Písnička pro lepší den:
Marek Ztracený - Léto 95


Nové:

Dramione:

Nové • • > > Navzdory všemu < < • • Nové



UPOZORNĚNÍ!!
NEZAPISUJU SE DO TŘÍDĚNÍ SB ;-)

Tento prostor je pozorován... :D


Narozeniny blogu: 31.8.07

Komnata splněných snů

25. prosince 2017 v 14:22 | Skřítek |  Dramione
Tak jsem na Vás taky myslela, a je tu jedna vánoční... tak snad se bude líbit. Přeji Všem krásné a pohodové prožití svátků.



Komnata splněných snů

Když byla malá, věřila na pohádky. Na to, že vše, co se děje, má nějaký význam. Proč musel Belly otec utrhnout růži? Proč se musel popelčin otec zamilovat do mrchy se dvěmi dcerami? Proč se musela Růženka píchnout do prstu o vřeteno? Všechno mělo jasný důvod, jasný řád. Věděla už jako malá, že je to naivní představa, že jednou možná, potká svého vysněného prince, ale byla připravena na různá úskalí s tím spojená, to přece pohádky děti učí. Bojovat za každou cenu, protože po boji vás čeká šťastný konec. A když vzala v potaz, že i ona mohla čarovat, že si vlastně mohla být svou vlastní vílou kmotřičkou, věřila, že jednou toho pravého na konci té cesty potká. Možná byla naivní, ale věřila a věřit, je někdy polovina úspěchu.
Když potkala Viktora, skoro si myslela, že je to ono. Ale nebyl to ten správný pocit, nebylo to ono, vedle něj si nepřipadala jako princezna. Připadala si jako osoba, co je inteligentní a Viktor chtěl prostě jenom využít její inteligence k dohnání svých známek. Jednou na malý moment, si dokonce myslela, že je to Ron, ale pak rychle zjistila, že není. Protože jeho spojení s Levandulí jí nezarmoutilo natolik, jak by očekávala. A Ron byl, no řekněmě to dle pravdy, nebyl to ten typický princ. Jenomže kde tedy byl ten její? Už si prošla různými cestamy, a to nebyla procházka zrovna růžovým sadem. Měla za sebou tolik, co jiní nestihnou za celý život. Byla unavená, už nechtěla být sama. A přesto tu seděla. Seděla v komnatě nejvyšší potřeby a hleděla na plátno, kde jí před očima běžela pohádka O Popelce, zavřela oči a potichu zašeptala: "To bych si přála."
"No ne, jak patetické." ozvalo se za jejími zády, až nadskočila.
"Co tu chceš?" vyštěkla a zrušila kouzlo, takže se zase ocitli ve starém skladě.
"Jen něco vrátit, co tu děláš ty? Sníš o něčem, co tě nikdy nepotká?" zašklebil se a ona se zamračila.
"Co tím chceš říct?" zavrčela.
"Ty nevíš, že staré panny umírají samy? Bez princů a bez šťastného konce?" nadzvedl obočí a ona se zhluboka nadechla.
"Tak to tě můžu potěšit, protože tě čeká stejný osud jako mě. Možná ještě horší. Protože smrtijeda do konce života s podmínkou, čeká jen jediné, jistá smrt v brzké době." usmála se hořce a jemu ztuhl úsměv na tváři.
"No tak Malfoyi, nebuď naivní, člověk jako ty brzy provede něco, kvůli čemu ho budou chtít zabít. A ne jenom bystrozoři, myslím, že Ron včera mluvil o tom, že tě brzy zabije."
"A čím? Tou zrzavou září, co ho obklopuje, to těžko. Maximálně oslepnu."
"Tak proto se na něj nikdy nekoukáš déle jak dvě vteřiny." zasmála se a on přivřel oči v náznaku zamračení a snad pobavení, nebyl si jistý, protože nevěděl, jestli žertovala, nebo si z něj jen utahovala.
"Vážně věříš na pohádky?" odfrknul si posměšně, aby změnil téma.
"A proč ne? Existují kouzla, to už je k pohádce skoro jenom coby kamenem dohodil." pokrčila rameny.
"Prober se! Náš život nepřipomíná pohádku!"
"A proč ne? Přežili jsme peklo Malfoyi, a co já vím, pohádky učí, že na konci trnité cesty čeká štěstí."
"Jsi opravdu tak naivní?"
"Ne, jenom věřím, že všechno tohle, co se za poslední roky odehrálo, mělo nějaký smysl. Možná ne zítra, nebo pozítří, ale věřím, že se svého šťastného začátku konce dočkám, ať už bude jakýkoliv. Navíc jsou Vánoce, to jsou svátky zázraků."
"Posloucháš se? Jak může začínat konec?"
"Protože všechno jednou skončí a nemůže nic skončit šťastným koncem, vždycky je na konci smrt. Myslím tím, že začne můj zasloužený šťastný život, který pak jednou skončí."
"Opravdu si naivní."
"Proč? Jenom proto, že ty si myslím, že tě nic takového nepotká? Možná kdyby ses trochu snažil a začal věřit, nebyl by tvůj život dál takový." pokrčila rameny a dala se na odchod.
"Jaký?"
"Bez vyhlídek na šťastný konec." ohlédla se na něj a pak ho nechala být.

Pohlédla ven na zasněženou krajinu, na nadšené prváky, kteří pobíhali venku a koulovali se, stavěli sněhuláky a dováděli. Vzpomínala si na první zimu tady, byla okouzlující. Sněhové vločky tu byly tak velké a bylo jich tolik. Povzdechla si a pohlédla na její dva nejlepší kamarády, kteří se balili, protože jeli na Vánoce domů. Ona nejela. Neměla po válce domov a k Weaslyům nechtěla, protože by to byla jen bolestivá vzpomínka na to, co mohla mít, nebýt války.
"Vzpomínáte na dny, kdy jsme taky měli sbaleno už brzy ráno jen proto, abychom se celý den mohli válet ve sněhu a užívat si zimních radovánek?" povzdechla si a Ron s Harrym na ní pohlédli, jakoby jí narostla druhá hlava.
"Opravdu s námi nechceš jet?" zeptal se Ron a ona zavrtěla hlavou.
"Ne." řekla a pohlédla znovu z okna. Milovala zimu a vše s ní spojeno. Milovala to, jak zem pokryla bílá peřina. Měla vždy pocit, jakoby to očistilo svět od veškerého zla, jakoby dostal novou šanci začít znovu a lépe. Věděla, že je to blbost, takhle to nechodilo. To jí došlo, když poprvé ve válce zahlédla tu čistou bílou půdu potřísněnou krví jejích přátel a svou vlastní. A ač Vánoce milovala, chtěla být prostě jen sama a mít klid. Vypustit všechno a všechny a být tu jen sama pro sebe, aby mohla léčit své rány. Bála se, až bude muset opustit tyto zdi, netušila, co jí čeká ve skutečném životě. Děsila jí představa, že za půl roku už nebude studentka Bradavic, že bude muset dospět a čelit kruté realitě. Té realitě, před kterou se zde po válce schovala, podobně jako všichni ostatní.
"Jdu se projít." zvedla se a začala se oblékat.
"Kdybychom se už nepotkali, tak vám přeji šťastné a veselé." políbila každého z nich na tvář a vydala se pryč. Chtěla být sama. Prostě sama.

"Čekáš tady na něco konkrétního, nebo tu prostě jen tak stojíš a čumíš do blba?"
"Nemůžeš mi prokázat laskavost a proklít se?" zavrčela a on se ušklíbnul.
"To by nebyla laskavost pouze pro tebe a já bych musel žít s vědomím, že jsem byl laskavý."
"Byl bys mrtvý a neotravoval mě, bylo by ti to už jedno."
"Co to, že nejedeš slavit Vánoce?"
"A co to, že se zajímáš?"
"Promiň, ale ty jsi Grangerová, miluješ Vánoce, proč bys je chtěla trávit tady sama?"
"Jak jsi všímavý, Malfoyi." odmlčela se.
"Vzpomínáš si na doby, kdy si byl malý a nemohl ses dočkat, až robzalíš první dárek?"
"Já na dětsví nevzpomínám." jeho tvář zkameněla.
"Proč? Neměl si rád Vánoce?"
"Každý neměl takové štěstí jako ty, prožívat šťastné a veselé." pokrčil rameny.
"A to je přesně ten důvod, víš. Nejšťastnější Vánoce, co si teď vybavuji, jsem zažila tady. Tedy ne opravdu, ale po tom, co skončila válka a já už se nemám kam vrátit, nějak nespěchám pryč z Bradavic."
"Ty se bojíš budoucnosti? Zrovna ty?! Nebuď směšná Grangerová, někteří z nás jsou na tom o dost hůř! Ty odsud vylezeš a dostaneš super práci za super plat, najdeš si super muže a budeš mít super dětičky. Mě možná zavřou. Nemáš se čeho bát."
"Nezavřou tě, proč by to dělali? Jsi jen nepodstatná loutka v moři darebáků, kteří si zaslouží sedět. Neudělal si zdaleko nic tak hrozného, čím by ses provinil."
"Že to říkáš zrovna ty, děláš, jakoby si zapoměla, kdo vlastně jsem."
"Jsi jen chlapec, který byl zmanipulován do něčeho, co ve skutečnosti ani nechtěl. Nebo si chtěl být tou nestvůrou, jako ti všichni ostatní?"
"Myslíš, jako můj otec?" ušklíbnul se.
"To si řekl ty." pokrčila rameny a vzala do ruky sníh.
"A ne, nezapoměla jsem, kdo jsi. Ale po pravdě, co je po válce skutečnost a co ne? Já jen chci zapoměnout na všechno, co toho se týká, a spoustu lidí stejně tak. Možná je to tvoje šance, jak si u nás udělat nový obrázek."
"Je mi jedno, co si o mě kdo myslí, je mi jedno, jestli mě soudíš, lituješ nebo něco jiného. Až odsud vylezu, ať mě zavřou nebo ne, kdo se bude chtít bratříčkovat se smrtijedem?"
"Ty jsi hrozný! Je to jako mluvit do dubu! Když si připustíš, že máš novou šanci, tak se ti možná podaří přesvědčit lidi, aby ti jí sami dali! Nebuď jako malý a zkus začít dělat něco proto, aby si nemusel skončit jako to poslední, co na světě někoho zajímá." v jejích očích spatřil plamen.
"A ty přestaň být tou vlezlou knimolkou, co všechno ví a všechno zná, jsi otravná!"
"Já tě nenutila, aby ses se mnou bavil, chtěla jsem být sama, to ty si začal! Jsi jako kafemlejnek, já zůstanu sám, nikdo mě nezaměstná, ale je mi jedno, jestli mě někdo lituje nebo nenávidí. Jsi naprostej idiot!"

Seděla téměř sama u Nebelvírského stolu v jídelně. To přesně chtěla, být sama. Rozhlédla se okolo a jedinou zajímavou věc, kterou spatřila byl Malfoy, který se snažil flirtovat s nějakou Mrzimorkou, což bylo docela vtipné, na Malfoye. Ta dívka byla docela hezká a měla opravdu roztomilý obličej. Byla to, co ona na první pohled nikdy, zranitelná. Víte, když jste žena a vypadáte křehce, zranitelně a roztomile, máte zástup zájemců zaručen. Hermiona tak nevypadala. Měla tvrdou skořápku, vždycky byla zvyklá, starat se sama o sebe. Měla na hlavě vlasy, které se nedaly zkrotit stejně tak, jako její povaha. A měla hnědé oči, což taky nebyla žádná výhra. Modrá byla barva mužů. Byla vysoká a celkem štíhlá, ale zakrývala svou postavu, jakoby se skoro bála, že by se do ní mohl někdo zakoukat. Protože ač věděla skoro všechno, netušila, zda je schopná tohoto citu. Tedy ano, byla jej schopná, ale neuměla to dát najevo, což byl mnohdy problém. Bylo to až absurdní, ale její rychlí ostrý jazyk a moře vědomostí, které ze sebe dokázala vypustit za minutu, byla jenom maska, maska toho, jak si je vlastně sama sebou nejistá.
Z rozjímání nad sebou jí vytrhl zvuk a rychlý pohyb. Malfoyi dostal facku. Měla chuť se začít smát, ale jen do doby, než spatřila jeho zlomený výraz, který okamžitě zmizel za maskou tvrdé ocely. On byl opravdu trochu jako ona, jen jemu se v očích zračil chlad a jí oheň. Dívka odešla a on praštil do dřeva a dal se na odchod. Měla nutkání jít za ním, ale neudělala to, koneckonců stále si o něm myslela, že je to idiot.

Hermiona pozdě v noci zamířila do komnaty nejvyšší potřeby. Potřebovala si připomenout chvíle, kdy trávila vánoce s rodiči, trochu se utápět v sebelítosti, bohužel už jí někdo předběhl. Seděl tam na gauči, nevšiml si jí, byl někde jinde. Jeho pohled byl zaostřený a jí došlo, že kouká na odraz na protější stěně, který se přehrával v kvalitě starých filmů. Obrázky minulosti, byl tu z toho samého důvodu, proč ona. Připadala si náhle jako voyer. Neměla tu být. Bylo to špatné, neměla by tu stát a pozorovat jeho a jeho vzpomínky. Cítila, že se červená, o to víc, když zahlédla v těch vzpomínkách její obličej. Zarazila se, tuhle vzpomínku si vybavovala jen matně. Bylo to na některé z vycházek do prasinek, ještě před válkou. Tenkrát byla vůně války ve vzduchu a každý si přál pouze zapomenout na zítřek. Opila se a vůbec si z toho dne nic nepamatovala, o to víc jí překvapilo to vidět očima jeho. Viděla, jak seděla mezi dvěmi dívkami a chichotala se, pak vstala a zamířila k němu, který seděl u stolu sám.
"Jdeš se mi vysmát Grangerová?"
"Ne, chci, aby ses přidal k nám." pokrčila rameny a on nadzvedl obočí.
"U Merlina, proč?"
"Protože kdyby ses nechoval jako arogantní idiot, byl bys docela v pohodě, víš."
"Víš, co jsem zač?" zavrčel na ni.
"Mám tušení, ale pokud mě nezabiješ dnes ty, udělá to možná někdo jiný v příštích dnech, co na tom záleží? Navíc, tamty dvě tě neznají. Do dnes neznaly ani mě." zachichotala se znovu.
"A co na tom?"
"Každý z nás chce zapomenout na svůj úděl v této válce, ať je jakýkoliv. Dnes je to buď a nebo. Můžeš tu sedět sám a opíjet se do bezvědomí. Nebo můžeš na chvíli zapomenout, na kterých stranách stojíme a opíjet se se mnou a mými novými kamarádkami." pokrčila rameny, jakoby to vlastně bylo naprosto jednoduché.
"A co, že jsi tu tak sama, bez těch tvých goril." když to vypustil z úst, začala se nehorázně chechtat.
"Ty dva se sotva tak dají nazívat, když jediný, kdo ti z nich dal doopravdy pěstí, jsem byla já." neviděla Draca v obraze se usmívat, ale viděla toho pravého, jak se mu zvlinily koutky do úsměvu.
"Je mi líto, ale stejně to vypadá, že ty tvoje dvě kamarádky, si našly něco lepšího na práci, než trávit čas s tebou." upozornil jí a ona se ohlédla ke stolu, kde se ty dvě bavily už úplně s někým jiným. Respektive, nebavily se, přes jazyk v krku to dost dobře ani nejde.
"Tak je to vyřešené." řekla a sedla si k němu.
"To opravdu stojíš o to, aby nás spolu viděli?"
"Kdo? Moji nebo tvoji? Tvoji tu nejsou a moji taky ne, může to zůstat naším malým špinavým tajemstvím. A kdyby nás našli, tak co? Není to už teď stejně jedno." mluvila o tom s takovou lehkostí, jakoby nedomyslela na fakt, jakou katastrofu by tím pro obě strany mohla způsobit. Ale on chtěl pocítit to co ona, tu jedinečnou chvíli volnosti, kdy mu na ničem nezáleželo, kromě této chvíle.
"Fajn." řekl poté a ona nadzvedla hravě obočí.
"Nevyhodíš mě?"
"Víš, možná kdyby ses občas nechovala jako staropanenská knihomolka, byla by si docela v pohodě, víš." zopakoval její větu a neuvěřitelně jí tím rozesmál. A v tu chvíli se našel uvažovat nad myšlenkou, že její smích je okouzlující. Prohlédl si jí v tom mudlovském oblečení a musel uznat, že jí to opravdu seklo. Byla jiná, skoro jí nepoznával a byla tak odpoutaná od svého standartního já, že jí to skoro záviděl. A v tu chvíli mu taky došlo, že nosí masku stejně jako on. Ona nebyla tak úzkoprsá, jak si vždycky myslel, ale věděl, snad vždycky to věděl, proč se tak chovala. Její původ mohl za to, že se snažila chovat jako ta nejchytřejší. Protože co nemohla dohnat původem, mohla dohnat vědomostmi, a on si byl jistý, že to, co on se ještě nenaučil, ona zvládala už v pátém ročníku.
"Ty jsi mi ale lichotník." řekla, když se přestala smát a pozvedla svou sklenku k té jeho.
"Na jedinečnou příležitost." usmála se a on se přistihl, že jí to opětuje, zvedl sklenku a připil si s ní. Noc pokračovala dál. Bavili se, smáli a Hermiona byla totálně na šrot. Vedl jí do školy a snažil se, aby je někdo nechytil. Ale bylo skoro beznadějné se dostat do jejího pokoje. Ona by tam sama v životě nedošla a kdyby se tam objevil on s jejím téměř bezvládným tělem, nemuselo by to zrovna vypadat přívětivě. Rozhodl se pro alternativu. Vzal jí do komnaty. Představil si ten nejkrásnější pokoj, jaký zvládl a uložil jí do postele. Byl skoro na odchodu, když ho zadržela její ruka.
"Neodcházej, Draco." zašeptala. Myslel si, že jen mluví ze spaní, ale její oči byly dokořán. Viděl ty hnědé studnice, které měly barvu ohnivé whisky. Vždy v nich viděl ten plamen, ale tenkrát si pomyslel, že smutnější oči snad neviděl. A když vyslovila jeho jméno, věděl, že neodejde. Stejně tak věděl, že na tohle nikdy nezapomene. Byla to jeho nejšťastnější vzpomínka.
"Proč?" zeptal se, chtěl jí dát čás uvědomit si, že ho žádá, aby tu s ní zůstal přes noc. Posadila se a stahovala ho k sobě na postel.
"Protože kdyby ses nechoval jako čistokrevný debil, mohla bych tě milovat." zašeptala a políbila ho.

Vykřikla, čímž upoutala jeho pozornost. On nadskočil a vyděšeně zamrkal. Vzpomínka zmizela a oni stanuli proti sobě tváří v tvář.
"Jak dlouho tady jsi?" zavrčel a ona na něj jen hleděla neschopná slova. Ono se to opravdu stalo, nebyl to jen sen? Bylo to den před tím, než vypukla válka. Ale neprobudila se v tomto pokoji, jako byl ve vzpomínce. Probudila se normálně u sebe v pokoji. To nechápala. Vůbec nic si nepamatovala, ale její mysl jí obrázek jí a Draca občas jen tak podsunula. Ona si vždy myslela, že je to prostě jen výplod její fantazie, sen.
"Jsi tam, nebo mám klepat?" nadzvedl obočí.
"Jak jsi mě pak dostal na pokoj?"
"Jsem dobrý kouzelník? Jak dlouho už tu jsi?"
"J-já... jak to, že si z toho vůbec nic nepamatuju?"
"Opět ta samá odpověď."
"Upravil si mi vzpomínky?"
"Musel jsem." pokrčil rameny.
"Co se tu noc stalo?" připravovala se na nejhorší.
"Nic." řekl prostě a ona nadzvedla obočí.
"Co myslíš tím, nic?"
"Líbali jsme se, to ano, ale ani jsem se tě nedotknul, nemohl jsem, byla jsi opilá a... Já to nechtěl zkazit." přiznal.
"Usnuli jsme tu spolu, to jediné se stalo."
"Ou... aha." opravdu si myslela, že by jí byl v tom stavu něco provedl? To ho tak moc neáviděla? Ne, ve skutečnosti si byla téměř jistá tím, že s ním nic neměla, protože to by druhý den určitě poznala, ač jí upravil vzpomínky.
"Já ničemu nerozumím. Proč si to tu vlastně přehráváš? Proč... nerozumím." koktala.
"A proč bych ti to měl říkat? A vůbec, to si fakt tak nevychovaná, že musíš koukat lidem do soukromých věcí?"
"Udělal bys to taky!"
"Ale já jsem Malfoyi."
"A já Grangerová, co má být?" odsekla a on se zarazil. Tohodle si všiml už před dávnou dobou. Hermiona Grangerová byla jako houba. Každý její kousek byl tvořen vlastnostmi někoho jiného a přesto byla jedinečná. Nekopírovala, ona ty vlastnosti pozvedla k obrazu svému a využívala je, co se dalo. V tomto momentě v ní spatřil sám sebe a ta myšlenka se mu líbila. Myšlenka, že si vzala něco i z něj. Proto ho tolik bavilo jí dráždit, chtěl vidět ten moment, kdy v ní spatří sám sebe, protože myšlenka, že našla něco, co se jí zalíbilo na tolik, aby si to přisvojila, byla sebeuspokojující. I když to byla jeho arogance a drzost.
"Poslušný holky se takhle nechovají."
"A to víš z vlastních zkušenosti, nebo?"
"Grangerová." zasyčel.
"A vůbec trhni si Malfoyi! Ty jsi tu pořád ten, co mi upravil vzpomínky!"
"Já musel, co by se stalo, kdyby si musela žít s pomyšlením na tohle."
"Jak můžeš vědět, jak bych to vzala? Myslíš, že jsem opilá někým jiným? Není to právě tak, že opilí lidé odhalují svou skutečnou tvář, pokud něco skrývají? Co když bych o tu vzpomínku stála?"
"Jasně..." odfrknul si.
"Buď tak laskavý Malfoyi a pochop, že o některých věcech, by si lidé měli rozhodovat sami bez ohledu na to, co si ostatní myslí, že je nejlepší."
"Jako třeba o budoucnosti?" odsekl a umlčel jí tím, na chvíli.
"Ty máš možnost rozhodnout o své budoucnosti, konečně jí máš!" a on si jen posměšně odfrknul.
"Jdi do hajzlu! Když se nechováš jako arogantní idiot je z tebe ufňukánek. Co já budu po škole dělat, nikde mě nebudou chtít bé, bé... Co jsi sakra udělal proto, aby tě kde chtěli. Podal sis někam přihlášku? Věnoval ses něčemu tak moc, aby se to mohlo uskutečnit? A jestli ano, už ti přišlo vyjádření?"
"Ano, ano a ne. Spokojená. Už je to celé tři týdny a na můj dopis nikdo nereagoval, hádám, že ho pouze ignorují jako špatný vtip."
"Jsou Vánoce, třeba jen moc práce, a co ty, víš, třeba ti to pošlou pod stromeček jako dárek."
"Tohle si odpusť Grangerová, nehodlám poslouchat ty sentimentální hovadiny."
"Co bys vlastně chtěl? Mě přijde, že si vlastně ani nepřeješ šťastnou budoucnost! Aspoň se tak chováš."
"Víš co si přeju? Zmizet. Zmizet někam, kdo mě nikdo nebude znát a soudit. Nechci víc čelit těm pohledům a řečem. Chci prostě zapomenout."
"A co tě tu teda drží?"
"Matka." řekl prostě a její pohled zjihl.
"A proč teď nejsi s ní?"
"Jela ke své sestře, poprvé, co jí znám, se mi jeví šťastná, ona to dokázala, začlenit se zpátky do života a žít konečně tak, jak chce."
"A ty to dokážeš taky." ujistila ho a on si zase odfrknul.
"Sakra Malfoyi! Nechovej se jako dítě, kterému někdo sebral hračku!"
"A ty přestaň být tak naivní."
"Tvoje matka se aspoň snaží, co děláš ty? Pliveš okolo sebe jed."
"Občas umím být i milý a jak se mi to vyplácí? Většinou fackou." narážel na dnešní večeři.
"Co se tam vlastně stalo?"
"Požádal jsem jí, jestli by se mnou nešla na rande a ona mi dala facku. Když odcházela, zaznělo jí z úst něco jako, to určitě ty smrtijede."
"Och... ale všechny takové nejsou."
"Kdo jako?" pohlédl jí do očí a ona svou odpověď spolkla. Chtěla říct, že ona taková není.
"Já si jen myslím, že kvůli jednomu zaškobrnutí nemusíš sundávat boty z nohou. Jednou se v nich naučíš chodit."
"Jak krásně umíš být patetická."
"Ty jsi takový idoit! Že já s tebou vůbec ztrácím čas! Ale jestli jsem tak příšerná, proč si přehráváš tu vzpomínku? Hm?"
"To abych nezapoměl, že budoucnost může být i horší." mrknul na ní a ona zalapala po dechu a pak ho praštila do ruky.
"Kreténe!" chtěla utéct, ale zastavil jí. Chytl jí za ruku a přitáhl si jí až nebezpečně blízko k sobě. Bylo ticho. Atmosféra okolo nich by se dala krájet. Cítil to napjětí a ona to jiskření ve vzduchu. Hleděla na jeho rty a pak zase do jeho očí. Celá se chvěla. Jeho přítomnost jí byla nevědomky tak známá, skoro by přes tu zlost toužila si jí připomenout.
"Nebo možná proto, že je to jediná chvíle, kdy jsem byl skutečně svobodný a mohl jsem se rozhodnout, jak jsem chtěl." pokrčil rameny a ona naprázdno otevřela ústa a zase je zavřela. Sevřelo se jí srdce pod tímto vyhlášením. Měla chuť se mu vrhnout okolo krku, ale taky by ho nejradši zabila.
"A zcela nesvobodně mi vymazal vzpomínky?!"
"Nebuď přecitlivělá."
"Já se v tobě opravdu nevyznám, co vlastně chceš? V jednu chvíli jsi skoro milý, pak zase kopeš okolo sebe. Já tě nechápu. Když si myslím, že mě nenávidíš, vejdu sem a najdu tě hledět na tohle. Co to vlastně znamená?"
"Proč musíš pořád všechno vědět?"
"Jsem taková!"
"Ale já ti to neřeknu." pokrčil rameny.
"Fajn, tak já to řeknu sama. Ten důvod je, že jsi byl šťastný. V tom mizerném světě páchnoucím blížící se válkou sis připadal šťastný, nepravděpodobné, ale bylo to tak, a teď tu stojíš a přemítáš si tu vzpomínku, protože by sis přál cítit se tak znovu."
"Jak si tím můžeš být tak jistá?"
"Protože kdybych si to pamatovala, měla bych to stejně, Draco." pokrčila rameny a odešla. Nechala ho tam stát a zamířila do svého opuštěného pokoje. Sebelítost si může užít i tam.

Pomalu ale jistě se blížil den Dé. Den narození Ježíše Krista, den klidu a míru, den zázraků. A čím víc se blížil, tím víc si připadala sama a ztracená. Ale ona to tak chtěla, komu mohla co vyčítat? Seděla na snídani téměř u prázdného stolu a přemýšlela o sobě, o tom, co se stalo v posledních dnech, měsících i letech. Bylo toho tolik na jeden mladý život. Připadala si, jako by tu byla už celá století a nebyla sama, všichni tu si musí připadat stejně. Popravdě, nechtěla jet k Weaslyům z jednoho prostého důvodu. Byli to první Vánoce bez Freda a to bylo... Neuměla si to představit, měla co dělat sama se sebou, neuměla by si poradit s atmosférou, která tam jistojistě zavládne. Obdivovala Rona, jak to zvládal. I když možná jen na oko. Jako všichni. Každý tu nosil masku, která se tváří, jakoby se vlastně nic nestalo, jakoby šel život prostě dál. A on šel, ale ne bez následků. Každý byl poznamenán, každý do jednoho si na sobě nesl pozůstatky, ať už fyzické nebo duševní. A ona už chtěla jen jedno jediné, chtěla šťastnou budoucnost, chtěla se usmívat, chtěla zažít ten pocit štěstí, který by jí zahřál a přiměl alespoň na pár chvil zapomenout. Neměla rodiče, její jediná naděje byla najít prince na bílém koni. Rozhlédla se po místnosti a zrak jí zůstal přikotven k jedné jediné osobě. To ce se mezi nimi odehrávalo od začátku školního roku bylo zvláštní. Pořád se hádali a uráželi se, ale bylo to jiné. Snad jakoby to ani nemysleli vážně, jako by to byla taky už jen maska v rámci zachování pořádků, a to ji trochu děsilo. Jestli ani tohle nebyla pravda, tak potom co? A teď ji prostě jen ignoroval. Skoro ho vlastně ani nepotkávala. Musela nad tím vším pořád dokola přemýšlet. Myslela si, že to celé byl sen, ale ona to byla pravda. Opravdu ho líbala. Nebyl to výplod její fantazie. A nejhorší na tom bylo, že když to viděla, rozbušilo se jí srdce tak silně, jako ještě nikdy. Chtěla to. Věděla to moc dobře, protože on byl jako ona. Byl chytrý a dokázal s ní udržet krok v jejích myšlenkových pochodech. Byl pohotový, strategický a byl jiný. Byl úžasný v lektvarech, obdivovala s jakou jednoduchostí dokázal uvařit lektvar, ať byl sebetěžší. Měl jen pár drobných vad na kráse, tenkrát to byl nepřítel číslo dva hned po Voldemortovi, neměl jí rád a zkrátka to byl Malfoy. Nejprve k němu vlastně jen cítila soucit, protože věděla, že nebýt jeho rodičů, mohl být úplně někým jiným. Ale ten jeho pohled predátora, jeho mlčenlivost a odstup od lidí, ji donutila všímat si ho víc. Všimla si té nechuti, odporu a nekonečného smutku v jeho očích. Zjistila, že když chce, umí se i usmát, umí být vtipný a uvolnit se, když se cítí bezpečně a tak nějak zatoužila, aby ona byla tím důvodem, proč by se chtěl smát a vtipkovat, proto si k němu tehdy přisedla. Protože věděla, že už je to stejně jedno. Věřila tomu, že válku nepřežije. Bylo to buď a nebo. Taky věřila tomu, že kdyby to nepřehnala s alkoholem a on nebyl gentleman, věnovala by mu své panenství. Skoro se při té myšlence červenala, ale věděla, že je to pravda. Chtěla by se k němu nějak přiblížit, sblížit se s ním, získat si jeho pozornost. Jenomže ji rozčilovalo, jak se raději pokoušel flirtovat s jakoukoliv jinou ženou, než s ní, i když to dopadalo vždy obdobně. Snažil se naklonit si ostatní, jen ji prostě ignoroval. Jakoby nebyla, a když si náhodou všiml, že existuje, choval se k ní hrubě, jako před tím, jen ne s takovou intenzitu. Spíš kvůli zajetým konvencím a ona ho za to skoro nenáviděla. Frustrovalo ji to. Protože ona mu chtěla naslouchat. Byl skoro jediný, který mohl porozmět jí a ona zase jemu, ale on o to nestál, a to ji neskutečně bolelo. Možná tomu ona sama moc nepřidala, protože nevěděla, jak jinak s ním mluvit, než jen oplácet mu jeho urážky a neskutečně ji štvalo, že se své sebelítosti poddával, protože ona věděla, že má navíc. Byl tak chytrý, občas jí to vyráželo dech.
Z rozjímání jí vyrušila sova. Věděla, čí je, o to víc ji to překvapilo. Pohladila ji a dala ji pamlsek. Pak odletěla a ona zůstala koukat na kus pergamenu, kde bylo napsáno:

Za pět minut v komnatě nejvyšší potřeby.

Podpisu nebylo třeba. Rozhlédla se kolem sebe a setkala se s jeho očima u vstupních dveří. Pokývl hlavou a odešel. Co jí mohl chtít? Od toho dne spolu nemluvili a najednou jí přijde sova. Nerozuměla tomu, ale o to víc toužila ukojit svoji zvědavost. Zvedla se a vydala se za ním. Když vešla do té komnaty, zůstala stát jako opařená. Všude byla nádherná vánoční výzdoba a všemu dominoval krásný vánoční strom. Jeho nikde neviděla. Přišla ke stromu. Na něm vysely obrovské prosté ozdoby v nichž se odrážely obrazce vzpomínek, které jí byly vymázány. A pod stromkem byl jeden jediný dárek. Vzala ho do ruky a prohlížela si ho. Byl u něj lísteček, ale ještě než si ho stačila přečíst ozval se za ní hlas, až leknutím nadskočila.
"Měla si pravdu."
"Prosím?" otočila se.
"Ozvali se mi."
"A?"
"Možná nejsem ještě tak zatracení hoden." pousmál se.
"Opravdu? To je skvělé! Věděla jsem to."
"Jistě že, ještě aby ne." uchechtnul se a ona se hraně zamračila. Chvíli se oba odmlčeli, než Hermiona promluvila.
"Co je jiné, Draco?"
"Přemýšlel jsem."
"Opravdu? Jen to?" zasmála se.
"Haha. Jen bych chtěl vědět jednu věc, proč se tak bojíš budoucnosti? Proč zrovna ty?"
"Proč se o tom chceš bavit? Proč jsi milý?"
"Možná proto, že chci naději na lepší budoucnost."
"Tu už ale přece máš!"
"Tak jí chci využít, to máš jedno. Já jen vím, že bez tebe..." odmlčel se.
"Co?"
"Myslela si to vážně, že bys to měla stejně, s tím... no víš."
"Nevím, nepamatuji si to." pokrčila rameny a on se usmál.
"Myslela?"
"Co nebude beze mě?" nadzvedla obočí, on se zasmál a jí se rozbušilo srdce.
"Jsme zřejmě ve slepé uličce." přistoupil k ní blíž.
"Zřejmě." přikývla a pohlédla mu do očí.
"Co s tím?" byl na dosah. Mohla jen natáhnout ruku a dotkla by se jeho hrudi. Proč ji to tak lákalo? Netušila. Vlastně tak trochu. Přiznala si to již dávno, měla pro něj slabost. Už dlouho. Protože ona si dala tu práci zkoumat jeho vrsty a odhalila, že pod tím vším je jen drzý chlapec, který neměl právo se svobodně rozhodovat. A byl to tak trochu hajzlík a to se jí líbilo. Zvedl ruku k její tváři a lehce po ní přejel prsty.
"Já jen jednou až se probudím, nechci litovat, že jsem to aspoň nezkusil." pokrčil rameny, sklonil se k ní, a něž ji políbil, věnoval ji ten nejúžasější úsměv, který kdy kdo na Malfoyově tváři viděl. Hleděl jí do očí a něžně jí přitom přejel palcem po rtu.. Zachvěla se.
"Myslela jsem to vážně." zašeptala a on se posumál.
"Tak to je dobře, jinak bych byl za úplného idiota."
"Oh Draco, nedělej si naděje, nikdy si jím nepřestal být." zavrtěla hlavou a zachvěla se znovu pod jeho dotekem.
"Hermiono..." zašeptal a zadíval se na její rty.
"Uhm?" bylo jediné, co ze sebe vydala.
Pohladil ji po vlasech a ukončil tu mezeru mezi nimi. Políbil ji, jenom jemně. Dotkl se jejích rtů a ona skoro zasténala pod náporem těch citů. Přitáhla si ho ještě blíž a objala ho okolo krku. Přejel ji rukama po zádech až kam dosáhl. Jejich polibek se změnil. Kousla ho do rtu a on zavrčel. Chytl jí pod zadkem a nechal ji, ať ho obejme nohama kolem boků. Donutil jí pootevřít ústa a probojoval se do jejich úst. Ona mu jeho polibky oplácela stejnou mírou.
"Draco." zašeptala do jeho úst a opřela si čelo o to jeho. Pohlédla mu do očí a on se usmál. Líbl jí na nos.
"Tuhle mi necháš?" ušklíbla se a on pokrčil rameny.
"Uvidíme." znovu ji políbil.
"Možná i tuhle." řekl poté a poté ji pustil na zem.
"Rozbalíš si to?" pokývl k dárku, který stále držela v ruce.
"Ale já pro tebe nic nemám." hlesla a on se zasmál.
"Ty už si mi můj dárek dala."
"Opravdu?" nadzvedla obočí.
"Dala si mi naději na šťastný začátek konce." usmál se.
"Ale víš, že tohle.... no, že to nebude jednoduché."
"Co s tebou může být?" zasmál se.
Zavrtěla smíchy hlavou a pohlédla na malou krabičku v její ruce. Rozbalila ho a v ruce jí zůstala malá dárková krabička. V ní byl papírek. Rozbalila ho a přečetla nahlas větu: "Budeš mým šťastným začátkem?" Pak pohlédla zpět do krabičky na malý medailonek. Otevřela ho a v něm našla svou ztracenou vzpomínku, celou.
"To je úžasný." hlesla.
"Líbí se ti to? Vymýšlel jsem to narychlo."
"Dokonalé." pohladila ho po tváři a pak si medailonek pověsila na krk.
"A odpověď?"
"Pokusím se."

Seděla na gauči a hleděla na medailonek v ruce. Vzpomínky, které v něm byly se opakovaly už asi po třetí, ale ona je přes slzy skoro ani nevnímala. Prošli si hodně věcmi a ona si naivně myslela, že ji opravdu miluje. Je to už tolik let a pak se stane tohle. Jakoby vše, co spolu budovali, bylo úplně zbytečné. Za pár minut dovedl zbourat vše, co spolu budovali. Bylo pár dnů do štědrého dne a ona věděla, že tohle budou ty nejhorší Vánoce, co kdy prožila. Od odpoledne seděla tady na tom gauči a užírala se tím, co je vlastně v jejím životě pravda a co není.
"Ahoj lásko, už jsem doma." přešel k ní a ona na něj pohlédla.
"Ahoj." zamumlala a stále koukala na medailon, na něj nepohlédla.
"Co se stalo?" nadzvedl obočí tak, jak to uměl jenom on. Pohlédla na něj, zaklapla medailonek a položila ho na stolek.
"To se mě ptáš vážně?"
"Co?"
"Opravdu si myslíš, že jsem tak blbá a naivní?" zavrčela.
"Prosím? Nevím, o čem to mluvíš."
"Jo tak ty nevíš!" vykřikla a postavila se na nohy.
"Ne."
"Pansy... Už ti svítá?" odsekla a on se zamračil.
"Co s ní?"
"Viděla jsem vás!"
"Kde?"
"V restauraci. Stála jsem tam patnáct minut a snažila se přesvědčit mozek, že to co vidím, nemůže být pravda, že je to prostě jen výplod mé fantazie, ale nebyl."
"Z čeho mě podezříváš?"
"Podezřívám? Já tě nepodezřívám! Já tě viděla." chytla se za břicho a v očích ji opět zaštípaly slzy.
"Ty si opravdu myslíš, že tě podvádím?"
"Myslím? Dotýkali jste se, důvěrně jste si šeptali do ouška!"
"Je to kamarádka." pokrčil rameny a ona vzlykla.
"Někdo, kdo mě i po tolika letech dokáže nazvat mudlovskou šmejdkou je tvá kamarádka? Opravdu? To mě máš až tak nízko." zavrtěla hlavou.
"Víš co?" zamračil se.
"Promluvím si s tebou až mi budeš schopná jasně říct, z čeho mě podezříváš!"
"Fajn." přikývla a setřela si slzy z očí.
"Fajn!" sebral se a odešel. Ona se zhroutila. Ale neměla na výběr, musela pryč. Proto si velmi rychle zabalila kouzlem věci a odešla pryč. Musela vypadnout. Musela se někde schovat. Potřebovala být sama, brečet a brečet. Sundala si snubní prstýnek a nechala ho na stole, pak se ve vteřině přemístila. Možná nebyla úplně racionální, ale bylo jí to fuk, viděla, co viděla. Možná, kdyby nešlo o Pansy, tak by to tak neřešila, ale byla to Pansy! Pansy stupidní Parkinsonová! A on? Neřekl ano, ale neřekl ani ne! Neřekl jí vlastně nic. Prý dobrá kamarádka! Najednou! Když se to hodilo.

Ocitla se tam, kde to před tím všechno začalo. Byla v Bradavicích a ukryla se do komnaty nejvyšší potřeby, protože tady jí bylo dobře. Tady se cítila v bezpečí. Tady mohla v klidu plakat, jak dlouho chtěla. Měla na tu místnost tolik vzpomínek. Tady se s Dracem poprvé i podruhé políbili. Poprvé se zde milovali. Oslavili první Vánoce. Počali dítě, o kterém on zatím netušil, když zde byli na návštěvě za novým bradavickým ředitelem Nevilem. Tady prožila svoje nejšťastnější chvíle, tady se jí splnili všechny její sny a přání a možná to tady taky skončí.

Byl to týden. Hledal ji všude, ale ona jakoby se propadla do země. Nebyla nikde, nebyla u Weaslyovic, nebyla u Potterů, nebyla nikde. Byl z toho zoufalý a proklínal se za to všechno. Kdyby jí to všechno vysvětlil už tenkrát, mohl být teď s ní. Mohl být s ní a radovat se z noviny, kterou se dozvěděl vlastně omylem. Když před týdnem odešel z místnosti, vydal se rovnou do koupelny, kde mu po chvíli padnul zrak na těhotenský test. To že je to pozitivní těhotenský test, mu musela říct Ginny, protože byl z mudlovského světa a on vůbec netušil, co to je. Jenomže teď to věděl a hledal ji o to usilovněji, ale už mu pomalu docházely nápady, kam by mohla zmizet. Musela ho nenávidět a přitom to bylo tak bizardní a on ještě řekl takovou blbost! Pansy nebyla vůbec jeho kamarádka. On ji poprosil, aby se sešli, ale jenom za jediným účelem. Měla se k němu víc, než kamarádsky a on ji nechal, schválně, aby ji hned na to mohl říct, že jestli ještě jednou řekne o jeho ženě, že je to mudlovská šmejdka, odpyká si to. Posadil se na gauč. Zrak mu padl na medailonek. Vzal ho do ruky a usmál se. Když jí ho tenkrát dal, nedoufal, že v něm bude ukládat další jejich společné vzpomínky. Vlastně tenkrát ani nedoufal, že by jich mohlo být tolik. Udělala z něj lepšího člověka. Dala mu naději, dala mu sílu a to všechno jedním pouhým úsměvem tenkrát v té zpropadené krčmě, když vyhledal osamocený její pohled. Ona mu jeho pohled opětovala a pak se usmála. Usmála se tak, že by okamžitě popřel všechny svoje názory, dokonce i své jméno, a to jen proto, že by ho o to požádala. Když jí ten medailon dal, doufal, že pochopí význam obsahu. Ano, byla tam sice uložená vzpomínka, kterou jí sebral, ale ten význam byl trochu jiný. Měl to být důkaz toho, že je jí odevzdaný, že se s ní chce dělit o všechno, i o jeho vzpomínky. Tím medailonem se jí defakto odevzdal, i když v hrsti ho měla už pěkně dlouho. Otevřel medailon a pohlédl na jejich první polibek, první společné Vánoce, první sex, jejich první vyřčené miluji tě. Všechno to mělo jednu věc společnou, stalo se to v komnatě nejvyšší potřeby, anebo jak ona ráda říkala, v komnatě splněných snů. Pak mu to došlo.

Ležela. Nemohla dělat nic jiného. Pokaždé, když si myslela, že všechny slzy už jsou dávno vyplakané, že už nemá co plakat, objevily se další a další. Chtěla být silná, doonce se o to i snažila, ale pak si vždycky vzpoměla na něco z jejich společné minulosti a plakala. Nejvíc ji na tom všem zaráželo, jak mohl tak snadno vše zahodit. Myslela si, že oni dva mají něco jiného, zvláštního, vyjímečného. Byla to iluze, pouhý klam a jí z toho pukalo srdce.
Pohlédl na ni, jak tam tak bezvládně ležela, schoulená do klubíčka a sevřelo se mu srdce. Vypadala hrozně, ale on na tom nebyl o moc lépe. Tak moc toužil se jí dotknout.
"Lásko..." zašeptal a ona se okamžitě vymrštila do sedu.
"Co... Sakra, co tu chceš?"
"Musím s tebou mluvit."
"Proč? Zjistil si po sedmi dnech, že já už nepřijdu?"
"Hledal jsem tě pět minut po tom, co jsi odešla, nevěděl jsem kam mám jít já... Jsem idiot! Mrzí mě to vše! Měl jsem ti vše říct rovnou, jen mě naštvalo, jak málo mi věříš!"
"Kdyby si ty viděl měl v takovéhle situaci s Ronem, co by tě napadlo jako první?"
"Rozbil bych mu..."
"Tak vidíš!!"
"Já vím... Opravdu moc mě to mrzí. Nevím proč jsem plácnul takovou hloupost! Já a ona nejsme kamarádi! Jen jsem ji chtěl... Chtěl jsem aby si myslela, že může tohle dělat, aby byla zranitelnější. Pak jsem jí vysvětlil, že jestli o tobě řekne ještě jedno křivé slovo, nebude to mít dobrý konec. Nesnesu, aby o tobě takhle někdo mluvil." přisedl si k ní na postel a pohladil jí po tváři. Setřel jí zloudilou slzu.
"Miluju tě, prosím tě, odpusť mi to."
"Já..."
"Hermiono, jsi to nejlepší co mě v životě potkalo, nechci tě ztratit! Nemůžu... Bez tebe bych byl ztracený."
"Draco..." povzdechla si.
"Vím, že jsem to zkazil. Napravím to... Budu nejlepší manžel a otec..."
"Co si to řekl?" prudce se posadila a pohlédla mu do očí.
"Našel jsem ten test, teda nejdřív jsem nevěděl, co to je, ale pak mi to vysvětlila Ginny." usmál se.
"Měl to být tvůj vánoční dárek." řekla a on jí pohladil po tváři.
"Je to ten nejlepší dárek, jaký jsi mi mohla dát. Teď už to bude vždycky jenom dobrý jo..." přitáhl si jí k sobě a objal ji. Chvíli vzdorovala, ale neměla na to sílu a tak toho nechala. Konečně zase mohla cítit teplo jeho náruče, mohla cítit jeho vůni a jeho dotek. Chybyl jí. Přesto všechno jí hrozně chyběl.
"Někdy se vážně chováš jako hrozný hlupák, ale smůla pro mě, s tímhle rizikem jsem do toho šla..." opětovala jeho sevření a povzdechla si.
"Opravdu jsi žárlila na Pansy tupou hlavu Parkinsonovou?" zavrtěl hlavu.
"Jsi přece inteligentní tvor, ona se s tebou nemůže rovnat Hermiono, ty jsi mou součástí, jsi ve mě, jsi chytrá, krásná, naprosto dokonalá, ona v porovnání s tebou je jako trol. Hermiono, nikdy bych tě za jinou nevyměnil, to díky tobě jsem kdo jsem. Jsem lepším člověkem a víš, dřív by mě představa toho, že budu otcem děsila. Ale vím, že díky tobě budu skvělým otcem." políbil jí.
"Ano, žárlila jsem. Protože všechny ty dívky, které se okolo tebe pohybují jsou tak krásné a já... Já jsem tak obyčejná." hlesla a sklonila pohled k zemi. Vzal ji za bradu a přinutil jí dívat se mu do očí.
"Tohle už nikdy neříkej. Jsi neskutečně nádherná. Budu ti to muset opakovat každý den. Hermiono, jen díky tobě a té vzpomínce jsem přežil válku. Díval jsem se na ni každý den. Bez tebe bych byl teď nejspíš mrtvý nebo zavřený v Azkabanu. Jsi světlo v mém podělaném životě. Až s tebou jsem začal konečně žít." sklonil se k ní a vtiskl jí na rty něžný polibek. Pousmála se.
"Nebudeš tomu věřit, ale já to mám stejné." pohladila ho po tváři.
"Víš, možná je tohle opravdu komnata splněných snů..."
"Proč myslíš?" pousmála se.
"Protože jsem si přál, aby i tychle Vánoce dopadli nakonec dobře. Abych mohl být s tebou. A ono se mi to splnilo."
"Miluju tě Draco nehorázný hlupáku Malfoyi."
"Já tě taky miluju Hermiono těhotná, už brzy Malfoyová, Grangerová." zasmál se a ona ho ještě jednou objala. Nakonec to opravdu nebudou zas tak špatné Vánoce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ~Nana-chan ~Nana-chan | Web | 12. ledna 2018 v 17:36 | Reagovat

(ešte som to neprečítala) ALE BOŽE! Rockerka, si to ty? ty ešte žiješ????

2 ~Nana-chan ~Nana-chan | Web | 18. ledna 2018 v 21:54 | Reagovat

mam na teba prosbu, mas fb? alebo nieco? nech si spolu konecne popovidame :3

3 Street view Street view | E-mail | Web | 9. února 2018 v 10:27 | Reagovat

Give thanks to you for your details that you've distributed. It's really ideal for me.

4 Undendmon Undendmon | E-mail | Web | 14. února 2018 v 7:05 | Reagovat

does viagra make you bigger than normal
<a href=http://viagrapid.com/>online pharmacy viagra</a>
what is the price of viagra in pakistan
<a href="http://www.viagrapid.com/">buy now online viagra</a>
extenze works like viagra

5 Trevorfeala Trevorfeala | E-mail | Web | 16. března 2018 v 18:09 | Reagovat

Can you tell us more about this? I'd like to find out some additional information.
<a href=http://genericviagracubarx.com/#>viagra over the counter</a>
alternatives to viagra
<a href="http://genericviagracubarx.com/#">prescription free viagra in australia</a>

6 Steevunuck Steevunuck | E-mail | Web | 5. června 2018 v 0:41 | Reagovat

amoxicillin 625mg kainalu
<a href="http://myamoxilok.com">augmentin 875-125</a>
amoxicilline biogaran 1 g posologie d'ortie
<a href=http://myamoxilok.com#amoxicillin+medscape>amoxicillin/clavulanate 875/125</a>
indication of amoxicillin capsule

7 Steevunuck Steevunuck | E-mail | Web | 5. června 2018 v 5:53 | Reagovat

phenobarbital for dogs double dose amoxicillin
<a href="http://getamoxilok.com">amoxiline</a>
amoxicilline mylan 500 mg angina
<a href=http://getamoxilok.com#amoxicilline+500+mg>amoxiline</a>
easeacold dosage for amoxicillin

8 Steevunuck Steevunuck | E-mail | Web | 5. června 2018 v 10:36 | Reagovat

zetomax dosage of amoxicillin
<a href="http://myamoxilok.com">amox/k clav 875-125</a>
colchicine dosage forms of amoxicillin
<a href=http://myamoxilok.com#amox/k+clav>amox clav 875-125</a>
otrinol dosage of amoxicillin

9 Steevunuck Steevunuck | E-mail | Web | 5. června 2018 v 21:02 | Reagovat

dapsone pediatric dosage for amoxicillin
<a href="http://getamoxilok.com">amoxiline</a>
bacampicillin dosage for amoxicillin
<a href=http://getamoxilok.com#augmentin+875-125>amox/k clav 875-125</a>
amoxicilline acide clavulanique mylan 1g 125 mg diphenhydramine

10 Steevunuck Steevunuck | E-mail | Web | 6. června 2018 v 2:12 | Reagovat

amoxicillin 500 mg for chlamydia
<a href="http://getamoxilok.com">amox-clav 500 mg</a>
camilia boiron posologie amoxicilline
<a href=http://myamoxilok.com#amoxicillin+875>amoxicillin 1000</a>
clamoxyl 500mg caps amoxicillin trihydrate

11 Steevunuck Steevunuck | E-mail | Web | 6. června 2018 v 15:28 | Reagovat

amoxicillin sciroppo bambini dosaggio psa
<a href="http://myamoxilok.com">para que sirve la amoxicilina</a>
lansoprazole orodispersible patient information leaflet amoxicillin
<a href=http://getamoxilok.com#amoxicillin+1000>amox-clav 500 mg</a>
oroken infection urinaire posologie de l'amoxicilline

12 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 11. června 2018 v 11:38 | Reagovat

cialis 20 mg prescription prices
<a href="http://cialis-gg.com">liquid cialis</a>
cialis sales worldwide
<a href=http://cialis-gg.com#tadalafil+prices>cialis for daily use</a>

13 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 20. června 2018 v 21:03 | Reagovat

ramiz zmaj viagra commercial actress
<a href="http://viagra-tt.com">sildenafil citrate</a>
buy viagra online amazon
<a href=http://viagra-gg.com#cheap+100mg+viagra>tesco viagra</a>

14 WWWormlExcic WWWormlExcic | E-mail | 5. července 2018 v 0:59 | Reagovat

How To Buy Legal Steroids
Legal Steroids

<a href="https://buylegalsteroid.club/#">How To Buy Legal Steroids</a>
<a href="https://buylegalsteroid.us/#">Buy 100% Legal Steroids</a>

15 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 6. července 2018 v 23:08 | Reagovat

cialis from india is it safe
<a href="http://cialis-tt.com">cheap cialis</a>
most important languages to learn for cialis
<a href=http://cialis-tt.com#cialis+without+a+doctor's+prescription>cialis cost</a>

16 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 7. července 2018 v 15:21 | Reagovat

cialis commercial woman hitting
<a href="http://cialis-gg.com">cialis prices</a>
cialis soft tab dose
<a href=http://cialis-tt.com#cialis+30+day+sample>cialis on line</a>

17 WWWormlExcic WWWormlExcic | E-mail | 10. července 2018 v 13:50 | Reagovat

8 Best Legal Anabolic Steroids For Sale
Buy Steroids Online

<a href="https://buysteroidslegal.info/#">Anabolic Steroids For Sale</a>

How To Buy Legal Steroids
Buy 100% Legal Steroids

18 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 10. července 2018 v 19:17 | Reagovat

wie wirkt viagra am besten technik
<a href="http://viagra-gg.com">viagra pill</a>
biogaia kapi za grceve upotreba viagra
<a href=http://viagra-gg.com#viagra+tablets>viagra pill</a>

19 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 11. července 2018 v 5:17 | Reagovat

nombre del viagra femenino en chile
<a href="http://viagra-gg.com">generic viagra</a>
viagra 100mg price per pill
<a href=http://viagra-gg.com#buy+viagra+online>viagra generic</a>

20 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 11. července 2018 v 10:47 | Reagovat

viagra in canada prescription required for nicotine
<a href="http://viagra-gg.com">buy viagra 50 mg</a>
reuflor gocce neonato dosaggio viagra
<a href=http://viagra-gg.com#viagra+coupon>viagra for men</a>

21 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 20. července 2018 v 19:06 | Reagovat

cedax ceftibuten generico de cialis
<a href="http://cialis-easy.com">cialis coupons</a>
5 mg cialis generic india
<a href=http://cialis-easy.com#tadalafil+5mg>generic cialis</a>

22 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 23. července 2018 v 15:01 | Reagovat

cialis commercial october 2013
<a href="http://cialis-easy.com">cheap cialis</a>
celular samsung s4 generico de cialis
<a href=http://cialis-easy.com#buy+cialis>tadalafil 5 mg</a>

23 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 24. července 2018 v 6:20 | Reagovat

malibu road album cover cialis online
<a href="http://cialis-easy.com">cialis coupons</a>
brand name cialis for sale online
<a href=http://cialis-easy.com#cialis+cost>buy 20mg cialis</a>

24 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 24. července 2018 v 11:59 | Reagovat

diosmina e hesperidina generico de cialis
<a href="http://cialis-easy.com">cheap 20 mg cialis</a>
deursil 450 mg controindicazioni cialis
[URL=http://cialis-easy.com#trust+pharmacy+cialis ]cialis canadian pharmacy[/URL]

25 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 11. srpna 2018 v 19:51 | Reagovat

viagra online india buy tv
<a href="http://viagra-nice.com">viagra coupons</a>
teokap sr 100mg viagra
<a href=http://viagra-nice.com#viagra+50mg+prezzo>cheap viagra</a>

26 Markunuck Markunuck | E-mail | Web | 12. srpna 2018 v 4:40 | Reagovat

4 doctor online order viagra visit
<a href="http://viagra-nice.com">female viagra pills</a>
candesartana cilexetila generico do viagra
<a href=http://viagra-nice.com#generic+viagra+available>sildenafil buy</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama