo ti pomůžu." zavrtěl hlavou a rozhldél se po mísnosti.
"Zdržuju tě od práce." konstatovala jsem a on zavrtěl hlavou.
"Těch pár odřenin za mě může ošetřit někdo jiný." mrknul na mě a já se musela smát.
"Je to divné ne? Že nic necítím, chci říct, ani jsem si nezvykla na tu myšlenku, že jsem těhotná, ale neměla bych se cítit jinak? Co já vím, neměla bych být trochu smutná?"
"Možná tě to překvapí, ale nevím. Nejsem psycholog a tohle mě nikdy nepotká, takže jestli chceš radu, nebo nějakej, co já vím, soucit, musíš zavolat nějaký tvý ujetý kamarádce."
"Nemám ujetý kamarádky!"
"Ne, jen ta poslední ti přebrala kluka, který tě sem dostal. To je vlastně úplně normální."
"Levandule nebyla nikdy moje kamarádka." namítla jsem logicky a on se pousmál.
"To ani já a přítele jsem ti nepřebral."
"Nevěděla jsem, že Ron je tvůj typ." zazubila jsem se a on se potichu zasmál.
"Naběhnul jsem si sám, bod pro tebe, ale stejně. Nemyslím si, že bys dnes měla jít do baru."
"Proč ne?"
"Protože tě bude zítra bolet hlava."
"To je mi důvod! I kdyby, právě proto potřebuju tebe, lékařský dohled, abych nepřebrala."
"Gragerová..." zavrtěl hlavou a povzdechl si.
"Fajn, půjdu s tebou do baru, dám na tebe pozor, ale mám podmínku."
"Jakou?"
"To ti řeknu za lepší situace." mávl nad tím rukou, vstal a vzal do ruky nějaké papíry.
"Opravdu je ti dobře?"
"Ano, opravdu. Proč? Nemělo by být? Opravdu vše proběhlo v pořádku?" posadila jsem se a on na mě pohlédl.
"Ano, vlastně ano." poznala jsem, že lže, znala jsem ho za tu dobu už moc dobře. Vždy když lhal, zacukal mu na čelisti sval.
"Malfoyi..."
"Operace proběhla v pořádku." ujistil mě znovu, a i když mu tentokrát sval na čelisti nezacukal, cítila jsem, že je něco špatně. Něco mi neřekl, věděla jsem to, ale taky jsem věděla, že právě teď mi to neřekne.
"Fajn." přikývla jsem.
"Za jak dlouho budu moct jít domů?"
"Polež si tu ještě hodinku a můžeš jít. Respektive tě doprovodím domů já."
"Už si udělal až dost, nemyslíš? Nechci tě vyrušovat od práce, zvládnu to, nejsem malá."
"Já vím, že ne, ale v tvém stavu, respektive po zákroku, který si absolvovala hrozí náhlá slabost, takže se nedoporučuje přenášení. Raději tě doprovodím, ano?"
"Dobře." přikývla jsem a se přiblížil ke dveřím i s deskami v ruce.
"Za půl hodiny se vrátím." ujistil mě.
"Dobře." hleděla jsem, jak otevírá dveře a je na odchodu.
"Malfoyi?"
"Ano?" otočil se na mě.
"Ještě jednou děkuju. Opravdu si mi vytrhl trn z paty."
"Cože jsem udělal?" nadzvedl obočí a já se rozesmála.
"Děkuju." mrkla jsem na něj a on odešel. U dveří se zarazil a ohlédl se. Opravdu něco nebylo v pořádku.

Seděla jsem na baru ve svých klasických modrých jeansech a bílém tílku s kulatým výstřihem. Nebyla jsem tu nejhezčí, ani jsem nebyla nejrafinovaněji oblečená, ale Malfoy se stejně věnoval jenom mě, což mě dost zaráželo, protože když jsem chodila s Ronem, ve smyslu chodit do baru jako jeho přítelkyně, stejně vždy koukal po ostatních a nadával, že se nemůžu obléct lépe. Malfoy nebyl a nikdy ani nebude můj přítel, ale stejně se po jiných ani neohlédl.
"Tak jaká je ta podmínka?" naklonila jsem se k pití, našpulila rty a napila se slámkou z koktejlu.
"Nesmíš si nic z toho, co se stane na té večeři vykládat špatně." pohlédl na mě a já se zamračila.
"Jak to myslíš? Proč bych měla?"
"Možná bude muset dojít i na polibky, víš..."
"Malfoyi, nejsme malí. Samozřejmě, že na ně dojde. Jestli chceme působit jako snoubenci, musíme působit jako mladý zamilovaný pár, opravdu se vynasnažím ti to neskazit, to tě nemusí trápit." pousmála jsem se a v jeho očích spatřila obrovsou úlevu.
"A samozřejmě, že svou roli budu hrát, dokud to bude nezbytně nutné, ano? Myslím, že pochybuju, že by to u večeře skončilo. Takže kdykoliv budeš potřebovat, budu tady." mrkla jsem na něj.
"Doufám, že to nebude potřeba, ale děkuju." upil ze své sklenky.
Zapálila jsem si a pohlédla jsem na něj.
"Co se vlastně stalo se všemi těmi práteli ze školy?"
"Já žádné neměl, pokud si dobře vzpomínám. Všichni byli jenom posluhovači."
"To sice ano, ale co Zabiny a Nott, Pansy? Myslela jsem, že k nim si měl blízko."
"Měl, ale po válce všichni někam zmizeli. Zabiny mi občas pošle sovu a po Theovi, jakoby se země slehla. Naposledy jsme slyšel, že se provdal za nějakou šlechtičnu z Francie a přestěhoval se tam, jediná Pansy mi ještě občas prudí život, ale vždyť to víš, ona jediná se mnou po tom všem zůstala tak nějak v kontaktu a myslím, že se taky jako jedna z mála zařadila do projektu hlídaných dětí nejlépe. Vybudovala si svou zářnou kariéru jako módní návrhářka a poradkyně a je teď úplně jiná, ale asi je šťastná tam kde je."
"Páni, mluvíš o ní tak hezky, jeden by si skoro myslel, že..."
"Co? Že já a ona? Ale jdi, to je stará voda. Jsme přátelé, i když naše přátelství balancuje na hraně dávné lásky, spíš sexuálního vzplanutí a někdejší budoucí nenávistí. Je pořád stejná otravná, občas mám chuť jí utrhnout hlavu."
"Takže si na tom dost podobně jako já."
"Stejně, kdybych nebyl, nebydlím u Harryho jako ty, ne?"
"To je pravda!" zasmála jsem se.
"Opil ses někdy? Myslím tak, že sis druhý den nic nepamatoval."
"Ne, ale snažil jsem se o to. Dá se říct, že celá válka se mi slévá v jeden opilecký opar."
"Páni... Nikdy mi vlastně nedošlo, jak zlé to muselo být pro vaši stranu."
"Jak to myslíš?"
"Stál si na straně..."
"Zla." jeho rysy ztvrdly a já se zamračila.
"Nebuď osel a nech mě to doříct! Stál si na straně, která bojovala za smrt, to znamená, že si jí musel hodně vídat. Když pomyslím, že sis nezvolil dobrovolně, muselo to být hrozné a takových vás bylo určitě víc. Ty, Zabiny, myslím, že i Pansy nestála úplně za prioritami toho šílence. Chtěli jste lepší svět, podle vašich představ, to chce každý, to vám vlastně nikdo nemůže vyčítat."
"Já válku nechtěl, nikdy. Věděl jsem, co to obnáší, věděl jsem, co je Voldemort za magora, ale otec..."
"Každý stojíme za svou rodinou Malfoyi. Každý." kývla jsem na něj a pak se rozhlédla.
"Chodíš sem často?"
"Ani moc ne, nemám čas."
"Všechny ženy po tobě koukají, čím je tak přitahuješ, to my vysvětli." zasmála jsem se, ale on ne. Pak mi došli jeho slova, které říkal. Kdo asi stojí o dlouhodobý vztah se smrtijedem? I když bývalým.
"Láká je ten pocit nebezpečí, to je celé. Mě jsou ukradené." pokrčil rameny.
"Ron si chtěl slávy užívat. To byla jedna z věcí, kterou mi řekl, když jsme se rozcházeli. Že je slavný a nechce se vázat na jednu ženu, že si chce trochu užít."
"Blbec, vždycky jsem to říkal."
"Chtěl si jenom rozšířit obzory."
"Grangerová, každý kdo opustí chytrou a krásnou čarodějku je idiot, nehledě na to, jestli ho znám nebo ne." pohlédl mi do očí a já se zamračila.
"Proč tohle říkáš?"
"Měla to být poklona."
"No právě! Co tím sakra sleduješ? Já to nechápu. Proč pro mě tohle všechno děláš?"
"Knihomolka a bohyně šprtů prohlásila, že něco nechápe?! To si musím někam zapsat. Tenhle den se zapíše do historie."
"Myslím to vážně, proč?"
"Protože si to myslím, proto? Je to tak špatné, uznat, že tě někdo může považovat za chytrou a krásnou?"
"Ano! Teda ne, ale z tvých úst ano."
"A už jsme zase u toho."
"U čeho?" nadzvedla jsem obočí a založila jsem si ruce na prsou.
"Předsudky. Vždycky tu jsou a budou, pak se něčemu div Grangerová. Proč by měl někdo věřit člověku jako jsem já? Člověku, který býval smrtijed. Vždycky to tak bude."
"Nejde o to kým si býval nebo kým jsi. Jde o to, jak ses ke mě celou tu zatracenou dobu choval."
"Jak jsem se choval?"
"Opravdu se na to ptáš?" zavrtěla jsem nevěřícně hlavou.
"Ano." přikývl.
"Jakobych byla ta nejhorší špína na zemi. Když si mi poprvé řekl mudlovská šmejdko, brečela jsem. Byl si vždycky tak hrubý a krutý, až na poslední ročník, to jsi byl prostě jenom podivínský, ale stejně. Kolikrát jsem ti zachránila zadek Malfoyi, ale ty si pro mě nikdy neměl ani jedno slovo vděku."
"To bylo za jiných okolností, pamatuješ?"
"Já vím, ale stejně po tom všem nemůžu uvěřít, že slyším slova lichotek z tvých úst a už vůbec ne v místě, kde sedí třikrát tak přitažlivější ženy, než jsem já."
"Ale s nima tu nejsem."
"Ne, jsi tu se mnou, protože jsem tě o to já požádala."
"Pravda." odsekl a pohlédl do země. Odmlčela jsem se.
"Jen prostě nechci, abys říkal něco, co nechceš, nebo se nutil to říkat, jenom proto, že mě lituješ."
"Já tě mám litovat? Já? Máš o stopadesát procent lepší život, než kdy já budu mít a stejně se ti pořád něco nelíbí."
"Prosím?"
"Víš, jak to ve skutečnosti je? Ty chceš, abych tě litoval, doslova si v tom libuješ, potřebuješ někde utápět to své zraněné ego a lízat si rány. Podívejte, jsem holka, kterou někdo zbouchnul a opustil, musela jsem na potrat, politujte mě."
Hleděla jsem na něj s otevřenou pusou. To myslel vážně?
Hodila jsem na bar pát svrčků.
"Jdi do háje, Malfoyi." popadla jsem kabelku a vystřelila pryč.
Ušla jsem asi pět mětrů, když jsem ho slyšela křičet.
"Slyšíš? Tak stůj sakra! Grangerová!" byl rychlý, netrvalo dlouho a dohonil mě, popadl mě za ruku a srhnul k sobě.
"Co sakra?! Nech mě bejt!"
"Omlouvám se, jasný? Ani nevím, proč jsem to řekl, prostě si mě naštvala, nemyslel jsem to tak!"
"A jak si to teda myslel?" vyštěkla jsem.
"Tohle si o tobě nemyslím, dobře? Kdyby o komkoliv, tak ne o tobě."
"Tak abys věděl, ty na tom nejsi o nic líp než já! Podívejte, jsem bývalej smrtijed, kterého nikdo nechápe a nikdo ho nemá rád. Jdi někam." vytrhla jsem se mu, ale jenom na chvíli.
"Počkej, sakra!" znovu mě chytil za ruku a trhnul se mnou blíž k němu. Moje druhá ruka se vytrhla skoro automaticky a přistála na jeho tváři.
Překvapeně ode mě odstoupil a já utekla pryč.

Zavřela jsem za sebou dveře svého pokoje a ztěžka jsem dýchala. Tohle se zvrtlo. Pořádně se to zvrtlo a mohla jsem si za to částečně sama. Moje touha ukázat, že Malfoy se vlastně nikdy nezměnil se mi nevyplatila. Co jsem vlastně čekala? Dostala jsem co jsem chtěla, tak to bylo, jen se mi to nezamlouvlo. Nechápu sama sebe, co jsem tím vlastně sledovala? Malfoy je idiot, ale pomohl mi, pomohl mi s tím vším. Byla jsem v háji a on přišel a zachránil mě. Navíc měl pravdu. Doslovala jsem si libovala v sebelítosti a on to jen tiše snášel. Přitom jeho život, byl horší. Vždycky, i teď. Já si nemusím obstarávat falešné partnery jenom proto, že nikdo skutečný mě nechce. Měla bych se mu omluvit, opravdu bych měla, ale můžu? Dneska ne, dnešek byl až moc náročný a měl by už sakra skončit. Zítra to bude nejlepší. Ano zítra.

Ale nebylo to další den a ani ten poté. Malfoy, jakoby zapíral svou existenci v tomto domě, nepotkala jsem ho zde ani jednou. Najednou uměl být neviditelný. Dokonce jsem podezírala Harryho, že mu půjčil plášť, ale když jsem se ho snažila nenápadně zeptat, vždy odvětil jen, že Malfoy má nějaký těžký případ a skoro v nemocnici i spí. Jenomže on nepřišel ani v sobotu. Tuhle sobotu, kdy se rozhodovalo o všem a já, i potom, co jsem se chovala jako největší idiot, jsem ho chtěla podpořit. On si to zasloužil.
"Harry." bylo pozdní poledne a Harry seděl u telky s pivem v ruce.
"Hm?"
"Nevíš náhodou, kde má dneska Malfoyi tu večeři?"
"Večeře? Objednal jsem pizzu." nadzvedl Harry obočí a já si stoupla před televizi.
"Harry no tak, vnímej mě, prosím. Malfoyi se zmínil, že má dneska někde nějakou večeři, pracovní či co a já bych potřebovala vědět, kde."
"Proč?"
"No protože mi máme spicha s holkama z práce a docela ráda bych se ujistila, že na něj nenarazím, takže?"
"Říkal mi to, počkej, jmenovalo se to trochu jako.. já nevím, divně, tak jako..."
"Sakra Harry!"
"Počkej už to mám skoro na jazyku! Bylo to něco s grešlí. Vím, že to jméno je fakt divný, pro tak nóbl restauraci."
"U Zlámané grešle?"
"Jo to je ono."
"A od kolilka?"
"Od sedmi, myslím."
"Dík! Opravdu, máš to u mě!" vystřelila jsem do pokoje a dala jsem se do práce. Bylo málo času a spousta práce. Otevřela jsem skříň a zahleděla jsem se na své róby, tak jo, to bylo něco i na mě. Neměla jsem nic na sebe! A já tuto větu moc často nepoužívám. Sáhla jsem po mobilu a vytočila jsem jediné možné číslo. Jestli mi v tuhle chvíli mohl někdo pomoci, tak jedině tato osoba.
"Ahoj, tady je Grangerová. Jo Hermiona Grangerová. Jo já vím, nečekala bys, že zrovna já... Jo, to jo, bylo to teď krušný pro nás pro všechny. Harry? Jo asi fajn, hele já ti volám, protože potřebuju tvojí nutnou naléhavou pomoc. Mám večer rande v jedný nóbl restauraci a nemám co na sebe. Já vím, ale je to opravdu nouze a mě napadlo. Co? Super, do dvaceti minut? Dobře, udělám si make-up a... Co? Já k tobě? P-přemístit se? Ale to nebude nutné ne? Proč? Dobře, fajn, za minutku jsem u tebe." zaklapla jsem mobil a přemístila se k jediné osobě, která mi mohla opravdu pomoct.

"Pansy." pohlédla jsem na černovlasou dívku přehrabující se ve skříni.
"Grangerová, tedy omlouvám se, Hermiono, jsem překvapena, že voláš o pomoc zrovna mě, ale nebudeme to rozpitvávat, o co jde?"
"Jak to myslíš?" nadzvedla jsem obočí.
"Rande v nóbl restauraci? Kde, s kým, jak se to stalo? Podrobnosti holka, podrobnosti!"
"Je to složité Pansy, vlastně ani nejde o rande, jenom o takovou menší výpomoc. Opravdu."
"To je jedno, stejně musím znát podrobnosti, abych tě dobře oblékla."
"Fajn, ale říkám ti to jenom proto, že je to zoufalá situace a já to podělala a..." nadechla jsem se a vrátila se k jádru věci.
"Jde o Malfoye, a to jeho povýšení. On mi teď hodně pomohl a já mu to chci oplatit. Jsme domluvení, ale pohádali jsme se a já ho už týden nezastihla doma a... Stejně mu chci pomoct. Koná se to U Zlámané grešle a já nemám vhodné oblečení a..."
"Počkej! Jako Draco Malfoyi?"
"Ano, není to skutečné rande, jen mám hrát jeho partnerku před tím jeho šéfem a dlužím mu to, opravdu. Chci, aby byl šťastný." pozvdechla jsem si a čelila jsem tomu jejímu pátravému pohledu. Pak se šibalsky usmála stylem, vím vše a opět přiskočila ke skříni.
"Mám něco, co bude perfektní, ale než si to oblékneš, udělají s tebou Phill a Sam zázraky, ano? Posaď se támhle." ukázala na křeslo a já poslechla.
"Začíná to v sedm, nemáme moc času."
"Věř mi, oni dokáží zázraky i za málo času, jsou nejlepší, že kluci." mrkla na ně a obrátila se zpět k šatníku.

Ani jsem se nestihla pořádně podívat do zrcadla, jak moc jsem pospíchala. Jen jsem věděla, že na sobě mám zelenostříbrné šaty a ledabilý elegantní účes do copu. Přemístila jsem se do restaurace asi o deset nebo patnáct minut později, sundala jsem si šál a nechala se uvést číšníkem ke stolu, kde už všichni seděli. Malfoyův šéf byl postarší pán s pár šedinami a manželka po jeho boku vypadala nádherně. Měla temně rudé rty a černé vlasy. Určitě měla nějaké španělské předky, měla na sobě úžasné temně rudé šaty a usmívala se na muže naproti, ano na Malfoye, který tam seděl a snažil se netvářit se jako hromádka neštěstí.
"Ahoj lásko." naklonila jsem se k překvapenému Malfoyovi a vtiskla jsem mu polibek na tvář.
"Omlouvám se, opravdu se moc omlouvám za své neomluvitelné spoždění, ale zdržela jsem se v práci. Lásko, nezlobíš se na mě, viď?" pohlédla jsem na Malfoye s reálnou obavou v očích. Překvapeně na mě hleděl, jakoby mu až teprve teď vše docházelo. Pak vydechla a jeho napjaté svaly se uvolnily. Naklonil se ke mě a promluvil.
"Ne, nezlobím se. Za nic, vlastně si myslím, že jsem si to zasloužil." mrknul na mě a pak pohlédl na mé rty. Přimhouřila jsem oči, ale než jsem stihla jakkoliv jinak zareagovat, jeho rty byly na mých. Byl to jenom něžný dotek, skoro pohlazení, ale ta reakce, kterou to vyvolalo v mém nitru...
"Děkuju, že si přišla." špitnul tiše do mých úst a já nepatrně přikývla.
"Neomlouvejte se drahoušku, hlavně, že jste dorazila. Pan Malfoy byl bez vás jako kouzelník bez hůlky. Opravdu a vůbec nevěděl, zda příjdete. Prý jste se pohádlali. Mimochodem, já jsem Daniel Levinsnová."
"Hermiona Grangerová a ano, to je pravda." přikývla jsem a usmála jsem se na.
"Ale to už se tak stává, kort když jde o někoho, jako jsme my dva."
"Ano vlastně mě překvapuje, že na místě jeho snoubenky vidím právě vás. Ale je mi divné, že jako jeho snoubenka, nemáte na prstě žádný šperk, který by vás zdobil." když to dořekla, málem mě položil infarkt. Prsten?! Sakra!
"Snoubenka?" nadzvedla jsem obočí, "uteklo mi něco?" pohlédla jsem na Malfoye, který velice rychle pochopil, oč mi jde.
"Ah omlouvám se, vlastně, já jsem teď měl spoustu práce, hodně jsme se neviděli a ten den, kdy jsem to chtěl udělat, jsme se pohádali a... Omlouvám se, ale snad se to hodí právě teď. Hermiono. já vím, že jsem nebyl vždycky ten nejúžasnější parťák do nepohody. Naše minulost je nemožná, ale ne nepřekonatelná a já vím, že spolu jí zvládneme překonat. My dva spolu totiž zvládneme všechno, tvoje jízlivé řeči, moje nemístné poznámky, tvoje množství knih i mojí děsnou neznalost mudlovských věci, ale po tom všem, čím jsme si prošli, už prostě vím, že to zvládnem, a tak se tě chci zeptat." klekl si na koleno a vytáhl krabičku z klopy.
"Vezmeš si mě?" musím říct, že jeho řeč mě dovedla k slzám. Působila tak upřímně a... No skoro, jakoby to myslel vážně a já jsem jenom holka, a i když vím, že to není reálné, je to krásné a doslova mě to dojímá, takové žádosti o ruku bych neodolala, ani kdyby šlo o Malfoye...
"Ano!" vypískla jsem a skočila mu kolem krku.
"Tisíckrát ano!" odtáhl se ode mě na malý moment, aby mi mohl nandat prsten na prst a poté se vrhl na má ústa a tentokrát nešlo o žádný polibek naoko. Vpil se do mých rtů a dobýval je a já se nechala, protože to vyžadovala situace, samozřejmě, ne že bych si to užívala, nebo tak něco.
"Oh, to je tak úžasné! Že Williame?! To musíme oslavit! Vrchní?! Šampaňské prosím!"
Přerušila jsem náš polibek a pohlédla jsem Malfoyovi do očí. Usmíval se a působil šťastně, bylo to zvláštní a nezvyklé, ale utěšující a úžasné.
Posadila jsem se na židli a chytla jsem ho za ruku, protože se to samozřejmě očekávalo.
"No Draco, chtěl jsem s vámi dnes probrat pracovní záležitost, ale myslím, že se to dnes moc nehodí, tak jen tedy, mohl byste se u mě zítra stavit podepsat smlouvu o nové pozici?"
"Prosím?" obrátil svou pozornost na Williama Levinsna.
"Jakou pozici?" vložila jsem se do hovoru s milým zvědavým úsměvem.
"Zítra bude váš snoubenec povíšen na šéfchirurga, ale teď už žádná práce a jenom oslava, že miláčku?" pohlédl na svou manželku a ta přikývla.
"To bych řekla." poplácala ho po ruce a usmála se.
"Opravdu by mě zajímalo, jak jste se zrovna vy dva dali dohromady." pohlédla na mě a já se začervenala.
"Je to skoro směšné. Jak jistě víte, náš vztah byl vždycky spíše bouřlivý, jenomže po válce se toho změnilo až moc. No a nějak se stalo, že jsme se oba ocitli pod jednou střechou, kterou nám oběma nabídl Harry. Znáte to, on byl nesnestelný a..."
"A ona hrozná vševědka." usmál se na mě, naklonil se a políbil mě na tvář.
"Vždycky to mezi námi jiskřilo."
"Jo akorát naposledy to vyvrcholilo pěstí do tvého aristokratického nosu." zasmála jsem se a on se zazubil.
"To je fakt, no tentorkát to dopadlo lépe."
"A jak je možné, že se o vás ještě nikde nepíše? Čekala bych, že pár jako vy bude mít přední stránky bulvárů."
"Bude vám to připadat zvláštní, ale nikdo to neví, vlastně vy jste první. Rozhodli jsme se to tak nějak tutlat." pousmála jsem se.
"Právě kvůli té publicitě a řečem. Oba jsme si toho užili dost po válce, chceme mít klid."
"To je tak romantické." zaplesala Daniel a pozvedla sklenku vzhůru.
"Tak na vás. Jste tak rozkošný pár."
Přitiskla jsem sklenici ke rtům a pohlédla jsem na Malfoye, jeho oči zářily. Byl šťastný a jestli si vzpomínám, takového jsem ho nikdy neviděla.

"Dokázal si to." pohlédla jsem na Malfoye, když bylo po všem a mi stáli venku před podnikem a kouřili jsme. Já se opírala o zeď a on zas o žbrlení naproti mě.
"My to dokázali. Děkuju Grangerová, za všechno. Přišla si i potom všem a toho si cením, nemusela si."
"Musela, ale především jsem chtěla. Zasloužiš si to." pousmála jsem se a on si mě začal prohlížet.
"Kde jsi vzala tak super ohoz?"
"Zavolala jsem Pansy."
"Pansy?" nadzvedl obočí a já přikývla.
"Jo, byl to stav nejvyšší nouze."
"Sluší ti to." pronesl poté a potáhl z cigarety.
"Víš, nečekal jsem, že..."
"Kdybys nebyl takový hlupák a ukázal se doma, řekla bych ti, že tohle platí. Ten večer byl hloupý, ani nevím o co mi vlastně šlo a omlouvám se, opravdu. Ta facka... Neměla jsem ti jí dát, nevím, co to do mě vjelo. Omlouvám se."
"Já se omlouvám, přehnal jsem to."
"Směšné je, že si uvědomuji, že si měl pravdu. Opravdu jsem byla ufňkaná jako Uršula."
"A i kdyby, měla jsi na to právo." pokrčil rameny.
"Oba jsme to přehnali, ale tohle... to jsem udělat musela. Jsem ti vděčná, opravdu vděčná."
"Dnes jsi mi asi poprvé řekl křestním jménem."
"To je pravda, ale ty mě taky." přikývl a náhle jsme se ocitli v trapném tichu.
"Já ani nevím, co mě tak naštvalo." povzdechla jsem si.
"Pokud si dobře vzpomínám, tak tě naštvala skutečnost, že o tobě smýšlím jako o inteligentní krásné ženě." řekl po chvíli ticha a mě po těle přejela husí kůže, ani jsem si nevšimla, že se odlepil od toho zábradlí, o které se opíral a přešel ke mě blíž.
"Ne, to nebylo tím, co jsi řekl. Je to mnou, nevěřila jsem tomu a stále nevěřím. Proč bys zrovna ty o mě takhle smýšlel? Proč by sis zrovna ty dával tu práci o mě vůbec přemýšlet?"
"Zapomeň na to, ano?"
"Ne, řekni mi, proč?"
"Vždycky to tak bylo, ano!" pohlédl na mě a já si teprve až teď uvědomila, jak blízko je.
"To prostě není možné! Nikdy jsi..."
"To nemůžeš pochopit. Já stál na své straně a ty na své. To co jsem říkal, jsem říkal, protože jsem musel, ale proč bys měla věřit někomu jako já?"
"Jako ty?" nadzvedla jsem obočí.
"Smrtijedovi." jeho rysy ztvrdly a já k němu instinktivně udělala krok.
"To není tím. Já o tobě zase nikdy nesmýšlela jako o smrtijedovi, víš."
"No vidíš, a to ti zase nevěřím já."
"Tak to jsme asi ve slepé uličce." odhodila jsem nedopalek.
"Zřejmě."
"Draco, ty jsi nikdy nebyl jenom smrtijed, jako já nikdy nebyla jenom mudlovská šmejdka. Nikdy jsem o tobě, Pansy, Nottovi nebo Blaisovi takhle nesmýšlela. Byli jste poslové vašich rodin, loutky, které dělají vše, aby se na jejich rodiny neuvalila pohroma. Všichni jsme dělali jenom to, co jsme museli, a ti co soudí? Jestli oni nemají na rukou krev tak kdo? My všichni jí tam máme a je jedno koho jsme zabili, protože vždy, ať stojíš na jaké straně stojíš, je ten druhý nepřítel. Každý kdo by se narodil v rodině jako ty, by jednal stejně, a kdyby ty ses narodil v rodině mudlů, jednal bys zase stejně jako já, tak to prostě je. Nikdy to není jenom černé nebo bílé, já si myslím..." pohlédla jsem mu zpříma do očí a on vypustil z úst zadržovaný dech a přerušil mě.
"Sakra Hermiono, už zmlkni, ano?!" zašeptal, pak se ke mě sklonil a já cítila jeho blízkost. Jeho nos se skoro dotýkal mého a mé srdce se skoro zastavilo, ale i přesto jsem si byla bolestně vědoma jedné věci, tohle nešlo, protože to už nebyla hra. Byl tak blízko a mě se podlamovaly kolena, ale stejně, tohle jsem si prostě nemohla dovolit.
"Draco, počkej, tohle není dobrý nápad." zarazila jsem ho a on se zastavil. Pohlédl mi do očí a nadzvedl obočí.
"Víš, já jsem přemýšlela, jak se ti ještě odvděčit a tak mě napadlo, říkal si, že si už dlouho neměl rande a já mám v práci jednu kolegyni a ta souhlasila..." blábolila jsem, ale dosáhla jsem požadovaného účinku.
"Co?" narovnal se a malinko poodstoupil.
"Domluvila jsem ti s ní rande. Příští týden v sobotu." zamrkala jsem. Teď mi to nepřišlo jako až tak dobrý nápad, ale co jsem mohla dělat? Už to bylo řečeno.
"Fajn, jestli ti to udělá radost." přikývl a najednou byl zase jiný, chladný a bez jakékoliv známky emoce.
"Já..." chtěla jsem něco říct, ale on mě nenechal domluvit.
"Nezapomeň si sundat ten prsten, aby tě s ním nikdo neviděl, ten prsten pozná v kouzelnickém světě skoro každý a já bych byl nerad, aby si někdo myslel, že jsem se s tebou doopravdy zasnoubil." wow, tohle bylo opravdu chladné a dobře mířené.
"A proč si ho nevezmeš zpátky?" odsekla jsem a sundala jsem si ho z prstu.
"Protože příští pátek jsme zvaní na zahradní párty, jestli jsi zapomněla, Grangerová..." odsekl na zpět a mé jméno znělo skoro jako nadávka. Než jsem ovšem stačila něco říct, přemístil se pryč.
"Sakra!" zaklela jsem a pohlédla k nebi.
"Co to má jako sakra bejt? Hm?!" netušila jsem, o co tu vlastně šlo. On mě chtěl políbit? Jako opravdu políbit? I když nás nikdo nesledoval? Proč? Nerozumím tomu. Udělala jsem dobře, že jsem tomu zabránila, ale... Proč se cítím tak mizerně, když vím, že jsem udělala to nejlepší, co jsem mohla? A on by měl mít sakra radost, přece jsem mu domluvila rande? Rande s opravdu hezkou a milou slečnou. Měla jsem z toho takovou radost a on to celé zničil. Najednou mě ta představa nenaplňuje jako před tím, ale může za to jenom on? Jasně, že jenom on, protože kdo jiný?! On mě chtěl políbit! A ona je fakt krásná! A já mám teď v hlavě úplný zmatek. Sakra Hermiono, co se to s tebou děje? Co jsou ty pocity, které se v tobě právě teď mísí? Nerozumím tomu. Nerozumím ničemu. Sakra!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

Zobrazit vše (312)
Zobrazit starší komentáře

301 invoild invoild | E-mail | Web | 20. září 2018 v 0:44 | Reagovat

order cialis online without over the counter
<a href=http://www.cialekds.com/#>buy cheap cialis coupon</a>
generic 10 mg cialis 20mg
<a href="http://cialekds.com/#">cialis online</a>

302 Keedanaf Keedanaf | E-mail | Web | 20. září 2018 v 21:53 | Reagovat

<a href=http://pay2daymyloans.com/#>pay2daymyloans.com</a>

303 inaree inaree | E-mail | Web | 21. září 2018 v 2:18 | Reagovat

cialis generic cialis
<a href=http://cialekds.com/#>cialis online</a>
generic cialis best price canada
<a href="http://www.cialekds.com/#">buy cialis online</a>

304 twexia twexia | E-mail | Web | 21. září 2018 v 6:05 | Reagovat

cheap cialis next day delivery
<a href=http://bchcialisrx.com/#>buy cheap cialis</a>
tab 20mg cialis tablets
<a href="http://bchcialisrx.com/#">buy cialis online</a>

305 amajots amajots | E-mail | Web | 25. září 2018 v 5:29 | Reagovat

walmart cialis online pharmacy
<a href=http://cialisdelta.com/#>generic cialis</a>
buy cialis online without
<a href="http://cialisdelta.com/#">cheap cialis</a>

306 Creappy Creappy | E-mail | Web | 28. září 2018 v 3:45 | Reagovat

online payday loans california
<a href=http://loansonlinemoney.com/#>installment loans online</a>
online payday loans washington state
<a href="http://loansonlinemoney.com/#">payday loans</a>

307 estamma estamma | E-mail | Web | 2. října 2018 v 14:58 | Reagovat

how to get a loan
<a href=http://paydaystip.com/#>payday express</a>
i want a loan
<a href="http://paydaystip.com/#">same day payday loans</a>

308 outrale outrale | E-mail | Web | 3. října 2018 v 3:18 | Reagovat

<a href=http://boarren.com/>boarren.com</a>

309 lobterie lobterie | E-mail | Web | 5. října 2018 v 9:44 | Reagovat

personal loans for bad credit monthly payments
<a href=http://paydaycash1loan.com/#>payday cash loans</a>
payday loans high acceptance
<a href="http://paydaycash1loan.com/#">payday loans online</a>

310 Occussy Occussy | E-mail | Web | 5. října 2018 v 22:08 | Reagovat

<a href=http://vilangranrx.com/>vilangranrx.com</a>

311 toviedy toviedy | E-mail | Web | 5. října 2018 v 22:13 | Reagovat

<a href=http://cialislfrx.com/>cialislfrx.com</a>

312 Nixsweed Nixsweed | E-mail | Web | 18. října 2018 v 4:43 | Reagovat

cialis brand overnight delivery
<a href="http://www.x1genericviagra.com/#">buy generic viagra</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama